Je to tak, pořád tu je, pořád klofe, pořád hledá gify a píše naprosto úchvatné úvodníky ke svým každoročním vykecávkám. To je kromě pravidelné sebesabotáže a nepřiměřené samomluvy jediná tradice, kterou ve svém životě dodržuju.
V březnu jsem konečně dopsala a doupravila druhou část k povídce, která původně ani neměla pokračovat. (Kingdom Come: Deliverance) Na úplném prvopočátku své hry jsem napsala jednorázovku a rovnou ji ukončila jako něco, co možná nepůjde dál. (Je dobré být realista.) V březnu tedy zcela logicky přibyla 2. kapitola The Antihero (zatím pouze v angličtině). Ona byla už z většiny napsaná, protože to původně série být měla, ale když jsem si pak spočítala poměr mezi mými silami a mými ambicemi, rovnou jsem to zabalila.
Duben: dopřekládala jsem 14. kapitolu k Behind the Curtain (Kingdom Come: Deliverance), která mě stála mnoho sil.
Začala jsem zveřejňovat rozepsanou povídku znovu k Narutovi, což je fandom, u kterého jsem nečekala, že bych od svých desíti vyplodila ještě něco nového. Řeč je o sérii Za trest, u které nemám ještě představu, jak bude dlouhá.
V srpnu jsem si ze srandy napsala menší jednorázovku k fandomu, který se tu objevil poprvé: Dannyho parťáci. Je to anglicky, protože jsem si dala maraton těch filmů v angličtině a ty hlasy mi v hlavě zůstaly, takže mi to česky příliš nešlo. Mám k tomu samozřejmě napsaného podstatně víc, ale nic v publikovatelné podobě.
Navzdory několikaměsíční nečinnosti jsem konečně udělala i to, co jsem udělat chtěla a měla. Dokončila jsem horko těžko anglický překlad k mé výše zmíněné české skoro prvotině pro Kingdom Come: Deliverance - Behind the Curtain. Zveřejňuju ho akorát trochu pomaleji, takže se to přehoupne do dalšího roku. (Ten hlavní slib byl splněn - dokončit překlad tento rok. Takže drtivou většinu jsem udělala jako normální člověk v prosinci.)
Musím říct, že náhlý příval přechytralých fanoušků, kteří byli přilákáni kánonovou gay romancí (a jenom tou), mě zcela odradil od všeho s touto hrou spojeného. Myslím, že už je bezpečné si přiznat, že ve velkých a živých fandomech žít nechci a neumím. Stává se z toho pomatené bojiště, a já jsem v jádru pacifista.
A když už je to fandom velký a neustále živý (jako třeba Naruto), tak píšu z trucu primárně česky. Takže je to mrtvé i tam. Já si tu samotu vždycky umím nějak zařídit.
Můj AC (Assassin's Creed) projekt zůstává upozaděn. Přibývají spíš slůvka a poznámky než celé věty, o kapitolách nemluvě. Ale to je jedno. Asi podvědomě čekám, až ten fandom bude naprosto po smrti. To bude asi tou introverzí.
K Mafii jsem pár věcí přidala a dopsala, ale žádnou jsem nezveřejnila. Už tak jsem se pustila do jednoho rozdělaného projektu, a ty časy, kdy jsem tohle dělala u několika povídek zaráz, jsou už (naštěstí) pryč. Tehdy mi ještě nebylo tak strašně zle, a ještě k tomu tak často.
Je to náročné, snažím se říct. Zdravotní stav příliš neodpovídá mému věku. Ale pořád je mi tvrzeno, že neumírám, tak ať koukám být šťastná a vděčná. To já jsem. Ale taky jsem nasraná. Stále trpím za to, že se nevzdávám svých hodnot a principů, stále dostávám po hubě kvůli svému abnormálně silnému smyslu pro spravedlnost. Čert by mě ale spral, jestli se jim povede to ve mně zabít.
Ku podivu všech stále ještě nechlastám ani nic neberu. A já vím proč.
Jináč, dala jsem pryč další knihy! A tentokrát jich tolik nepřibylo. Aby bylo jasno, už hodně dlouho si žádné nekupuju, ale ony se prostě - objeví. Oni všichni v mém okolí tak nějak... ty knihy donesou... protože se jim nechce to řešit, předpokládám. A kolikrát je to samozřejmě žďorbo, které se hodí tak do nádražních knihoven.
Taky jsem těch knih pár přečetla, ať se na ně nemusím jenom zbožně culit. Některé z toho už byly čteny víckrát, ale to mé paměti nevadí, ona mi byla dána z nějaké akvarijní rybičky, takže je vděčná za vše a během jedné okružní otočky akvárka vidí všechno zase poprvé.
- Úzkosti a jejich lidé (Fredrik Backman)
- Vřelé díky, Jeevesi (P. G. Wodehouse)
- Kapsa plná žita (Agatha Christie)
- Němý svědek (Agatha Christie)
- Nultá hodina (Agatha Christie)
- Šikmý kostel 2 (Karin Lednická)
- Star Trek 1: Enterprise v ohrožení (Gene DeWeese)
- Italské listy (Karel Čapek)
Přestěhovala jsem se, měla jsem pár debilních nápadů, pak ještě trochu o něco debilnějších. (A zdaleka s nimi ještě nekončím.) Vykuchala jsem nefunkční počítač a dokonce i zjistila, kde je problém. Taky mě to stálo pár let života. Vrtala jsem se ve filozofii jako vždycky. A ona ve mně. Asi jsme se v sobě navzájem i trochu zklamaly. Ale to je taky potřeba.
Německo, Černá Hora, Bosna a Hercegovina. Skoro jsme dojeli až do Albánie, ale půjčovna aut nám to důrazně zakázala. (Vzhledem k tomu, že jsme přišli k lehčí újmě už na hranicích, to bylo dobře.) Chorvatsko, Slovinsko, Polsko, Rakousko. Itálie. Finančně se to dalo ještě stěží zvládnout, zdravotně ještě víc stěží. Dušinka by cestovala, tělíčko by kolabovalo.
A tak se asi mějte. A nedejte se.
Všechny nás dostat nemůžou.
Ali
Žádné komentáře:
Okomentovat