Amateur Theatrics, 1. kapitola

Jak bylo slíbeno, tak se i stalo, a všechny včetně mě to překvapilo. 

Vítám vás tedy u nové překladatelské chuťovky (nebudu pořád používat slovo sebevražda, je to škaredé), a rovnou využiju místa pro varování, že povídka obsahuje pár těch nehezkých slov, můžete je znát pod pojmem vulgarismy. Vězte však, že jich tam není tolik, kolik by být mohlo, protože ať už si o těchto slovních prostředcích myslíte cokoli, když se vám stane to, co se stane Clintovi (nebo Tonymu, když na to přijde), jste prostě vulgární a ne že ne. 

Přeji krásné počtení. 

-----

Další naprosto okouzlující den v životě Avengera, pomyslel si Clint rezignovaně, když se mu pod nohama roztřásla země a vyhodila ho do vzduchu. Trajektorie to byla dost oslnivá na to, aby okamžitě poukázala na tu vyloženou zášť, se kterou s ním Loki hodil schválně tím směrem, ve kterém ho ani jeden z jeho kolegů neměl šanci chytit, musel se tudíž soustředit na dopad, který by ho nepřizabil.

Ještě před dopadem se přetočil tak, že na poslední chvíli minul roh krásného žulového květináče, aby místo toho zničil nadějnou budoucnost nevinného záhonku rukví. Prakticky se prolétl celou zahradou, pobral po cestě snad všechnu špínu a cigaretové špačky, a protože ho celý vesmír už z principu nesnášel, zakončil Clint svou cestu v dekorativní fontáně.

Vynořil se a vyplivl vodu i s pár kousky mokré slámy (Clint už viděl, co psi a malé děti prováděli ve veřejných fontánkách), a s nemalým potěšením si uvědomil, že to neuvěřitelně hlasité bong nemůže patřit nikomu jinému, než Thorovi, jeho kladivu, a Lokiho nejnovějšímu magickému kousku. Lokiho rozzuřené „Ne!“, dobře slyšitelné i blok a půl zpátky, mu tu teorii docela spolehlivě potvrdilo.

Pak uslyšel další bong, tentokrát však doprovázené zvukem tříštícího se kovu a čistě bílou září, která Clinta odhodila rovnou zpátky do fontány.

Znovu se vynořil z vody, a pln obav se odpotácel zpátky do boje. Pokud ho ta exploze, nebo co to vlastně bylo, dokázala dostat z rovnováhy...

Zkrátka... ostatní Avengers byli podstatně blíž.

Obešel převrácené SUV a vstoupil rovnou do jakéhosi kruhu, perfektního a bezchybného jako podle kružítka. Thor ležel na zádech hned uprostřed, vedle něj Molnir a doutnající zbytky z Lokiho magického vynálezu. Loki se zhroutil poblíž, a vypadal překvapivě drobně na někoho, kdo dokáže způsobit tolik nepořádku a zmatku. Natasha a Bruce leželi o dalších pár stop dál. Vzhledem k tomu, že se Bruce vzdal své monstrózní podoby, usoudil Clint, že jsou oba dva minimálně v bezvědomí.

Vlastně to byl jenom Steve, kdo se vůbec trochu hýbal. Dosud přehozený přes Iron Mana, posadil se, jeho oblek na něm visel úplně volně, a jakási část Clintova mozku - ta, která ho ve vážných situacích dostávala do problémů - poznamenala, že už bylo načase, aby se Steve nezotavil z každého boje bez škrábance či jediného rozcuchaného vlásku, a aby konečně taky vypadal jako někdo, kdo dostal po hubě jako všichni ostatní.

Jenže pak se přiblížil o dalších pár kroků a uvědomil si, že ne, Steve vypadal neupraveně, protože to se prostě stává, když dáte čtyřicetikilového kluka do obleku mocného kapitána Ameriky a pak s ním trochu zatřesete.

Zděšeně na něj zíral. Steve si jeho pohledu všiml a okamžitě se zeptal: „Hawkeye, jsi v pořádku?“ a hned na to se zarazil, protože jo, tohle jeho hlas obvykle nedělá. Následovala příšerná vteřina, ve které Clint bezmocně pozoroval, kolik výrazů se přehnalo přes Stevovu tvář, výrazů, které už opravdu nikdy nechtěl vidět.

„Jsem v pořádku, je to dobrý,“ řekl Clint a bez dalších slov změnil směr a šel zkontroloval Thora.

Ten naštěstí dýchal, což byla vážně úleva. Vypadal jako vypadá normálně, a to bylo další plus. Dokonce ani nebyl zraněný, jen úplně mimo.

Těsně za nimi se ozvalo šustění látky a cinkání brnění, protože samozřejmě, že se Loki musel vzpamatovat teď, když jsou k dispozici jenom Clint a půlka kapitána Ameriky.

„Co se stalo?“ řekl ten hlas... a byl to dětský hlas.

Clint se prudce otočil. Vážně se mu to nezdálo, v Lokiho brnění teď sídlil malý klučina s černými vlasy a vyděšenýma očima.

„Kdo jste?“ ptal se chlapec, hlas se mu třásl. „Tohle není Asgard. Kde to jsem? Co jste udělal?“

„Loki?“ zeptal se Clint, snad jen aby se ujistil. Kluk vyzývavě zdvihl bradu, gesto, které se zjevně naučil od někoho jiného.

Clint přes Lokiho rameno navázal oční kontakt se Stevem. Na jedné straně, udělat ze sebe dítě a předstírat ztrátu paměti jen aby je dostal do kouta, to znělo jako něco, co by Loki nejspíš udělal. Ovšem na straně druhé, Steve teď stěží dosahoval pěti a půl stopy a Loki pravděpodobně neměl v plánu tu svou magickou skříňku nechat napospas Mjolniru, takže bylo docela dobře možné, že to dítě skutečně nemělo tušení, co se stalo.

Loki se nadechl. „To je asgardské brnění,“ začal zostra, ukazuje přitom na Thora. Rukáv mu zakryl celou ruku. „A to je Mjolnir. To má být v trezoru!“

„Loki,“ začal Clint, sklouzávaje ke svému nejlepšímu pro-vyděšené-lidi hlasu. „Stala se tady menší magická nehoda. Víš něco o magii, že?“

Loki přikývl.

„Dobře. Tohle bude znít trošku divně, ale ještě před minutou jsi byl dospělý.“ Ukázal dolů. „Tohle je Thor.“

Loki se vyškrábal na nohy, přidržel si dlouhé kalhoty a došoupal se o něco blíž. „Vypadá trochu jako otec,“ řekl po chvíli. „A to oblečení je mi příliš velké.“

„Jo, to je fakt,“ řekl Clint s úlevou, jelikož očekával o něco prudší reakci. Předpokládal, že to patří k výhodám vyrůstání na Asgardu - ti lidi se s takovými šílenostmi potkávali nejspíš denně.

„Byli jsme v nějakém boji?“ zeptal se Loki. „Nepřítel byl tedy přemožen?“

Jeho tvář byla upřímná a plná starostí, a Clint byl sice mnoho věcí, ale zlý na děti být nedokázal, přestože to dítě bylo za normálních okolností realitu bortící hajzl. „Jo... o toho jsme se už postarali. Nemusíš si dělat starosti. Hele, mohl by sis tu chvilku sednout s Thorem? Potřebuju zkontrolovat ostatní.“

„Jistě,“ přikývl Loki a sedl si na Mjolnir, přičemž sváděl krátký boj se svým nepříliš padnoucím brněním. „Dohlédnu na něj.“

„Díky, kluku,“ řekl Clint, a dřív, než se stačil zarazil, ho pocuchal ve vlasech. Neztratil ruku ani se nezměnil v nic slizkého a nechutného, což dost podpořilo teorii, že je teď Loki skutečně dítětem s amnézií.

Steve mezitím pracoval na Tonyho obleku.

„Nemůžu tu masku otevřít,“ řekl. „Řekl bych, že je jenom v bezvědomí, ale nemůžu se ujistit. Asi je to zablokované nebo co.“

Clint zasunul prsty pod helmu a pokusil se s ní alespoň trochu pohnout. „Jsi v pohodě?“

„Ne,“ odvětil Steve krátce. „Jsem v pohodě,“ dodal hned nato.

Clint se nevesele uchechtl. „Jasně.“

Tony sebou prudce trhl, čímž Clintovi málem zlomil levý loket. „Cotodoprdele-“

„Tony! Jsi v pořádku?“ zeptal se Steve.

„Ah, sakra. Cítím se nějak... promáčknutě.“

Tonyho hlas byl... příšerně vysoký. Steve si s Clintem vyměnil pohled.

„Můžeš si tu masku na moment sundat?“

Tonymu se to po chvilce dokonce i povedlo. „Ah, proč mě tak bolí hrudník?“

„Ehm,“ ujal se toho Clint, protože bylo zjevné, že Steve dočasně oněměl. „Řekl bych, že to bude tím, že’s tomu obleku nedal dost prostoru pro kozy.“

Tony jenom hleděl. Zničehonic se zatvářil raněně. „Chceš říct, že mám kozy? Jako jsem si vědom toho, že seš kretén, ale tohle-...“

Zmlkl. Pak se v obleku zavrtěl a hned nato zbledl.

„Kam se poděl můj pták?“ zasípal.

„Ukradla ho magie,“ odvětil Steve naprosto vážně.

„Půjdu se ještě mrknout na Natashu a Bruce,“ řekl Clint a odběhl dřív, než se stihl rozesmát jako idiot a stát se tak Tonyho doživotním nepřítelem. Už tak mu dlužil víc než dost.

Natasha zabručela a přetočila se na záda zrovna, když k ní Clint dorazil. „Ah, moje hlava...“ zarazila se a zůstala zírat na dlaň plnou červených kudrlin.

„Natasho?“ zeptal se Clint opatrně.

„Jsem Bruce,“ odvětila Natasha, hlas až urážlivě klidný, načež vyvalila oči a okamžitě se začala štrachat na nohy. „Nenech ji se vzbudit!“

„Co-...“ zarazil se lukostřelec. „Ty... ale do prdele.“

Vrhl se k Brucovu - teď Natashinu - tělu ve chvíli, kdy se její oči otevřely.

„Hej, Nat,“ začal tím nejklidnějším hlasem, jakého byl v ten moment schopen. „Lež klidně, jo?“

Natasha poslušně zamrzla - stejně jako on měla spoustu zkušeností s nabýváním vědomí hned po boji, tudíž věděla, že bylo lepší poslechnout někoho, kdo to vědomí pravděpodobně neztratil.

„Loki?“

„Neutralizován. A nemluv, okej?“

„Je někdo zraněný?“ zeptala se, a on vyloženě spatřil ten moment, kdy si uvědomila, že její hlas je příliš hluboký a že je tady poblíž někdo, kdo zní úplně jako ona, a telefonuje Coulsonovi, že Avengers potřebují posily a spoustu sedativ a že už včera bylo pozdě.

Prudce vystřelila do sedu, podívala se dolů na sebe, a bez dalších cavyků se proměnila v Hulka.

Příštích pár minut bylo velmi nepřehledných.

Bruce byl dostatečně daleko na to, aby se stihl schovat za sochu jakéhosi chlápka na koni - která už po dřívějším boji měla na kahánku, ale pořád stála - a stihl to za neobvykle krátkou dobu i navzdory tomu, že mu Natashino tělo dělalo nemalé problémy s rovnováhou. Clint se sklouzl do strany, přetočil se zpátky na nohy a rovnou padl do náruče Tonymu, který ho z dosahu Natashina záchvatu odnesl, zatímco skrz zuby cedil „Au, kurva, au!“

Steve, jehož ochranářské pudy se ani minimálně neřídily tím, jestli byl vůbec vybaven na to, aby nějakou ochranu poskytl, se okamžitě vrhl k Thorovi a Lokimu. Lokiho strhl na zem a volnou rukou zakryl Thorovu hlavu zrovna v momentě, kdy na ně dopadla první sprška sutin.

Hned nato se nad nimi vytvořila zářivě zelená stěna a sutiny neškodně padly k zemi. Clint měl dost času jen na to, aby si všiml Lokiho smrtelně bledé tváře a natažené ruky, než konečně dorazil Coulson jako kavalerie s hromadou sedativ dost velkou na to, aby porazila... to, co porazit měla.

Coulson si je všechny prohlédl - maličkého Lokiho, scvrklého Steva, ženského Tonyho a podezřele nepůvabnou Natashu - a jediné, na co se vzmohl, bylo tiché „huh“. 

-----

pokračování

Share: