Velvyslanec, 2. kapitola

Zdravím vás, poutníci, u druhé kapitoly mé nové povídky. Víte, že já ze začátku ráda zrychlím tempo, abych ho pak mohla zpomalit. Ale zároveň je to taková pojistka pro to, abych pořád něco neměnila. Kapitoly jsou o něco delší, než je tady zvykem. 

Co bych ještě řekla? Pravděpodobně nenajdete nic moc závadného (leda by to můj pomatený mozek už nedokázal rozeznat), maximálně vulgarismy, kterých se v příhodných chvílích odmítám vzdát a kdo ví, možná z nich jednou vyrostu.

V první kapitole jsme si tedy představili hlavní problém; Thor zmizel. Loki ho potřebuje najít, protože na kralování jaksi změnil názor. Teď je načase oznámit Asgardu, že se král hodlá sebrat a jít na stará kolena na výlet. Připravte se na pár OC postav, které ačkoli nejsou popsány laskavě, mám je všechny ráda. Nesmíte zapomínat, že je to přece jen z pohledu Lokiho, a kdy on je laskavý?

Užijte si víkend.

-----

Jestli ho nebudou podezřívat po tomhle, tak už se klidně může rovnou odhalit a ukázat svou pravou podobu, ono to vyjde nastejno.

Neklidně přešlapoval po pokoji a v hlavě měl úplné prázdno. Neuměl si připravovat proslovy dopředu. Dokázal si vymyslet plán, který mu pomohl k dosažení jistého cíle, a dovedl se podle něj řídit celou věčnost, když to bylo třeba, ale plánovat si slova, to pro něj bylo nepředstavitelné.

Zkrátka bude reagovat na to, co mu ti hlupáci předhodí. Improvizace byla v tomhle případě krok do neznáma, ale on to jinak neuměl a těžko se bude tak najednou přeučovat. Rázně vyšel z komnaty, vyděsil stráže u dveří, a zamířil rovnou do hlavní síně. Prázdno. Vstoupil pak do menší postranní místnosti, a Lokimu by v ní bylo i příjemně, kdyby uprostřed nestál obrovský dřevěný stůl s mapami, připínáčky, postavičkami, které ho v dětství fascinovaly, hromadou papírů a zápisků, svíček, a co víc, kdyby kolem toho stolu nepostávali další čtyři pitomci. Všichni z nich se při jeho příchodu lehce uklonili, spíš ze zvyku než z náhlého popudu prokázat mu úctu.

Loki krále viděl ke stolu přistupovat tolikrát, že už by se ani nenamáhal to počítat. Vždy to vypadalo stejně. Přišel jistým krokem a prudce se zastavil přímo před mohutným stolem, naklonil se nad něj, jako by to bylo zvíře, které je potřeba zahnat do kouta. Pohledem přelétl přes mapy, zaznamenal aktuální změny, ať už to bylo náhlé zabrání území nebo relativně neškodné nepokoje, potom mu diplomat, Vidar, přečetl dopisy a vzkazy a žádosti, což byla činnost, při které se všichni němě shodli, že ji nebudou brát na vědomí, natož aby se ji snažili pochopit.  

Hned nato se ozval zvědmistr Isran, kterého si Loki vážil, dokud se nestal králem a nezjistil, že ten chlap netuší, že před ním nestojí král, ačkoli by to se svými zkušenostmi a dovednostmi měl poznat na míle daleko. Nicméně jeho poznatky byly přínosné a Loki, který se s nemalými sklony ke špinavé hře snad už narodil, jich využíval ve větší míře, než to měl ve zvyku jeho otec. Byl to jednoduchý způsob, jak eliminovat nepřítele a neprolít přitom jedinou kapku krve. Stačí ho znemožnit. Ruku na srdce, na tohle byl Loki odborník, ať už jako princ, nepřítel devíti světů, zločinec, zrádce a atentátník, nebo král.  

Jako poslední se ozval velitel Ulfrik, ostřílený a poněkud netrpělivý muž s bezpočtem jizev, na které byl také jaksepatří pyšný. To byl člověk, jenž měl na starosti veškeré záležitosti, které se nedaly zařídit jinak než sílou. V poslední době zaznamenal, že potřeba jeho vojska se zmenšila, tudíž i jeho užitečnost, a byl kvůli tomu řádně nabroušen. Každý z rádců pochopitelně preferoval svůj způsob řešení situací, bylo tedy těžké si proti sobě alespoň dva z nich nepoštvat.

A když se jeden rádce přecenil a král jej poslal vyřizovat něco, kde by měl větší úspěch přístup jiného rádce, bylo to téma na další rok dopředu, připomínané na ulici, během jídla nebo pouhého míjení na chodbě. „Já to říkal,“ tady bylo zcela opodstatněné, ale o nic méně otravné.

Posledním rádcem, který nebyl tolik rádcem jako spíš dvorním čarodějem, byl Torgunn, mrtvolně bledý muž, až směšně typický obraz čaroděje, takového, jak si jej lidé na Zemi představují. Jen špičatý klobouk mu chyběl, zato ale zůstal věrný nebezpečně dlouhé róbě, u které nešlo poznat, jestli má vůbec rukávy. Bylo to příšerně nepraktické, pomyslel si Loki, uražen touto mezinárodní ikonou magie.

Tenhle muž tady byl pro výzkumy atypických nepřátel či přátel, na tom tolik nezáleželo. Kdykoli jeho učenci narazili na něco nového (jiný druh jedovatého pavouka, drakoliska, trolla nebo tomu podobnou havěť), pokusili se ono stvoření zabít či zajmout – ne vždycky se to povedlo – a donést svému mistrovi k výzkumu. Jistou užitečnost tomu Loki nemohl upřít, sám kolikrát ukr- sám si kolikrát vypůjčil Torgunnovy zápisky a poznatky, aby věděl, s čím se ve Vanaheimské či jiné divočině vypořádat. Když se tajně vydáváte na průzkum, nemáte jistotu, že se vrátíte, ale můžete se pojistit, že budete mít případný protijed nebo obranu. Nebo že se ze světa živých neodeberete sami a bez boje.

Přestože z magického hlediska tím mužem Loki pohrdal, jako průzkumník se mu osvědčil víc než dost, vzal ho proto na milost.

„Aeris by si zasloužil pořádnou ránu, ať vidí, že si nemůže vyhrožovat bez protekce, kterou…“ velitel nejistě mrkl na krále, ujistil se, že může mluvit, jak je libo, a znovu se obrátil k nespokojenému diplomatovi, „…mu zajišťovala královna a mladší princ. Ljósálfheim není cenným spojencem, nemůže nám nabídnout nic, co už nemáme nebo mít nemůžeme. Tady jsou dohady přes dopisy zbytečné, Vidare, není třeba kolem něj chodit po špičkách. Jistě odpustíš, že v tomhle tě poslouchat nebudu.“

„Některým lidem se těžko poslouchá někdo morálně či mentálně lepší, než jsou oni sami,“ odvětil Vidar s přeslazeným úsměvem. Ulfrik praštil pěstí do stolu a pár postaviček se vyvrátilo na bok. Loki nad tím nespokojeně mlaskl. Dohadům o tom, co bude s elfy, by se ještě chvíli rád vyhýbal.

Tři, dva, jedna-

„Odcházím z Asgardu.“

U Yggdrasilu, on to snad vážně udělal.

„Cože?“ vyhekl diplomat, divže neupustil hromádku dopisů. „Ale to by se přímo katastrofálně podepsalo na dojmu šlechty, která k nám má přicestovat z Muspelheimu už příští týden, očekávají…“

Isranovi zaskočil hlt vína. „Jste si jistý, můj králi? Naše země je stále oslabená, dnešní hlášení jasně dokazuje, že už není s výjimkou Jotunheimu jediná země, která by k nám nenasadila svého špeha. Musíme kolem nich jednat opatrně, aby neměli dojem, že je dobrý nápad na nás zaútočit a využít slabosti. Váš náhlý odchod by je mohl vyburcovat k činnosti.“

Ulfrik se taktak udržel, aby znovu nepraštil do stolu. „Můj králi!“ zvolal, rudý jako rak. „Sebevíc si vás vážím, nemohu pochopit, co je tak důležité, aby vás to v takové době odvolalo od královských povinností!“

Loki by mu nejradši vrazil, ale Ulfrik si za léta zvykl, že je mu dovoleno více než jeho kolegům. S králem se znal velmi dlouho, ale protože jejich vztah zůstal na čistě profesionální úrovni a do toho přátelského nikdy nepřerostl, nebyl pro Lokiho problém si na Odina hrát i před ním.

Ač nerad, spokojil se jen s ostrým pohledem, který měl s jedním okem patrně větší míru děsivosti, než kterou by zvládl s oběma. Dvorní mág sice vypadal zaskočeně, ale nijak se nevyjadřoval. Pod tlakem hodně koktal.

Improvizace.

„Můj syn před nedávnem projevil snahu napravit své předchozí chyby a vyjádřil přání se vrátit na Asgard, aby mohl převzít mé povinnosti, až přijde čas.“ Neměl nejmenší tušení, kam tím mířil a kam ho ta slova dostanou, ale měl jejich pozornost. „Bohužel jsem o něm od té doby neslyšel a Heimdall má důvodné podezření, že tohle náhlé odmlčení má násilný původ.“

Tak. Do pár vteřin by měli-

„Skandál!“ vyjekl diplomat zděšeně. „O tom se nikdo nesmí – u všech Devíti, jestli se tohle někdo dozví-…“ blekotal a rozrušeně se přehraboval v papírech, snad aby měly jeho ruce co dělat, snad něco hledal, to nikdo nevěděl.

„Můžeme samozřejmě vyslat pár z mých lidí, aby se na Midgardu poohlédli. Mám tam pár zvědů, dobře se aklimatizovali a já jsem si jistý, že nepřitáhnou pozornost víc než vrabec v hejnu vrabců,“ navrhl Isran klidně.

„Nech si ty poetický nesmysly!“ zaburácel Ulfrik a tentokrát málem převrátil celý stůl. „Věděl jsem, že Thor nemá na Zemi co dělat, je to princ a jediný následník trůnu, vůbec by se neměl vzdalovat, a zvlášť teď, když je ho tady potřeba víc než kdy jindy! Tohle přímo zavání provokací! Jestli tohle není akt války, pak už nic!“

„Nemůžeš vyslat vojsko na Zemi, jejíž zástupci o zmizení prince nemusí mít nejmenší tušení,“ namítl Isran, stále ani minimálně vyveden z míry. Velitel se na něj taktak nevrhl přes stůl.

„Že by to byla náhoda?! Chceš říct, že náš následník trůnu zničehonic zmizí a je to náhoda a nemá to vůbec co dělat s válkou?!“ rozčiloval se a Loki nenápadně udělal krok dozadu. Dveře jako by se mu však vzdalovaly.

„Nemá všechno něco společného s válkou. Když nevíme, na čem jsme, je jenom logické, že se budeme držet při zemi. Kdyby se naše podezření potvrdilo, třeba náhlým zmizením mých lidí nebo požadavkem výkupného, nebudu ti stát v cestě,“ nevzdával se Isran.

„A co kdybys mi v té cestě nestál už teď! Sprostě tady navrhuješ riskovat princův život!“

Ah, tohle bylo ono. Ta sžíravá únava, která jako by mu proudila žilami a otravovala ho, pomalu, ale jistě. Loki byl mladý, spousta starších měla dokonce tendenci ho stále považovat za dítě (a že se postaral, aby toho nechali), když ještě mohl beztrestně bloumat po chodbách paláce a ulicích města, ale i tak se cítil neuvěřitelně staře, unaveně, to neustálé překřikování ho rozčilovalo a on přitom na pořádný hněv neměl dost energie.

Byl si jistý, že dříve se Odin v takových případech rozzuřil a sjednal si pořádek, že kolem něj chodil celý palác po špičkách, jen aby na sebe nikdo nepřivolal jeho vztek. Potom začínal stárnout a vyhýbat se svému spánku, čímž se připravoval o ty návaly hněvu, kterými byl tak proslulý jeho pokrevní syn. Nakonec mohl být Loki jenom rád, že neměl dost energie, protože kdyby měl, rozzuřil by se a pravděpodobně by ztratil kontrolu nad svou malou lstí. Buďto by řekl něco, co král zpravidla neříká, nebo by se mohla zbláznit jeho projekce a to by taky nebylo příliš vítané.

„Už jsem se rozhodl,“ řekl tiše. Nemusel křičet, byl konec konců král, zatraceně. Kdyby tady stál ve své pravé podobě, mohl by dělat, co chce – král nekrál – nikdo by mu nevěnoval pozornost. Snad nějaká síla charakteru nebo jiný nesmysl.

„Ale-ale-a!“ diplomat se sice uměl vypořádat s namyšlenými snoby, ale jakmile došlo na nějakou komplikaci, ve které slova nepomáhala, byl ztracen.

Ulfrikovou odpovědí bylo další prásknutí do stolu. Zvědmistr přimhouřil oči a Lokiho srdce vynechalo úder.

„Musí to být problém jiného charakteru, když se angažujete osobně a odmítáte pomoc,“ řekl pomalu. „Chápu to tedy správně, když řeknu, že se dočasně vzdáváte trůnu Asgardu a jdete takzvaně do terénu? Inkognito?“

Nejste na to starý?

Nemusel to říkat, Loki to prostě slyšel a byl by se urazil, kdyby nevěděl, že pod tou svraštělou schránkou je pořád mladý muž, ve velmi dobré kondici, rozhodně lepší, než by si kdo z těch rádců mohl pomyslet.

„Přesně tak, Israne,“ přikývl, nedovolil si ani minimální zaváhání. Odin neváhal. Možná kdyby váhal, tak tady Loki není, na bezejmenného kojence by těžko někdo mohl vzpomínat, možná by Frigga byla naživu a Thor by stále nebyl králem, protože by si ten starý blázen uvědomil, že je příliš brzy.

Kdyby váhal, možná by teď všechno bylo v naprostém pořádku.

„Kdo vás bude zastupovat?“ zeptal se Isran a z jeho očí vyloženě čišelo u všeho, co je vám drahé, nesvěřujte to nikomu z těchto idiotů, to radši nějakému sedlákovi, ten udělá méně škody.

Kdo ho bude zastupovat? Král si prostě nemůže vzít dovolenou. To byl další důvod, proč Loki nechtěl být králem. On měl rád dovolené.

„Jméno zástupce vám sdělím včas,“ odvětil vyhýbavě a Isran si oddychl. Král schůzi rozpustil s poměrně dobrými výsledky; lehce vyděšený diplomat, rozzuřený velitel, zmatený vyzvědač a nakonec jeden mág, který byl úplně mimo. Lépe už to dopadnout snad ani nemohlo.

A teď, zástupce.

Aby si nelhal do kapsy, pravdou bylo, že cestou palácem zvážil snad každého, kdo mu přišel pod ruku, od strážného v hlavní síni až po mladého kuchtíka. 

-----

předchozí - pokračování

Share: