Side by Side, 10. kapitola

„Takže je v tom baba,“ uchichtla se Nataša.

„V Midgardském slangu ano, dalo by se to tak říct.“

„Fajn, co kdybyste se přestali bavit jen mezi sebou. Připadám si odstrčený. A já nikdy nejsem odstrčený,“ postěžoval si Tony, přitáhl si židli a v rychlosti se na ni posadil. „Čas vyprávět!“ 

„Tady by to byla profesionální děvka.“ Loki se rozhodl s vysvětlivkami moc nepárat. Jak si stačil všimnout, jediný, kdo ho tady opravdu momentálně poslouchal, byl Tony. A to znamenalo, že musí používat jeho způsob mluvy, aby mu bylo rozuměno. Ušklíbl se nad tím, jak se Tony pobaveně culil. Nejspíš ho vyprávění bavilo. A to byli teprve na začátku.

„Je to velice krásná žena,“ přitakal Thor, aby do příběhu dodal i svůj o něco slušnější názor.

„Narodila se v Asgardu, žila se svou sestrou a jako jedna z mála se věnovala magii. Dala přednost umění svádění, čehož využívala denně, ať už kvůli chlebu nebo pokusu svrhnout krále,“ povídal černovlasý bůh lehkým tónem, a Thor začínal pomalu zatínat pěsti.

„Vždycky jsem věděl, že je zlá,“ zabručel.

„Osobní nenávist stranou, Thore,“ zakřenil se na něj Loki provokativně. Tony měl oči rozšířené a rukama naznačil pauzu.

„Time out, hoši!“ křikl. „Loki, nezapomeň řeč. Thore, proč ta nenávist?“ Sám sobě připomínal novináře. Novináře, které neměl rád.

„Snažila se mě svést taky.“

„Snaži… takže ses nenechal?“ zeptal se Steve, který dosud vypadal, že soustředěně zírá na okolní mrakodrapy a o příběh nemá zájem. Jeho otázka zněla každopádně velmi pyšně, a nezapomněl všem věnovat významný pohled, o kterém si byl jistý, že dostatečně vyjadřuje jeho odpor k životnímu stylu majitele věže. Tony nad tím mávl rukou.

„Odin jí dal na výběr. Buďto ji za všechny menší zločiny, které se samozřejmě nahromadily, vyžene z Asgardu, nebo půjde do jeho služeb. Rozhodla se pro výhodnější obchod. Prvním úkolem bylo dostat Thora z Midgardu od jeho smrtelné přítelkyně. Zanedbával své povinnosti,“ Loki se vysvětlení ujal s větší radostí, než by měl. Thor jen vrčel a Tony horlivě přikyvoval. „Po neúspěchu zmizela, a poslední událost, která s ní byla spjata, byla smrt její sestry. Těžko říct, kde právě je.“

„Ale kdybychom ji nějakým… jakýmkoli způsobem dostali na naši stranu, mohli bychom… nějak…“ Do debaty se nenápadně připojil i Bruce, ale zdálo se, že spíš nahlas přemýšlí.

„Pokud se věnovala magii, určitě ses s ní… nějak stýkal, ne?“ zeptal se Steve Lokiho. Tony se nad neohrabaností jeho otázky ostentativně plácl do čela. Nataša byla v odpovědi rychlejší.

„Podle tvého popisu je to ženská, která jde po lepší nabídce. Takže stačí zjistit, co chce. Pokud je stejný blázen jako ostatní bohové,“ mrkla na Lokiho, „a bude chtít nějakou planetu, pak je jisté, že jsme ztraceni. Protože něco takového jí může slíbit jedině Malekith. Nemám pravdu?“ Zjevně si užívala Lokiho nechuť, když přikyvoval. „Ovšem pokud je rozumná, dokážeme se s ní domluvit.“

„Do karet nám povážlivě hraje fakt, že je Malekith obluda,“ uchechtl se Thor škodolibě.

„Amora má slabost pro krásné tváře,“ dodal Loki na vysvětlenou.

„Tenhle dodatek měla být nabídka, že se o vyjednávání postaráš ty?“ ušklíbl se Tony. Loki vypadal, že nad tím uvažuje. Thor vyskočil ze židle.

„Sám tam nepůjdeš!“ zahřměl.

„To’s mohl říct i normálně,“ upozornil ho Tony s rukama omotanýma kolem hlavy. Kofein možná z jeho těla vyprchal, kocovina nikoli.

„Nabízíš snad doprovod?“ nadzvedl Loki obočí. „Po tom, co kvůli tobě musela uprchnout?“ Thorovi se to sice nezdálo dostatečně důležité, ale Tony byl natolik zvědavý na vzhled čarodějky, že byl téměř ochotný se nabídnout sám. Ale to naštěstí nepřipadalo v úvahu.

***

„Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal,“ skučel Tony, když pomalu mizel ve svém obleku. Všichni stáli kolem něj a Lokiho, Steve a Thor měli čela zvrásněna obavami, každý o jednoho z dvojice.

„Myslím, že bys byl ve větším bezpečí, kdybych s tebou šel já…“ brblal bůh hromu nespokojeně. (S nikým nebyl jeho bratr v bezpečí tolik jako s ním!) Bruce vypadal, že se přemáhá k nabídnutí „toho druhého“ jako případné pomoci v boji, ale Nataša jako by mu četla myšlenky, jenom se na něj podívala a důrazně zakroutila hlavou. Doktor to bral jako vysvobození.

„Víš, kam jít?“ zeptal se Lokiho.

„Mám pár teorií,“ odpověděl Loki s až podezřelým klidem.

„Pár?!“ zařval Tony. „Nebude to trvat léta, že ne? Nechci se vrátit a vidět všechny ostatní vrásčité… stárnul bych taky já?“ mračil se znepokojeně, ale než by stačil dát Jarvisovi povel všechny oslepit, aby mohl vyletět oknem a někde se schovat, Loki ho vzal za paži, pak Tony ucítil ostré bodnutí v zátylku, potom na prsou, a pak se mu před očima zatmělo.

***

Poté, co právě objevenou planetu detailně seznámil s obsahem svého žaludku, se Tony konečně narovnal a rozhlédl se kolem sebe.

„Vždycky je tvoje cestování tak příjemný?“ zeptal se, když si nasazoval masku zpátky. Loki znechuceně obrátil oči v sloup. „To je dostatečná odpověď. Co teď?“

„Drž se u mě a nikoho nenech, aby zjistil, že pod tou plechovkou se skrývá jedno křehké smrtelné tělo,“ odpověděl mu Loki skoro šeptem. Tony se na okamžik zarazil. Pak začal napodobovat Lokiho tichý hlas.

„To znělo úžasně temně a vůbec, ale-…“

„Nejsme na zrovna přátelské planetě, Starku,“ zasyčel bůh. Tonyho kousavou odpověď přerušilo svištění šípu. Ten se zabodl do stromu těsně vedle Lokiho hlavy, který tím ale zdaleka nebyl pohoršen. Jen znovu obrátil oči v sloup a otočil se k ztuhlému Tonymu. „Jako bych to neříkal,“ rýpl si, a evidentně se stále nestaral a hromadu šípů, která na ně momentálně letěla. Pak se líně otočil, zvedl ruce nad hlavu – Tony si na dvě šíleně dlouhé vteřiny pomyslel, že se vzdává – a z rukou mu vytryskla nádherná ametystová záře, jež se na poslední chvíli zformovala v jakýsi štít, o který se všechny šípy zastavily a popadaly na zem.

Tony byl přesvědčen, že kdyby si před odchodem neodskočil, dopadl by jeho oblek zle. A fakt, že by mu šípy neublížily, tady nebyl důležitý. Princip byl důležitý!

„Zbláznil ses… málem jsem se posral! Co kdybys příště-…“ znovu ho utnulo svištění šípu, tentokrát mířeného na něj. Překvapilo ho, když se i tentokrát zastavil o Lokiho štít. Tak trochu čekal, že jakmile odejdou ze Země, Loki mu zamává, možná pošle ironický vzdušný polibek a nechá ho, ať si tu sám shnije. Tedy… Tony by o tom na jeho místě rozhodně uvažoval.

„Jsou to neuvěřitelně tupá stvoření,“ povzdychl si Loki znaveně, a ignoruje další šípy tvrdohlavě vystřelovány na jeho hlavu, rozhlížel se kolem sebe.

„Nikoho nevidím,“ ozval se Tony zmateně, a dokonce si i zaclonil rukou oči, ačkoli to bylo to nejméně užitečné, co mohl udělat.

„Jsou to ještě děti,“ mávl nad tím Loki rukou. „Děti víl. Ani dospělé víly nepatří k příliš inteligentním stvořením. Jejich královna je chytrá asi jako Thor,“ ušklíbl se. A Tony chápavě, i když poněkud prkenně přikývl.

„Okej, ale co teď s nima? Nezdá se, že by chtěli přestat.“

„Zeptáme se jich na cestu,“ pokrčil bůh rameny, jako by to byla nejjasnější věc pod sluncem. Pak vytvořil jednu menší bublinu, hodil ji po Tonym, a on se náhle ocitl za ametystovou clonou.

„Hneš se, praskne to,“ upozornil jej Loki (čímž docílil Tonyho ztuhnutí uprostřed pohybu) a sám se svým štítem pokračoval k místu, odkud neúnavně létaly šípy. Na okamžik Tonymu zmizel z dohledu. A když se bůh vynořil z křoví a za něco vzdáleně podobného křídlům držel maličkého zmítajícího se chlapce, dokonce se mu i ulevilo.

„Proboha,“ vydechl Tony, když si dítě prohlédl zblízka. „Ono to má křídla. Jsou mu tak tři, ne?“

„Spíš tři sta,“ opravil ho Loki, ale nevěnoval mu ani pohled. Místo toho se sehnul k chlapci a usmál se na něj tak něžně, až to Tonyho vyděsilo. Pak k němu začal tiše promlouvat jazykem, kterému Tony sice nerozuměl, ale zato se zcela ztratil v jeho kráse. Těžko se dalo uvěřit tomu, že to všechno říká zrovna Loki.

Vílí kluk se přestal vztekat a zatvářil se zmateně. Pak začal vrtět hlavou a vysokým hláskem Lokimu odpovídal stejnou hatmatilkou. Tony si až pozdě uvědomil, že zírá.

Loki chlapce pustil a podíval se na svého dočasného kolegu.

„Tady není,“ řekl.

„Jak víš, že nelže?“ Hloupá otázka, napomenul se Tony v myšlenkách. Loki se na něj jen usmál. A rozhodně to nebyl onen něžný úsměv, který použil na tu zakrslou vílu. „Dobře, zkusím to jinak. Vážně chceš chodit z jedné země do druhé a ptát se po nějaké šílené sexy čarodějce?“

„Vlastně… ano.“ Tony zaskučel.

„Musí to jít přece rychleji! Ani jsme nestačili vymyslet nějakej plán, tohle je strašně narychlo. Nejsem připravenej a-…“

„Těsně před odchodem to vypadalo, že chceš utéct, a ne plánovat,“ přerušil ho Loki. Stark zmlkl, a v duchu si vynadal za to, jak čitelný v tu chvíli musel být. Pak začal mávat rukama, aby znovu získal Lokiho pozornost. Bůh se na něj otráveně otočil.

„Bude to rychlejší, pokud mě pořád nebudeš otravovat stupidními otázkami,“ sdělil mu.

„Říkal jsi, že Amoru vyhnal Odin,“ řekl Tony, a jak šlo asi na půl vteřiny poznat, Lokimu v ten moment došlo, kam tím jeho nový kolega míří. Stark byl ve svém živlu. „Vyhýbáš se tomu, co?“ zachechtal se. „Ale no tak, bude prča.“ Protože byl v obleku, dovolil si do Lokiho i šťouchnout. Ten jen něco zavrčel. Tony uznal, že pokud zvážní, bude to ten nejchytřejší krok. „Hele… stejně nemáme čas putovat po vesmíru a ptát se nějakých agresivních víl nebo jiných věcí na cestu. Bude lepší se to dozvědět od samotného-…“

„Nemysli si, že mě to už nenapadlo, Starku.“

„Tak v čem je problém?“

„Odin nepovolil…“ Na moment se zarazil, ale pak si poraženě povzdychl a pokračoval: „Jsem venku z vězení přes jeho zákaz. Thor tu celu rozbil, pak mě odtáhl do paláce a nakonec na Zemi. Zbytek znáš.“

„Oh,“ bylo všechno, na co se Tony v tu chvíli zmohl. „Tohle všechno komplikuje, hm,“ zabručel po chvilce.

„Mohl bych doufat, že stále spí, a že o pobytu Amory ví i matka,“ řekl Loki, ale i úplný hlupák by poznal, že svými slovy dodává celé situaci ještě větší míru absurdity. „Ani Thor se tam nemůže na nějakou dobu ukázat. Považovali by ho za zrádce…“ I když jemu by nepochybně odpustili.

„I tak ale nemáme čas. Nemáš v Asgardu nějaký známý… víš, jak to myslím.“

„Já ne,“ zakroutil bůh hlavou. Mohl by sice doufat i v ten zázrak, že by se tři bojovníci a Sif postavili na jeho stranu… ale to by musel být tak třikrát naivnější než Thor. Což bylo nemožné. Tony nadzvedl obočí.

„Byl jsi vlk samotář, hm?“

„Mág,“ upřesnil Loki. Oba věděli, že se právě přeli prakticky o synonyma.

„Chápu,“ přikývl Tony. „Takže… jdeme do další země nebo… co. Pochybuju, že mě necháš si tady nasbírat pár vzorků…“ 

pokračování

předchozí

Share: