- fandom: MAFIA II
- 15. kapitola z 16
- cca 2000 slov
- slash: ANO
- postavy: Ricky Fox, Vito Scaletta, Joe Barbaro, Henry Tomasino, Leo Galante
- vztah: Ricky Fox/Vito Scaletta, Vito Scaletta & Joe Barbaro
- vulgarismy, drama, angst, sex (implicitní)
- překlad anglického Main Squeeze (na AO3)
Ten poněkud nedomyšlený plán, že by se Vito jednou usadil, se neměl kdy stát. A Vito si ani nemyslel, že by to nějak vadilo, vzhledem k tomu, že měl plné ruce práce sám se sebou.
Našel kompromis. Přátelský pokec s někým, kdo nebyl Joe, příjemné povyražení s někým, kdo nebyl lehká holka, vztah bez závazků. Perfektní pro někoho s jeho povoláním. A on stejně neměl nic víc, co by tomu chlapovi ještě nabídl. Nebo nabídnout chtěl.
-----
Jak se dalo čekat, hned první otázka se týkala Vitova pobytu. Joe se v odpověď jenom krátce zasmál.
„Všechno jste totálně posrali,“ utrhl se na něj Galante, nejspíš značně podrážděný tím, že se k němu Joe nechoval s respektem, na který byl bezpochyby zvyklý. Ale aspoň tím předešel debilním otázkám a rovnou se dostali k věci. „Začali jste zkurvenou válku.“
„Nemám ponětí, o čem to mluvíte.“
„Nezahrávej si se mnou, chlapče. Z tohohle byznysu jsem zapomněl daleko víc, než se ty kdy naučíš. Federálové všem dýchají na krk a je to tvoje vina.“
Aby si Joe nelhal do kapsy, on v tomhle konkrétním případě skutečně nevěděl, za co že to vlastně mohl. Samozřejmě věděl, co provedl, ale neměl v plánu hádat a omylem na sebe prásknout víc, než bylo nezbytně nutné. Musel napřed zjistit, co se vlastně vědělo.
Galante vypadal, že mu došla trpělivost, kterou v první řadě ani neměl. „To, co jste udělali v Chinatownu kvůli Henrymu,“ začal a – kurvafix, Joe by byl radši v prdeli kvůli tomu fetu než kvůli tomuhle, „tak to je jenom povrch ledovce.“ No. To… byla buď velmi špatná zpráva, nebo velmi dobrá. „Tvoje jediný štěstí je, že Falcone to posral stejně tolik jako ty s tím svinstvem, a že nejsi ani z poloviny tak důležitej jako on, takže je o něco málo jednodušší zatahat za nitky. Já na přátele nezapomínám,“ dodal Galante, a jeho tón, i když už se to zdálo nemožné, ještě více zledověl. „Takže se tě zeptám znovu. Kde je Vito?“
„Vito nemá s tím fetem vůbec nic společnýho,“ pokusil se Joe o další aut, ale tentokrát zněl dost zoufale na to, aby signalizoval, že už nemá v úmyslu útočit ani se vymlouvat. Byl nahranej a dobře to věděl. Nemohl si dovolit provokovat jedinýho člověka, kterej se obtěžoval si s ním dřív promluvit, než aby ho dal rovnou zabít. „Poslyšte, není ve stavu, kdy by se dokázal s čímkoli vypořádat.“ Ta chuť se hádat a rvát do krve, se kterou do auta nasedl, z něj vyprchávala jako vzduch z prasklé pneumatiky. Cítil se prázdně a dutě. „Jeden z vašich ho postřelil,“ dodal hořce. Tu kulku měl schytat on. Už jen proto, aby se pak nemusel srát s touhle dohrou, kdyby nic jiného.
Galante si jen pro sebe zahučel. Vypadal, že se hluboce zamýšlí. „To je škoda.“
No tak to ne, sakra. Tohle už jednou slyšel. „Počkejte. Dejte mu přece šanci. On by to pro vás udělal,“ vyhrkl Joe nešťastně, jako kdyby snad měl opravdu šanci tohohle chladnokrevného parchanta těmi slovy obměkčit. „Jsem tady ještě já, no ne?“
Ten dědek se na něj na ta slova poměrně upřímně usmál. „Což je skoro totéž,“ řekl. „Je pravda, že Vita by čekali… a připravili by se na něj.“
Joeovi se vůbec nelíbilo, kam tohle míří. „Co od něj vlastně chcete? Z toho obchodu s fetem je venku, ne? To byl Henryho průser. A potažmo můj.“ Proč by Vito měl vůbec pro Galanteho něco dělat? Proč ho do toho tahat? Pokud bude Joe dostatečně opatrný, možná se mu povede tohle všechno udržet mezi ním a Vincim. A Henry… Henrymu už stejně nic nemohlo ublížit.
„Tongové udělali chybu, když Henryho popravili.“ Galante si musel být dobře vědom toho, jaký dopad jeho slova budou mít, protože z žádného jiného důvodu s nimi tak dlouho otálet nemohl. „Protože si neověřili informace.“
K čertu s předstíráním nezúčastněnosti. Joe se naklonil dopředu tak prudce, že už nemělo smysl to svádět na nějakou zdvořilou zvědavost. To Vito byl přeborník na kamennou tvář, ne Joe. „Cože?“ vyštěkl nevěřícně, divže se nevyvrátil ze svého sedadla.
Galantemu se ta reakce očividně líbila. Nejspíš mu dávala pocit nadřazenosti, hajzlovi. „Falcone byl pod neustálým dohledem federálů celé měsíce. Tongové měli mezi sebou krysu. Kvůli ní se federálové v první řadě dozvěděli o nějakém obchodu s drogami. A tím pádem si to spojili s Falconem. Henry byl identifikován jakožto člen jeho famílie, takže se předpokládalo, že byl vybrán jako prostředník. Federálové se začali hrabat Carlovi v účetních knihách. Ten podíl, který si Carlo vzal pro sebe, byl posledním hřebíkem do rakve. Potvrdil podezření federálů, a tím pádem teď po něm můžou jít naprosto otevřeně. Což si Falcone nejspíš vyložil tak, že byl Henry poslán, aby na něj tenhle obchod celý narafičil. Což nebyla úplně nepravděpodobná dedukce, ale taky byla nesprávná, a ke smůle vašeho přítele byla i fatální,“ řekl Galante nenuceně, jako by probíral barvu ubrusu ve své rezidenci. Joe cítil, jak se mu kroutí prsty, jak se mu samy od sebe formují pěsti. Bylo to jako s Martym.
Jako by se nic nestalo, jako by o nic nešlo. To se přece stává. Malá cena.
Falcone poslal Tongy na Henryho. Jako trest za jeho zdánlivou zradu.
A někde vzadu v Joeově mysli, někde hluboko, kam tu myšlenku násilím zarval on sám, se ozvala úleva. Že Henry opravdu nebyl krysa. Joe to samozřejmě věděl, ale stejně byl rád, že to měl potvrzené. Nikdy by nepřiznal, že o Henrym pochyboval. Že by je Henry opravdu navezl do něčeho, co by Joea s Vitem mohlo zabít.
Galante ho sledoval.
Když na něj Joe nepřestával zírat s pusou dokořán, povzdychl si, a s jakýmsi náznakem protočených očí pokračoval: „Tongové jsou ochotni ten váš válečný akt přijmout jako adekvátní odplatu. Přiznali, že nebyli v právu, že začali válku, a vy jste odpověděli. Pokud byste Henryho vrahy nezabili vy, pak by to ve světle nových okolností udělali oni sami. Aby vyžehlili krapet pocuchané vztahy, takříkajíc. Nejspíš by nám poslali i jejich hlavy, jak je znám,“ dodal znechuceně, a zněl jako člověk, který takový balíček za život rozbaloval mnohokrát.
Pak jen chvíli sledoval život za okny auta, k Joeově krizi naprosto lhostejný. „I kdyby z toho byl Vito venku… z těch drog, tedy…“ odmlčel se, aby na Joea významně pohlédl a beze slov mu tak sdělil, že mu to vážně nesežral, „tak je tady pořád fakt, že zabil Dereka. Jednoho z Vinciho chlapů.“
Joe frustrovaně sykl. Na tohle úplně zapomněl. „Kurva.“ Nemělo smysl dále lhát (nebo se o to marně snažit) jedinému člověku, který už několikrát Vitovi zachránil život a nevypadal, že by toho měl v plánu nechat. Ten stařec si mohl tvrdit, co chtěl, když došlo na nějakou čest a držení slova a tak podobně, ale bylo nad slunce jasné, že mu na Vitovi upřímně záleží – možná nějakým nezdravým pomateným způsobem, ale záleží. Možná jenom viděl, že mu Vito může přinést více užitku než škody. Možná si jen na stará kolena dovolil být lehce sentimentální. Joe neměl způsob, jak se dozvědět, co z toho to vlastně bylo.
„Vskutku,“ souhlasil s ním Leo. S Joeovou nově nalezenou upřímností i on jako by se více otevřel diskuzi. „Je tady jedna věc, která lehce hraje do karet. Derek se pokoušel o zavedení vstupního poplatku, stejně jako se o to pokusil Alberto s tebou a s Vitem.“
Joe jenom zíral. „Co?“ Vážně netušil, jak jinak na to všechno reagovat. Tohle byla ta nejdivočejší jízda autem, jaké se kdy účastnil, a to říkal jakožto Vitův častý spolupasažér, takže to sakra něco znamenalo.
Galante si znovu povzdychl, jako by už nemohl být unavenější. Jestli si myslel, že Joe si zbytek domyslí sám, tak byl teď nejspíš navýsost zklamaný. „Antonio Scaletta byl jedním z mnoha. Bruno, jak víš, nepůjčuje lidem, dokud od nich nezjistí, na co ty peníze chtějí. Dal nám k dispozici celý seznam lidí, kteří k němu přišli jen proto, aby mohli být přijati do Vinciho rodiny. Jistě si dovedeš představit, jak na to Frank reagoval,“ řekl. Joe sebou cuknul a promnul si bolavé koleno. Jo, to si teda představit dovedl. „Vztahy ve městě se mění a okolnosti donutily Bruna k tomu, aby o tomhle mlčel. Clemente je po smrti, Falcone je na černé listině a Vinci je tak jediným zbylým donem ve městě, ve kterém Bruno operuje. Poslední zbylý a velice, velice nasraný don, nutno podotknout. Takže jinými slovy – Bruno kápl božskou.“
Ten zkurvysyn, který jim půjčil peníze, Vita poznal. A to Komisi spolu s důkazem Derekovy vychcanosti bezpochyby sdělil. Všichni celou dobu věděli o tom, kdo je v tom drogovém obchodu namočenej. Bruno se mu to snažil říct. Proč by jinak jen tak zmínil Vitova tátu?
Leo Galante kurva moc dobře věděl, že byl Vito namočenej jak v drogách, tak v té přestřelce. Proto čekal jeho, proto se tady zjevil s autem – protože věděl, že Vito bude potřebovat zachránit. Galante pokračoval: „No. S Antoniem to Derekovi nevyšlo, jak jsem slyšel. Derek ho nechal zavraždit a ani se neobtěžoval za sebou zamést stopy. Kdyby ten dluh u Bruna splatil on, byl by si ušetřil spoustu problémů. Vstupní poplatek, přestože je proti pravidlům, ale není dostatečně vážným přestupkem na to, aby za něj byl Derek bez milosti popraven. Takže Vito se velice vážně provinil, když ho oddělal.
„Ale vy pro něj máte cestu ven, že jo?“ snažil se ho Joe konečně dotlačit k pointě celého setkání. A taky chtěl vědět, kde v tomhle všem stojí on sám.
„Jak jsem řekl, Falcone je na černé listině. Zdivočel a všichni si nad ním umyli ruce. Nikdo se neodváží za něj orodovat nebo se za něj dokonce zaručit. Navíc poslal zabijáka na Vinciho consiglieriho,“ dodal, jako by s tím neměl vůbec nic společného, jako by tím zmíněným consliglierim nebyl on. „Takže i my si nad ním myjeme ruce,“ řekl a Joea prošpendlil ledovým pohledem. „Poslat na mě chlapa už bylo samo o sobě donebevolající výzvou k válce. Vitovi jsem slíbil, že se o jeho roli v mém útěku vůbec nezmíním – a vidím, že ho to neochránilo tak, jak jsem doufal.“
A taky za to dříve nebo později šeredně zaplatí, jestli se Vito neprobudí.
„Proto tohle všecko děláte,“ uvědomil si Joe konečně. Vito byl tehdy moc měkkej na to, aby je nechal Galanteho jen tak oddělat. Vlastně mohl být jenom rád za to, že byli všichni jeho dosavadní šéfové nenažraní zmrdi, i za to, že měl Vito pro starouše slabost. O tomhle neřekl ani Joeovi. A nevědomky jim tak vykopal tunel z průseru ven.
Na pár dlouhých vteřin se Leo Galante nad něčím zamyslel. Podle toho, jak opatrně nejspíš zvažoval veškeré dostupné možnosti, se dalo bezpečně usoudit, že za pochodu překalkulovával vše, co měl dosud pečlivě vymyšlené. Počítal konec konců s tím, že tady bude mluvit s Vitem. Takže teď přetvářel celou dohodu, kterou pro něj měl připravenou, což znamenalo, že si Joe musel dávat sakra velký pozor na to, aby mu něco neuniklo. Nemohl mu věřit, nemohl se nechat zaslepit nadějí. Galante jemu osobně nic nedlužil. Právě naopak. „Chtěli jsme na Falcona poslat Vita,“ řekl Galante nakonec. „Aby se vykoupil. Ale když nemůže…“
Joe čekal, kdy tohle přijde. „Já to kurva udělám,“ odsekl. „A vy to moc dobře víte.“
Přikývnutí. „Sejmeš Carla pro Komisi a dostaneš místo ve Vinciho rodině,“ odvětil Leo, nabídkou ani v nejmenším překvapen. „To bude tvoje propustka.“ Pak se odmlčel.
„A Vito?“ zeptal se Joe. Měl výhodu v tom, že moc dobře věděl, co je ten chlap před ním zač. Vito na tyhle věci zapomínal, jakmile mu na někom začalo záležet. Joe věděl, že cokoli rovnou nespecifikuje a neadresuje, to se pak vrátí a pěkně mu to zavaří.
Stařec se usmál. Nevypadal, že by si toho vůbec byl vědom, jen jeho koutky se lehce nadzdvihly, a v nich nic než upřímné pobavení. „Vito vypadne z města. V New Bordeaux je pár věcí, o které by se bylo třeba postarat. Místní don nemá Komisi příliš v lásce. Mít tam někoho, komu se dá věřit, by bylo velice užitečné.” Někoho, komu se dá věřit. Někoho, kdo jim bude dlužit.
Takže Vitovi z toho kápne vyhnanství. Ale v porovnání s alternativou… „To počasí tam ho bude pěkně srát,“ řekl Joe. Strávil tam pět let.
Nic víc se k tomuhle všemu říct nedalo. Udělal, co jen mohl. Pro sebe i pro Vita. A jestli byla tohle všechno jenom jedna velká bouda, tak byla dost překombinovaná. Nezbývalo mu nic jiného, než doufat v nejlepší, a mezitím si zahrát na poslušného vojáčka, i kdyby to mělo být naposledy.
„To teda bude,“ přikývl Leo a poklepal svého řidiče na rameno. Joe se podíval ven. Stáli přímo před observatoří. „Věřím, že je všechno nad slunce jasné.“ Byl propuštěn. Jako kdyby byl šachová figurka z masa a kostí. Docela odvážný tah, pomyslel si Joe, jak vystupoval z auta a kontroloval si zbraň. Poslat pěšáka na krále.
-----
předchozí - pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat