Velvyslanec, 7. kapitola

Když jste opravdu zoufalí, nejspíš už se s nějakými výmysly nechcete vůbec drbat. Takže jak zoufalý asi může být Loki, když kápne božskou?

Natasha má informace, za které někdo zaplatil nejvyšší cenu. Avengers podnikají další krůčky, jen aby se hned vzápětí dohodli na tom, že zas tak Lokimu nevěří. Radši ho pošlou napřed.

Dialogová kapitola, ale bůh ví, jak to ve skutečnosti bylo. Doslova.

P. S.: Díky za hlasování, komentáře, vaši nehynoucí lásku...!

-----

Vážně, a kvůli tomu promarnil tolik času. Čekat, čekat, neustále čekat, protože smrtelníci jsou neschopní a pomalí. A on si připadal ještě hůř, jelikož na jejich mizivé pomoci závisel jeho další krok. Připadal si jako slepec, teď když nedovedl vycítit Thorovu energii, tu jemnou vůni ozonu, která ho po celá staletí doprovázela a předvídala jeho příchod.

Seděl uprostřed místnosti, obklopen superhrdiny, a připadal si přinejmenším nepatřičně. Poněkud omámeně si potvrdil, že skutečně nic lepšího na práci nemá. Možná by měl šanci, kdyby vytvořil pár klonů a nechal je pátrat na vlastní pěst, ale to by na něj nesměl každý reagovat panickými záchvaty a voláním o pomoc. Zbytečně k sobě lákal pozornost.

„Jo, to sis to holt neměl na první návštěvě tak posrat,“ řekl mu na to Stark, aniž by jen na moment uhnul očima z obrazovky před sebou.

„Jeremy je po smrti,“ byla slova, kterými se Natasha uvedla do místnosti. Nastalo ticho, jenom občasné klepnutí do klávesnice z Brucovy strany místnosti se ozvalo. „Kluk, kterého jsem se snažila přimět mluvit, je po smrti.“

„Potkala ho nehoda?“ zeptal se Loki, protože mu ten dramatický výstup přišel zbytečný. „Hádám, že to byla velmi krvavá nehoda.“

„Velmi,“ přikývla agentka pochmurně. „Věděl, do čeho jde,“ dodala o něco tišeji. „Nemůžou zpátky. Jakmile se dostanou dovnitř, nikdy se nedostanou ven jinak než v černým pytli,“ pokračovala. „Sbírají je na ulici, vrazí do nich hromadu peněz, postarají se o ně a dají jim práci. A čip do hlavy.“ Zněla najednou, jako by se jí chtělo zvracet. „Vím, kde to je.“

A u toho výslech pravděpodobně skončil. Loki vyčkával, Barton přimhouřil oči, jako by snad čekal, že teď, když má Natasha tu vražednou informaci, její hlava exploduje stejně jako u všech předešlých. Jenže nic.

„Jejich jméno nevím, to by se nedožil ani první otázky,“ povzdychla si znaveně a s vděčným pokývnutím hlavy od Steva přijala hrnek kávy. Upila a sedla si do křesla. „Pošlu ti souřadnice,“ řekla směrem k Tonymu, vzala hrnek do levé ruky a pravačkou zašátrala v kapse. Vytáhla telefon, a aniž by mu věnovala speciální pozornost, nechala prsty tančit po displeji a dál si vychutnávala kafe. Tony beze slov přijal souřadnice a načetl je na obrazovce.

„No jasně,“ uchechtl se ponuře. „Už jsem se lekl, že to bude za rohem,“ zvětšil mapu, aby ji viděli všichni.

„Co to proboha je? Bouda uprostřed pouště?“ mhouřil oči Steve, který stál nejdál, konvici s čerstvou kávou stále v ruce. „To je asi omyl, ne?“ Nešťastně pohlédl na Bruce, doufaje, že ho nebude ignorovat, jako ho ohledně technických záležitostí ignorovali všichni ostatní.

Bruce si posunul brýle na nose. „Záběr na houby,“ poznamenal po chvíli. „Můžeme se tam nějak dostat?“

„Do boudy?“ zeptal se Steve nevěřícně.

„Jestli dávají lidem do mozku čipy,“ opřel se Tony do sedačky, stále s tím neveselým úsměvem na rtech, „tak je asi nějakou sondou neoblbnem.“

„Taky bychom neměli zapomínat na to, že nevíme, jestli tam Thor je. Máme jen sídlo lidí, kteří nechávají vybuchovat svoje vlastní lidi. Veřejná firma to nebude, to ne, ale jak chcete zjistit, jestli unáší bohy?“ sotva to Bruce dořekl, pohledy všech se na Lokiho snesly jako hejno much.

„Mám se nechat unést?“ nadzvedl obočí.

„Kdybychom tě chtěli dostat, uděláme to sami, alespoň v tomhle nám můžeš věřit,“ prohlásil Clint temně.

„Můžu?“ otočil se k němu Loki. „Protože kdybyste se snažili se mě zbavit, musel bych si myslet, že jste zcela nepochopili, co všechno vám při zmizení Thora hrozí. Mimo intergalaktickou válku, samozřejmě.“

„Ani jeden z nás tady není tak vysazený na osobní odvetu, aby proto obětoval celou planetu, Loki,“ vložila se do toho agentka. „Od nás ti nebezpečí nehrozí, stejně tak Thorovi. Vím, že nám nevěříš o nic víc než my tobě, ale dokud jdeme proti sobě navzájem, nemáme šanci. A pokud tam půjdeš na vlastní pěst, budeš muset počítat s tím, že tě dostanou a my se o tom nebudeme mít jak dozvědět.“ Loki se nadechl, ale Nat ho nenechala promluvit. „Protože nezapomínej, že pokud je naše podezření správné, tak dostali Thora. Bůh nebůh, pro ně to zjevně žádná překážka nebyla.“

„Jenže Thor nám přece těsně před zmizením řekl, že jde zpátky na Asgard,“ zamračil se Steve.

„Řekla nám to Jane,“ opravila ho Natasha. „Možná byli na cestě na Asgard, možná vzali Jane, aby na něj měli páku.“

„Hloupost,“ odsekl Loki netrpělivě. „Thor věděl, že by otec nesnesl, kdyby vedle krále seděla smrtelnice. Nikdy by v tomhle nešel proti otci, a stejně tak by ji nikdy nevzal na Asgard, kdyby si ji nechtěl vzít.“

„Ty vaše vikingské zvyky,“ povzdychl si Tony.

„Čest, Starku.“

„Oh, o té bys mohl vyprávět,“ ušklíbal se vynálezce.

„Tak se uklidníme, děvčata,“ přerušila je agentka a znovu se otočila k Lokimu, o tolik vyššímu než jak si ho pamatovala z té cely. Letmo si ho prohlédla; unavené oči, neustále zaťatá čelist, vypadalo to, že to až muselo být bolestivé. Byl ve střehu a přitom si zoufale potřeboval oddechnout. Na Midgardu rozhodně nebyl vyloženě ze své vůle a spolupracoval jen proto, že nevěděl, jak dál.

„Za jakých podmínek se Odin setkal s Jane?“ zeptala se.

„Šel po ní Malekith,“ odsekl Loki, evidentně nespokojen se směrem, kterým se hovor ubíral. „Thor ji vzal na Asgard, aby byla v bezpečí, a přitom přilákal celou armádu k nám. Zaútočili na nás, zničili palác, zabili královnu a Thor pak proti příkazům otce jednal na vlastní pěst.“

Byla v tom jakási hořkost, která by v pouhém konstatování faktu neměla co pohledávat.

„A tys byl kde?“ ozval se Clint.

„Co to s tím má co dělat?“ rozčílil se bůh.

„To, že netušíme, co se v mezičase stalo, tudíž nemáme ani podle čeho pátrat! Tvrdíš, že šel Thor proti otci, a přitom jsi ještě před chvílí řekl, že by si Jane nevzal, když to taťka neschválil!“ utrhl se na něj lukostřelec.

„A mimoto,“ vložil se do toho Tony, „pokud šel Thor proti přání Odina, vrátil se na Zemi. Proč by se vracel zpátky na Asgard? Proč by šel v první řadě vůbec na Zemi?“

„To já nevím,“ ušklíbl se Loki a pokrčil rameny. „Sentiment.“

„A když jsme se s ním pak potkali, byl zdrcený ztrátou svého bratra. Který před námi zrovna stojí,“ dodal Tony líně, nohy hodil na stůl a v očích se mu zablýsklo. „Takže jakási slepá místečka bychom našli. A všechna se týkají tebe, Rudolfe.“

„Potřeboval mě k tomu, abychom mohli oslabit Malekithovu obranu. Při tom jsem byl vážně zraněn,“ vysvětloval Loki pomalu, a Natasha věděla, že zdaleka neříká všechno, ale pravdou bylo, že detaily pro vysvobození Thora skutečně nepotřebovali.

„Tak zraněn, že tě rovnou pohřbil?“ ozval se Steve z kuchyně.

„Byl jsem dost zraněn na to, abych nemohl pokračovat, ale ne dost na to, abych bezpodmínečně zemřel. Vrátil by mě zpátky na Asgard.“

„Do vězení,“ odtušil Tony. Loki přikývl.

„Těžko vás překvapí, že mé úmysly nebyly zrovna ryzí,“ procedil skrz zuby. „Thor odešel i s tou smrtelnicí zpět na Zemi, kde došlo ke konečné konfrontaci s Malekithem.“

„Ale co bylo s tebou?“ vrátila ho agentka zpátky k tématu a přísahala by, že viděla, jak obrátil oči v sloup.

„V přestrojení jsem se vrátil na Asgard, abych se zotavil. Odin mezitím upadl do spánku, jelikož to on má ve zvyku, když na něm leží nějaké rozhodnutí. Roznesl jsem poté zprávu, že jsem zemřel. Král se dozvěděl o mé smrti a dále jsem ho neviděl. Jelikož byl Asgard v troskách a ostatní světy připravené k tomu, aby naší slabosti využily, vzal jsem jeho místo a posledních dvacet let vládl jeho jménem. Ví o tom jen Heimdall. Thor se pár dní po otcově kolapsu vrátil, aby mu oznámil, že se vzdává práva na trůn a že jde žít se svou láskou,“ skoro to slovo vyplivl, „zpět na Midgard. Nezachoval jsem se jako otec, protože bych mu musel předat vládu, a to jsem nemohl, jelikož k tomu nejsem oprávněn, nemám Odinovu moc, takže jsem mu to odsouhlasil a mezitím doufal, že až se otec vzbudí, postará se o to sám. Thor odešel s vědomím, že Odin hodlá vládnout dál a že já jsem po smrti.“ Zhluboka se nadechl, pomalu vydechl, a takovým tím pohledem, který jasně naznačoval, jak moc už ho to všechno nebaví, se rozhlédl po obýváku.

Chvilku bylo ticho. Pak se Tony začal hihňat.

„Mám pocit, že tohle jsi neměl v plánu, když jsi umíral, co?“ rozchechtal se.

„Jak víš, že jsem neplánoval vládu nad Asgardem od samého začátku?“ usmál se na něj Loki sladce, pobouřen jeho reakcí.

„Protože když se někdo hrne na trůn se zlými úmysly, rozhodně se pak o tu zemi nestará jako o vlastní. A rozhodně pak nechce zachránit jediného právoplatného dědice, spíš se ho snaží sprovodit ze světa, víš.“

Ticho.

Další výbuch smíchu. 

-----

předchozí - pokračování

Share: