sobota 20. července 2013

Side by Side, 4. kapitola

„Přátelé!“ zahulákal Thor, jakmile opadla zář kolem něj natolik, aby poznal, koho má před sebou. Totéž se nedalo říct o ostatních. Nataša pohotově namířila pistolí, Clint lukem, Tony vyvalil oči, Bruce následoval jeho příkladu, a Steve popadl svůj štít. Blonďatý bůh ještě nějakou chvilku nechápal, proč na něj všichni míří zbraněmi a jsou přikrčení jak číhající kočky, dokud si neuvědomil, že má za sebou svého bratra, který chtěl mimochodem ještě před nedávnem zotročit Zemi.

Thor roztáhl ruce a postavil se před Lokiho.

„Uklidněte se, přátelé, Loki tady není jako hroz-…“ Odrazil šíp a dotčeně pohlédl na Clinta, který začínal rudnout vzteky.

„Ten parchant ho má určitě v moci,“ zasyčel jedovatě.

„Ne, ne, to ne-…“ Thor mával rukama do neurčita a vypadalo to, že začíná panikařit. Nikdy nebyl dobrý se slovy, toho si byl vědom. Otočil se na mladšího bratra, aby ho požádal o menší slovní pomoc, ale vzhledem k tomu, že se bůh neplechy na nohou držel už nejspíš pouhou silou vůle, otočil se zase zpátky.

Steve byl první, kdo odložil štít. Tony, který se za ním doteď schovával, se po něm začal sápat, aby ho přitáhl blíž.

„Co blbneš? Kam jdeš? Nechoď k nim!“ Steve svého hysterického kolegu nebral na vědomí a přešel až k Thorovi. Usmál se na něj.

„Rád tě vidím,“ řekl a nahlédl Thorovi za rameno. Clint vypadal, že bude schopen prohnat šíp i Stevem, kdyby na to došlo.

A pak, když se zcela vyčerpaný Loki sklátil k zemi, všichni věděli, že tady budou zbraně zbytečné. Bylo podivuhodné, že nepotřebovali slova. Thor k bratrovi poklekl, a láskyplně se usmál. Upřímně čekal, že Loki omdlí už při cestě. A teď… teď už na něj nikdo nemířil a on si snad mohl konečně odpočinout. Tony roztřeseně ukázal ke dveřím ložnice, a aniž by bohy doprovodil, sám se odebral ke svému baru.

Thor vzal bratra opatrně do náruče, dával si záležet, aby zbytečně nedráždil rány, které Loki stihl schytat za dobu strávenou v podzemní cele Asgardu. Clint sklopil luk teprve, až spatřil, že tělo mladšího boha bylo v jeho náruči staršího úplně bezvládné. Ani tak ale nepřestával vrhat vražedné pohledy. Nataša se přizpůsobila stejně rychle a udělala to, co jako jediného užitečného v tuto chvíli udělat mohla. Odklidila pomstychtivého lukostřelce.

Bruce donesl lékárničku, Steve otevřel Thorovi dveře do ložnice. Stále nikdo neřekl jediné slovo. Pak, když byl Loki v posteli, si Thor sedl na židli hned vedle a obezřetně pozoroval Bruce, který rychlými, ale překvapivě jemnými tahy obvázal Lokimu zraněný hrudník i ruce. Pak se přiklonil k staromódnějšímu způsobu léčby horečky, a přinesl misku s vodou a žínkou.

„Nevím, jak by jeho tělo reagovalo na léky, tak to nebudu riskovat… kdyby… něco, tak… hm… víš. Jsem tady,“ zamumlal poněkud rozpačitě a z místnosti se vytratil.

„Díky, doktore,“ usmál se na něj Thor. Jakmile se zavřely dveře, znovu pohlédl na mladšího boha. Bylo to neobvyklé, že byl u něj tak blízko, a nikdo do něj nestrkal ani ho neurážel... a on se cítil, jako by seděl vedle mrtvoly.

Vzal mokrý hadřík, vyždímal ho, a opatrně jej dal na Lokiho horké čelo. Užíval si tu chvíli. Jednak proto, že byl Loki zticha, neplival kolem sebe jed a vypadal o něco lépe než na Asgardu, a jednak proto, že si moc dobře uvědomoval poslední chvíli klidu před válkou.

***

„Co to kurva bylo. Co to kur-…“ opakoval Tony snad už posté, u pátého drinku. A to se ještě krotil. Clint se stále vztekal ve svém pokoji, ve kterém ho bůh ví jakým způsobem držela Nataša (Tony měl svou teorii) a Steve seděl na pohovce a marně se snažil Tonymu vysvětlit, že na sobě nemusí mít svůj kovový oblek.

„Ten chlap mě minule vyhodil z okna!“ nedal se Iron Man odbýt.

„Ten chlap byl minule na vlastních nohou a při vědomí. A taky jsi tady tehdy byl sám, teď tady jsou všichni,“ uklidňoval ho zcela logicky Steve. Čím logičtější to však bylo, tím více to Tonyho štvalo. Koneckonců, to géniové mají vždycky pravdu.

„To je teď jedno. Dokud mi nepůjde na oči, jsem v klidu. Teď by mě spíš zajímalo, co je zač ta mrtvola, kterou mám na střeše. Jarvisi, řekni Thorovi, ať přijde na střechu.“

„Pan Odinson mě požádal, abych vám vzkázal, že pokud není jeho účast nutná, raději by byl u svého bratra.“

„Je. To. Nutné.“ Tony vrčel. Zatínal ruce v pěst, rozhlížel se po stále nepříliš uklizeném obýváku a ignoroval Steva.

„Co se děje, příteli?“ zeptal se Thor, jakmile se laskavě dostavil. Vypadal, že by se nejradši otočil a šel zpátky za Lokim, ale hned potom, co spatřil Starkův výraz, poslušně zůstal a čekal.

„Mám na střeše návštěvníka, kterej mi dneska odpoledne zdemoloval bejvák,“ řekl Tony stroze a mávl na Thora, ať ho následuje. Blonďák vypadal, že si zničeného bytu ani nevšiml.

***

Začínalo mírně poprchávat, když se Avengers konečně shromáždili na střeše. Bruce chyběl, protože se Lokimu zhoršila horečka a potřeboval přítomnost lékaře, a Thor vytrvale sliboval doživotní vděk.

„Není to jeden z Chitauri,“ řekl bůh hromu sklesle, když se dostatečně vynadíval na mimozemské stvoření. Dvě třetiny času pozorování se jen modlil, aby se ve svém názoru mýlil.

„To je špatně?“ zeptal se Steve zmateně.

„To je hodně špatně, přátelé. Chitauri by nebyli takovou hrozbou, aby dokázali donutit k mobilizaci všech devět říší.“

„Tak co je ta věc zač?“

„Temný elf.“ 

Žádné komentáře:

Okomentovat