Amateur Theatrics, 18. kapitola

Hahaha. Víte, jak jsem v minulém příspěvku (kulturním okénku!) psala, že mám půlku překladu napsanou a zbytek dodělám ten samý den? Hahaha.



To je tak, když si jednou za deset let dovolíte nějakou pozitivní poznámku. 

No nic, mohlo to být horší. Mohlo se to smazat všechno! Hahaha. 

Dobrá tedy, popojedem. 17. kapitola nám ukázala, že Clint sice není zrovna řečník, ale Loki mu to odpustí, protože kdo by neodpustil vlastnímu skoro-tátovi. Takže příběh jede dál - Loki už ví, že jeho já mělo své špatné dny a vytvořilo ďábelský přístroj, kvůli kterému jsou všichni v háji. 

A v této kapitole bychom snad opět mohli vidět nepostradatelného mužského Tonyho. Ne?

Mimochodem, vítám vás v prvním prázdninovém dni! Táhněte makat! 

-----

Cesta domů proběhla v úplné tichosti, Loki se celou vahou opíral o Clinta, který se snažil jít co nejměkčeji a nejhladčeji, což bylo, vzato v úvahu jeho zaměstnání, zatraceně měkce a zatraceně hladce. Loki se probral až když se přiblížili ke kuchyni a zaslechli hlasy ostatních Avengers – Tony zrovna říkal cosi o tom, že do všech namontuje čipy, u čehož si Clint na později poznamenal, aby mu to rozmluvil. Teď však jenom strčil hlavu do dveří a řekl: „Beru Lokiho dolů do pokoje. Uvidíme se pak.“

Ty překvapené pohledy za to vážně stály, ale Clint byl momentálně příliš deprimovaný na to, aby si to dokázal jaksepatří vychutnat.

Loki se uvolnil v tom samém momentě, kdy se od kuchyně zase vzdálili, ovšem jakmile se ho Clint pokusil položit do postele, chytl se ho zase jako klíště.

„Copak je?“

Loki vypadal, že k pláči nemá daleko. „Nic. Jsem v pořádku.“

Clint si k němu přidřepl. „Chceš, abych tu s tebou zůstal?“

Lokimu se zkrabatila tvář. Jen přikývl.

„Dobře. Lehni si. Pohladím tě.“

Emoční zátěž a přetížení magických schopností si vybralo svou daň a Loki usnul velmi rychle. Clint počkal, dokud si nebyl naprosto jistý, že Loki hluboce spí, pak vytáhl telefon a napsal esemesku Tonymu, jedinému člověku, kterému se dalo věřit, že u sebe bude mít mobil.

L spí. Rozrušený, ale jinak ok.

Sotva uběhlo pár vteřin, mobil zabzučel odpovědí.

Kde byl? Můžeš přijít nahoru a říct nám, co se stalo?

Celé věty a správná interpunkce jasně naznačovala, že Tonymu sebral mobil Steve. Clint si nechal chvilku na to, aby se zamyslel nad tím, co by na to asi řekl Tony – moderní doba ještě stále nepřišla s uspokojivým sortimentem sarkastických smajlíků, i když Tony se bez nich zatím docela dobře obešel.

Hřiště, odepsal Clint. Potřeba opravy. Zůstávám tady. Uvidíme se ráno.

Schoval telefon a svezl se na zem. Z dlouhodobější perspektivy to pro něj byla ta pohodlnější alternativa; zůstane nablízku, kdyby Loki náhodou během noci něco potřeboval, a zároveň, což bylo nejdůležitější, se mu povede uchovat si jakous takous důstojnost, o kterou by ho další ranní fotky připravily nadobro.

Vzbudil se jenom jednou, někdy okolo dvou hodin ráno, když si Loki stáhl deku na zem a z agenta si udělal polštář. Clintovi přišlo příliš namáhavé ho vracet zpátky do postele, takže zase zavřel oči a znovu usnul. Bruce se beztak cítil provinile, takže nebude mít odvahu se k nim ráno připlížit s foťákem.

Příští ráno byl Loki pochopitelně zamlklý, ale všichni na něj šli zlehounka a hodněkrát se mu omluvili, takže někdy během poledne už byl schopný s nimi navázat oční kontakt. Bruce strávil dobrou půl hodinu tím, že s ním zaníceně hovořil, zatímco Steve s Clintem nervózně přešlapovali opodál a předstírali, že vedou vážnou debatu o strategii. Když bylo po všem, Loki se na ně usmál. Bylo to skoro až k pláči, jak moc se nejdrsnějším hrdinům Ameriky ulevilo jen při takovém maličkém gestu. Aspoň že nebyl poblíž nikdo, kdo by toho mohl využít k pozdějšímu vydírání.

Nečekaně to byl právě Tony, kdo přišel s ránou z milosti pro všechny přítomné. Objevil se u nich, jemně vonící ozonem, v ruce maličký Mjolnir od Thorovy akční figurky, ze kterého střílely opravdové záblesky elektřiny. Loki byl dojat a ani si nevšiml, že si Steve odtáhl Tonyho bokem, aby mu detailně vysvětlil, že není zrovna nejlepší nápad dávat dětem do ruky funkční tasery. Nicméně nenašel se nikdo, kdo by měl to srdce hračku zkonfiskovat.

„Takže,“ řekl Loki nakonec, bledý, ale pevně rozhodnutý. „Předpokládám, že je teď ten pravý čas na to, abych Tonyho proměnil zpátky.“

Taktická část Clintovy mysli pravila, že Zatraceně ano, že je čas, včera bylo pozdě. Ta měkčí a uťápnutější stránka jeho osobnosti se však obávala, že byl Loki pořád ještě příliš rozrušený, a stála si za tím, že by rozhodně nikomu neublížilo, kdyby si ještě den dva oddychl, aby se vzpamatoval. Naštěstí to byl Steve, kdo byl v čele jejich skupinky, takže jakmile byli všichni víceméně vzhůru a nadopovaní kofeinem, sešli dolů do sterilní zkušebny hned vedle Brucovy laboratoře.

V místnosti mohl být jedině přístroj, Loki a Tony. Steve podotkl, že je nutné provést některá opatření, aby se pokusili zabránit případné další magické katastrofě, která by na jejich tým mohla mít ještě horší dopad, nehledě na to, jak prosebně se Loki na Clinta podíval, když do místnosti vcházel. Steve, Bruce, Clint a Coulson se vmačkali do pozorovací kabinky s až příliš kvalitní audiovizuální technikou na to, jak maličká místnost to byla.

„Fajn,“ ozval se Tony bez své obvyklé bravury, což bylo pro ostatní jasným znakem toho, že byl strachy bez sebe. „Chceš, abych dělal něco speciálního? Něco zazpíval, zapálil svíčku, udělal stojku nebo něco takového?“

„Ne?“ odvětil Loki zmateně. „Nejspíš se tě budu potřebovat dotknout, ale ten zbytek není nutný. Leda bys… chtěl svíčku?“ dodal v zájmu očividné snahy být chápavý.

„Ne-e,“ pravil Tony. „Nikdy se nemůžu rozhodnout, jakou vůni vybrat. Je to příliš matoucí.“

Podle výrazu Lokiho tváře bylo zjevné, že se voňavé svíčky na Asgardu nevedly. „Dobrá,“ řekl. „Stoupni si tam, prosím.“

Loki pak naaranžoval Tonyho vedle stolku s magickým přístrojem. „Nejprve musím připravit základ pro celé zaklínadlo,“ vysvětloval. „Pak vezmu tvou ruku do své a pokusím se energii toho stroje převést skrze mě do tebe. Pokud všechno půjde, jak má, vrátíš se zpátky ke svému původnímu pohlaví. Nemělo by to být bolestivé, ale může to být velmi nezvyklý pocit. A také se vzduch kolem nás poněkud zdeformuje – možná bude lepší, když zavřeš oči, jakmile začneš cítit, že tě to dezorientuje.“

 Tony přikývl. „Jasnačka.“

„Dobrá tedy. Začnu.“

Loki zavřel oči a soustředil se. Po chvilce Clint spatřil, jak se vzduch začíná vlnit a kroutit jako tehdy, když se Loki přeměnil v holku. Tentokrát to však probíhalo o dost pomaleji, celkový proces byl regulovanější. Tony vypadal, že se o něj pokouší infarkt.

Loki se zhluboka nadechl a ten třepotající vzduch kolem něj jakoby zhutněl a téměř jim ho schoval z dohledu. Natáhl se pro Tonyho, který sebou sice cukl, ale stále se držel. Mihotavé světlo se obalilo okolo Tonyho ruky, u ramene trošičku vybledlo. Loki se k přístroji natáhl druhou rukou a zastavil se těsně předtím, než se ho dotkl. Ze stroje se začaly valit jedovatě zelené paprsky. Clint se musel něčeho chytnout, aby nevyběhl ven, jelikož to, co právě viděl, nevypadalo vůbec dobře. Steve vedle něj ho popadl za ruku, zjevně s úplně stejným pocitem i názorem. Dokonce i Coulson sebou lehce trhl.

Světlo pomalu doputovalo až k Lokiho dlani. Loki ucukl, ale držel pevně, a jen o moment později celou jeho rukou probleskla oslnivě bílá zář, od konečků prstů jedné až ke konečkům prstů té druhé. Když zář praštila i do Tonyho, celou místnost zalilo světlo a všechno kolem nich se zhouplo, dost na to, aby to cítil i Clint za oknem. Všichni přihlížející si zakleli pod nos a odvrátili tvář, aby uchránili oči.

Záře opadla stejně rychle, jako se objevila. Clint se narovnal a divoce mrkal, aby odehnal mžitky.

Tony s Lokim stáli téměř přesně jako předtím, s tím rozdílem, že Loki už se nedotýkal přístroje a Tony se vrátil ke svému starému dobrému vousatému já.

„Ah, díky bohu,“ zachraptěl Tony, když se s úlevným povzdechem prohlédl. „Nikdy v životě jsem nebyl tak rád, že mám-…“

„Tony!“ zarazil ho Steve ostře přes interkom.

„… mága za kámoše,“ přesměroval se Tony bez jediného škobrtnutí. Pak se zamračil. „Loki? Hej, kluku, jsi v pohodě?“

A v tu chvíli, kdy Clint spatřil obavy v Tonyho tváři, se konečně pohnul, procpal se přes Coulsona ke dveřím do zkušebny a vrazil dovnitř včas na to, aby se stihl vrhnout k Lokimu, který se beze slova zhroutil.


-----

Share:
spacer

2 komentáře: