čtvrtek 21. prosince 2017

Velvyslanec, 22. kapitola

To vůbec nebudu komentovat. 


-----


Jelikož Steve od chvíle, co agenti odešli, bez přestání klepal prsty o stůl, svolil Bruce, že s ním půjde do tělocvičny. Kapitán se začal ošívat, že by mu nerad ublížil; ví, jak je na tom s fyzickým násilím. Ale jakmile doktor mazaně nadhodil kartu své vlastní nemohoucnosti v případech, kdy násilí potřeboval, bylo mu vyhověno. „Potřebuju se naučit aspoň základní chvaty, to sám jistě uznáš,“ usmál se, v srdci tíseň. Kolik toho dokázal obětovat proto, aby nemusel poslouchat to monotónní klepání.

„Co když to Hulk vyhodnotí jako nebezpečí?“ zeptal se Steve, napůl na cestě do tělocvičny.

„Jestli to bude připadat Hulkovi nebezpečné, bude to tak připadat i Jarvisovi. Dá ti čas, aby ses dostal z místnosti, a pak ji zamkne,“ ozval se Tony z obýváku, poněkud nervózní z toho, co se mu bez dohledu povaluje v dílně. Potřeboval by trochu samoty.

„Zamkne,“ opakoval Steve nevěřícně.

„Kapitáne, vaše nedůvěra mne ničí,“ připleskl si Stark dlaň na hruď, ve tváři ten nejublíženější výraz. Nebylo v tom moc upřímnosti; očima neustále uhýbal a v krku měl knedlík. „Kde si myslíš, že jsi, v nějakým obyčejným fitku? Udrží ho to.“ A mávnutím ruky je odehnal. Když osaměl, vstal z pohovky a protáhl se.

„Jarve, je něco nového?“ zeptal se tichounce, jen jakoby mimochodem.

„Jestli máte na mysli ten patnáctý sken, pak musím s politováním oznámit, že ani tentokrát neposkytl žádné informace,“ sdělil mu Jarvis s jakýmsi letmým náznakem povzdechu. „Ale… mám pro vás jinou novinku,“ dodal.

***

Už když Loki spatřil, že se blíží ke střeše jednoho obzvlášť ohavného mrakodrapu, proběhly mu myslí snad všechny nadávky, které za celý život pochytil. Proč, proč zrovna tady? Jednou Heimdalla zmrazil – jednou. Přece kvůli tomu nebude pykat do konce života. Ten pomstychtivý zrádný mizerný-

Oslnivý záblesk, tvrdý dopad na nohy, třesoucí se kolena. Ticho. Věděl, že nebude trvat dlouho.

„Vypadalo to jako reklamace, ale ne, vyplivlo to něco mnohem horšího.“

„Starku,“ kývl hlavou na pozdrav a před očima se mu zatmělo. Zhluboka se nadechl, narovnal se, přimhouřil oči a prohlédl si smrtelníka od hlavy k patám. „Tak se znovu setkáváme.“ Falešný úsměv mu zmrzl na rtech dřív, než se k němu stačil donutit. „To je zbraň?“ zeptal se poněkud zbytečně, zíraje na cosi, co jako zbraň přinejmenším vypadalo. „Ty na mě vytahuješ zbraň? To jsou otřesné způsoby.“

Ticho, jen v Tonyho očích bylo cosi, co by tam být nemělo, a to bral v úvahu i jejich společnou nepříliš přátelskou minulost. Asi mu něco uniklo.

„Budeš střílet, nebo na mě jenom mířit…“ pokusil se mu pomoct. Opravdu by si potřeboval sednout.

„Nemůžu se rozhodnout,“ zasyčel Stark vztekle, „kvůli čemu tě mám střelit jako první.“

Loki ladně mávl rukou a v dlani se mu objevila malá bílá vlaječka. Byla tak maličká, až značila spíš výsměch než mír, ale Tonyho to přesto zarazilo. Než se stačil rozhoupat a skutečně Lokiho střelit, doběhl na střechu i kapitán s Brucem za zády.

„Výborně, hlas rozumu,“ pozdravil je Loki, a přestože se trošičku zazubil, nedůvěřivě si oba nově příchozí prohlížel. Už věděl, že něco není úplně v pořádku. „Rád bych řekl, že to můžu vysvětlit, ale nejsem si vědom toho, že bych vám nějaké vysvětlení dlužil.“ Zněl dost uraženě na to, aby zmizení malé vlaječky vypadalo důvěryhodně výhružně. Neměl by moc šancí, ale to nemohli vědět.

„Klid, hlavně klid,“ ozval se doktor nervózně, procpal se dopředu mezi Lokiho a tu děsivou zbraň, která mohla klidně stříkat vodu, ale byla příliš velká na to, aby oslabeného boha přinejmenším neznervózňovala. Pozemských zákeřností měl plné zuby. „Tony, polož tu věc, propána krále, vždyť ještě ani nevíme…“ spolkl Bruce zbytek věty a rychle se obrátil k Lokimu. „A ty… ty… zkusíme se domluvit nějak v klidu, ano?“

Loki se zatvářil důležitě, využívaje přitom své výšky, jak jen to šlo. Mlčel tak akorát na to, aby to vypadalo na krátké zamyšlení. Jeho ego se zatřepotalo – pořád se ho báli. Kdyby ne jeho, pak alespoň jeho reakcí, dodala jakási skromnější částečka jeho mysli. On sám si nebyl upřímně jistý, jak by měl reagovat; snažit se o pochybné spojenectví nebo to rovnou zabalit?

„Uhni, Bruci,“ ozval se Tony, hlas temný a neústupný. Doktor ucouvl do strany, poněkud znejistěn faktem, že ho Tony nejen že neposlechl, ale ještě mu celou dobu bez hnutí mířil na záda. Loki pomalu zdvihl ruce, jeho brnění zmizelo. „Tohle na mě podruhý platit nebude,“ odsekl Stark. „Rovnou k věci. Kde je Jane?“

Loki by byl zrudl jako rajče, kdyby mu nechybělo tolik krve.

„Vy jste ji nedostali?!“ zařval, až Steve skoro poskočil. Tonymu se zatřásly ruce, ať kvůli tomu náhlému řevu nebo tíze zbraně. „Neuvěřitelní budižkničemové,“ pokračoval bůh rozzuřeně. „To jsem se málem nechal zabít pro nic za nic?!“

„Hou,“ zahučel Stark a konečně svěsil ruce. „Co to jako má bejt, jestli jsme ji nedostali. To’s nám ji jako poslal fedexem nebo co,“ zamračil se.

„Poslední zbytky síly jsem využil na to, abych se tady objevil a varoval vás… pochopil bych nedostatek sympatií vůči mně, ale ten, kterého jste léta nazývali přítelem,“ vyplivl to slovo se stejnou vervou jako dítě medicínu, „byl na pokraji smrti a vy jste přesto-“

„Hou hou!“ přidal na hlase Stark, který si se zbraní v ruce najednou připadal nepatřičně. „Titulky!“

Ah. Nemluvil na ně anglicky. Dobrá.

„Jasně jsem vám řekl, že je Jane nepřítel. Byla to ona, kdo mě obelstil, a s vysokou pravděpodobností i ona, kdo dostal Thora. Zkoumali ho tam jako pokusného králíka, ho zachránil a při tom procesu málem sám zemřel a ty teď na mě míříš zbraní?“

„Jane…“ Kapitán.

„Nepřítel?“ Doktor.

„Ty už nevíš, co lžeš!“ rozkřikl se Tony podruhé a znovu zdvihl zbraň.

„Nic takového jsi neřekl,“ nechápal Steve situaci. Loki prudce trhl hlavou, divokýma očima se na něj zadíval. Tak on nic takového-!

Aha.

Aha.

On jim to vlastně neřekl.

„Nedávali jste pozor!“ zařval. „Přestaň na mě mířit tou hračkou, vždyť ji sotva uzvedneš,“ utrhl se na Tonyho. Promnul si kořen nosu a stručně zavzpomínal. „Objevil jsem se na základně a do pár minut mě našli. Jako první jsem potkal Jane v jejich stejnokroji. Nevím proč, nevím jak, vím jen, že patří k nim a že jim pomohla vytvořit artefakt, který by dokázal zničit celý Asgard.“

„A ty jdeš po čem?“ zeptal se Steve opatrně.

„Vůbec se s ním nebav, kecá,“ trval na svém Tony. „Zabil tu ženskou a teď jde po tom stroji.“

„Nezabil, a budu si to vyčítat, dokud jí vlastnoručně nevytrhnu srdce z těla,“ odsekl bůh lsti. „Nemám snad tady tu čest se dvěma génii?“ zeptal se tak urážlivě nevěřícně, až mu Tony málem vrazil. „Jak si asi myslíte, že ten stroj postavili, podle návodu?“

„Ještě je tady možnost, že’s jim to pomohl postavit ty.“

„Ach ano, proč bych nedal dohromady něco, co mě dostane na kolena pouhým působením… úchvatný nápad, děkuji.“

 „Tony…“ ozval se Bruce tiše. „Tony, ona jim to klidně mohla dát… všechny ty informace… ke všem měla přístup od úplného začátku, a spoustu jich mohla získat bez Thorova vědomí… a vlastně i s jeho vědomím, nikdy by ji nepodezíral.“

Tony to věděl. Samozřejmě, že to věděl. Nikdo nedokáže zahrát takovou bezmoc, kterou tehdy spatřil v Lokiho očích. Začínalo poprchávat.

„Pojďme dovnitř,“ navrhl Steve. A všichni ho poslušně následovali.

***

Z nějakého důvodu mu bohové nebyli nakloněni. Nemusel předtím tolik spěchat, když mu stejně nebylo přáno a on ztrácel čas všude, kde se objevil. Seděl na sterilním bílém lehátku obklopen různými přístroji, ani nevěděl, jak se tam dostal, a Bruce mu mezitím zblízka zíral do očí.

„Máš horečku,“ oznámil mu.

„No a?“ vyprskl na něj jako vzteklá kočka. Doktor ucukl.

Po dalších dvou hodinách rozčileného pochodování po obýváku Starkovy věže se Loki málem zhroutil na konferenční stolek, tudíž Steve zavelel, že je načase trochu vyvětrat všechny ty nadávky a výčitky, které na ně vychrlil (všechno jsem vám tam nachystal k bezchybnému zásahu a vy to tak pokazíte, jste tak neschopní).

Zatímco do něj Bruce šťouchal a snažil se ho vyšetřit, dohodli se – víceméně – na dalším postupu.

„Thor je momentálně ze hry, takže začneme bez něj,“ promnul si Tony ruce, zamyšleně zíraje na ošklivou jizvu na Lokiho břiše, mnohem starší než ty, které mu Bruce zrovna obvazoval. Proč se ještě nevyléčil? Bůh si založil ruce na hrudi a propíchl ho pohledem. „Hledáme Jane a bezejmenné blonďaté hovado, se kterým pracuje.“

„To není hlavní problém,“ procedil skrz zuby Loki. „Jsou důležití jedině v případě, že u sebe mají ten artefakt. Napřed potřebuju zlikvidovat ten, potom jsou na řadě oni. Nemůžu uvěřit, že jste ho tam nechali!“ vybuchl znovu. Bruce jen nespokojeně zamumlal, když monitor mapující Lokiho funkce rozčileně zapípal.

„Nebylo tolik na výběr. Během pár vteřin se tam nahrnula armáda SHIELDu, prohledali to tam skrz naskrz. Natasha s Clintem právě zjišťují, jestli ten zázrak šlohl Fury nebo jestli se to Jane povedlo sebrat a utéct s tím.“

Když se do Tonyho čokoládových očí vpily jedny smaragdové, málem se mu podlomily nohy. Loki pomalu mrkal, prohlížel si ho, tiše a nečitelně. Něco musel tušit, proč by na něj jinak takhle zíral? Byl to zatracenej bůh lží, krucinál!

„Pak začnu s pátráním u Jane,“ odvětil Loki nakonec. Tony pomalu vydechl.

„A jak to hodláš udělat?“

„To nechte na mě,“ řekl bůh bezstarostně. Pak sebou cukl, když mu paži stáhl rukáv tlakoměru. „Vy jste tak neuvěřitelně předpotopní,“ bylo to poslední, co Tony slyšel, než vyklopýtal z ošetřovny. Jen se na moment zamyslel, jak je možné, že Loki tak často a rád užívá jejich midgardského slovníku, a pak zamířil rovnou k baru. 

-----

5 komentářů:

  1. Jestli dovolíš, budu tuto novou kapitolku brát jako svůj osobní dárek k Vánocům, jakkoli je to neskromné a egoistické. Co si neudělat radost! :-D :-D (Ale klidně bych si dala ještě do druhé nohy! :-D)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jsem si to, samozřejmě kvůli návaznostem, vůbec ne proto, že mám absťák jak hrom, trochu promrskla od začátku... a co říci - opravdu nutně potřebuji další dávku! Jsi úžasná a skvělá a nejlepší mezi všemi a mě ty tvoje povídky TAK strašně baví! :-D :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se ti nechtělo balit dárky, přiznej se. :D

      Vymazat
  3. Loki jim to pěkně nandal:-D ,,všechno jsem vám tam připravil...jste tak neschopní''
    Ještě že ho Tony nestřelil dřív, než jim to stihnul říct:-)
    Kapitola super, těšim se na pokračování:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tony je zlato, já bych tak dlouho neváhala. :D A kdo ví, jestli v tom vážně nebyla voda. :D

      Vymazat