čtvrtek 25. srpna 2016

Amateur Theatrics, 22. kapitola

Následuje o něco kratší kapitola, ale nevěšte hlavu, ta třiadvacátá je o dost delší. Každopádně dnes se znovu podíváme na kouzelný proces přeměny, tentokrát Steva. A pak... no, pak dostaneme všichni infarkt a můžeme se společně těšit na další díl. Napětí sílí!

A víte, že vás miluju.

-----


Sešli se v té samé zkušebně jako předtím, nervózně pozorujíce, jak Steve s Lokim vchází do místnosti. Tentokrát se oba umístili v dostatečné vzdálenosti od onoho stroje, což Loki vysvětlil tak, že teď, když už má zkušenost, dokáže lehčeji říct, kde se energie přístroje nachází, tudíž je pro něj i samotné kouzlo jednodušší.

„Až budeme měnit zpátky Bruce a Natashu, je možné, že vůbec nebude nutné, aby byl ten stroj ve stejné místnosti,“ zvolal vesele. „Což je dost nápomocné, když uvážíme stav, ve kterém se Natasha zrovna nachází.“

„To je super,“ řekl na to Steve, zcela a upřímně ohromen.

To nechutné mihotání, které k tomuhle rituálu už patřilo, tentokrát eskalovalo rychleji, světlo se obalilo kolem Lokiho i Steva, aniž by mezi nimi byl potřeba nějaký kontakt. Jedovatá zeleň z přístroje jakoby ještě zhutněla, ale oba dva stáli dost daleko na to, aby se Clint dokázal přesvědčit, že není třeba se do zkušebny vrhnout a oba je chránit vlastním tělem.

„Kriste, mám z té věci husinu,“ svěřil se jim Tony.

Oslnivá zář opadla z Lokiho tak rychle, že kdyby kdokoli z nich mrkl, nejspíš by to nestihli zaznamenat. Což bylo jedině dobře, protože když se záblesk dotkl Steva, zazářil tak jasně, až to Clint v pozorovací místnůstce pocítil jako ránu do hlavy. Všichni se s kletbami na rtech ohnuli a ukryli za stěnou pod okny. Když se Clint znovu narovnal, ve zkušebně stál Kapitán Amerika, opět silný a velký, ruku na Lokiho rameni. Princ zavrávoral a musel se posadit, ale jinak vypadal v pořádku.

Díky tomu byl Clint schopen do zkušebny vejít o něco důstojněji než naposledy, a dokonce se mu povedlo vypadat, že ještě před minutou neprožíval infarkt. Dřepl si dolů k Lokimu.

„Dobrá práce, chlapče,“ řekl. „Jak ti je?“

Loki na něj zmateně zamrkal. „Cítím se… trošku divně…“ znovu se zakymácel, a přes tvář se mu mihl výraz naprosté a ryzí zášti.

„Tedy,“ zasyčel. „Není tohle zajímavé?“

Clintovi se  hrůzou zježily chloupky na krku, a ihned se prudce stáhl zpátky. V příštím okamžiku se Loki znovu otřásl a zamrkal.

„Fungovalo to?“ zeptal se, zmaten zděšeným pohledem, který na něj Clint upíral. „Zvládl jsem to?“

-----

5 komentářů: