sobota 18. července 2015

Hodíme se k sobě? 3. část

Krásný den vám přeji. 

Je tady další kapitola astrologického žvástu, o něco dřív, než obvykle. Udělala jsem podivnou věc, asi dva dny zpátky. Byla jsem v knihkupectví, ptala se po knize, která vyšla někdy v roce 2004 (jsem kapku zaspala), a koupila si plakát. Prostě jen tak, zničehonic! Ani jsem se nestihla sama sebe zeptat. Normálně mě ten chlap přinutil. 

Ne, že by měl moc práce. ("Co se tak zlomyslně tlemíš, ty hyeno. Nechcu tě na zdi... sakra.") 

Takže v prvním díle jsme probrali kozoroha, pannu a střelce, v druhém berana a vodnáře, a pořád nám jich pár zbývá. Moc děkuju za komentáře a podporu, člověku se hned líp píše. A v této části Tony nechápe, co má Loki za problém, Thor se zahrabe do permanentní zmatenosti a nostalgie, Loki jen dál nestačí žasnout a McQueen trpělivě naslouchá.

A mám tu strašně nápadný (zase) odkaz na jeden seriál! 

-----

Dalších pár dní se neneslo v příliš příjemném duchu; ze začátku to byl právě Tony, který by dal cokoli za trochu klidu, protože se bůh, tehdy po zranění slabý jako kotě, vyptával na vše možné i nemožné ohledně pozemské rasy, zvyklostí, vědeckých výzkumů, všeobecných názorů, mezilidských vztahů, náboženství, ekonomiky, historie, technologie a dokonce ezoteriky, a Tony si tehdy pochopitelně hrál na netykavku, protože bůh lsti/nedá se mu věřit/něco chystá a tak podobně.

Neuvěřitelně mu to chybělo, je to, co se snaží říct. Tohle odmlčení muselo mít přece nějaký důvod, a ne, rozhodně ho ani nenapadlo, že by v tom mohl mít prsty on.

Když se Loki začal vyhýbat i jídlu – a on se nikdy nevyhýbal jídlu – mohl si být Tony naprosto jistý, že je něco špatně.

„Moje vaření se zlepšuje,“ zabručel kdysi u snídaně, když si bůh místo lívanců či palačinek a hromady marmelády odnesl pár ubohých kousků ovoce, u kterého měl Tony už pár měsíců podezření, že ho do věže sprostě pašuje zrádná Pepper.

„Je možný, že se z něj stává anorektička,“ vydechl a podíval se za odcházejícím bohem se starostí paranoidní matky. „Jarve, nemá nervy ze svojí váhy? Ne, že by snad měl důvod,“ bručel dál, když si naskládal na talíř lívance. „Žere prakticky bez ustání a vypadá furt stejně, což je teda pěknej bordel, jestli tě to zajímá… nebo může mít nějakou krizi. Možná přečetl něco v novinách. Nebo mu zrušili seriál. V poslední době ruší spoustu seriálů. Přinejlepším je jenom odloží, při nejhorším je zruší někde uprostřed.“

Úplně zapomněl, na co původně myslel, a po snídani si spokojeně zalezl do dílny.

***

Buďto se Stark rozhodl vsadit na takzvaný takt a dělat, že se nic nestalo, nebo mu to bylo stejně nepříjemné jako Lokimu, a on si zkrátka nebyl pořádně jistý, která možnost z těch dvou ho rozčilovala víc. Od jeho menšího panického záchvatu uběhlo pár dní – dusných, dlouhých a nezáživných, kdyby měl být přesný. Avengers se z boje vrátili v relativním pořádku, Thor měl krapet osmahlý plášť, ale to bylo tak všechno. Při vzpomínce na to, jak mu myšlenka na ty nebesky modré oči, prázdné a mrtvé, zvedala žaludek, se otřásl a znovu se donutil se jen ušklíbnout a poznamenat cosi o upadající formě samotného boha hromu… už si ani nepamatoval, co tehdy řekl, ale rozhodně to nebylo nic milého.

Nehodlal být milý, když mu tady všichni dělali ze života peklo. Už ho to opravdu nebavilo a fakt, že proti tomu nemohl nic dělat – nic, co by ho neposlalo zpátky do vězení, ho taky krapet deprimoval. A Stark to věděl a rochnil se v tom jako bezcitná hyena, kterou také byl.

To, kdy se skutečně narodil, pravděpodobně nevěděl ani Odin, ani Frigga. Jediného, kdo to věděl, Loki zabil. A jedinou, která u toho byla, Loki nikdy nepoznal.

Rozplakala se, když ho spatřila? Protože věděla, že se ho bude muset vzdát? Nebo ho chladnokrevně odložila na oltář a šla pryč? Byla to čistokrevná jotunheimská královna nebo míšenka? Proč by mu jinak v žilách kolovala magie, proč by byl jinak v porovnání s ostatními Jotuny tak malý? Možná by teď byl úplně jiný, měl jiné názory a myšlenky, byl by se jen narodil takový, jaký se narodit měl. Nutil by ho Laufey k fyzickému boji, přestože by věděl, že je mág? Srovnával by ho s jeho bratry?

Thor by pravděpodobně vůbec nebyl naživu, vzhledem k tomu, kolikrát mu Loki musel zachraňovat krk. Jen se lehce pousmál, napůl pobaveně, napůl hořce.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, využil hodně energie k tomu, aby nezačal plebejsky klít.

„Loki?“ Klep klep. „Loki?“ Klep. „Loki?“ Klep klep. „Loki?“ Buch. „Loki?!“ Buch. „Loki?!“

Ve stejný moment, kdy se bůh zhmotnil těsně za Tonyho zády, majitel věže nemužně zaječel a dramaticky se chytl za hruď. „Ježíšikriste,“ vydechl a promnul si reaktor.

„Přeješ si?“ otázal se Loki temně.

„Ryby,“ vyhekl Tony. Ačkoli byl Loki připraven na spoustu věcí, tahle mezi nimi nebyla. Zamrkal a trošku svěsil ramena. Byl připraven Starka proklít a pořádně se rozzuřit a něco rozbít, ale… nějak mu to slůvko vzalo vítr z plachet. Napočítal do tří. Potom do pěti. A potom do dalších pěti.

„Cože?“ procedil skrz zuby. „Vyřizuješ si objednávku nebo jenom provokuješ?“ zasyčel, z hlasu mu div neodkapával jed.

„Takoví mají smysl pro spravedlnost, bývají velice plaší a hodně často i přecitlivělí. Fantazie, schopnost vcítění,“ zahučel Tony zamyšleně, zcela lhostejný k bohovi, jehož trpělivost už dosahovala konce. „Váš duch se chce zabývat pouze vyššími věcmi. Stále chcete to, co vám uniká, a když to již získáte, začnete toužit po něčem jiném,“ zamračil se, nakráčel do Lokiho pokoje a posadil se do křesla v rohu. Loki, zcela vyveden z míry, ať už šokem, vztekem nebo hladem, jej beze slova následoval. 

„Být mužem rybou není právě oslnivá kombinace!“ prohlásil Tony vážně. „Nemáte zájem ovládat druhé…“ nešťastně si povzdychl, prohrábl si vlasy a zakroutil hlavou. „Nevím, proč mě vůbec napadly ryby, vždyť je to úplný nesmysl. A navíc se vůbec nehodí k blíženci, mají u sebe mínus.“

A byla to právě poslední věta, která Lokiho vyřadila natolik, že nebyl schopen vraždu Anthonyho Starka uskutečnit.

***

„Thore, myslím, že má tvůj bratr problémy s váhou.“

Thor vzhlédl od krásně barevného časopisu a zamračil se. Ticho trvalo dlouho.

„Cože?“ řekl nakonec, potřásaje hlavou, jako by se to pochybné sdělení dopracovalo do centra mozku teprve teď. Tony si povzdychl nepřekvapen, nicméně otráven. Nerad se opakoval. A navíc si byl jistý, že ho Thor slyšel, jen potřebuje více času to strávit. Čekal. Thor se pořád mračil. „S váhou? Problémy? Loki?“ nepřestával se mračit, přičemž otočil hlavou a zamžoural na dveře do Lokiho pokoje, jako by tak snad mohl říct, zda-li je Tonyho podezření oprávněné či nikoli. „Řekl ti snad něco, příteli?“ zeptal se nakonec, zmatená vráska mezi očima změněna v starostlivou. „Je nemocný? Je pravda, že nejí tolik masa, kolik by měl…“ začal blekotat, rozhlížeje se kolem sebe, snad protože nevěděl, co s rukama, snad hledal maso. Tony obrátil oči v sloup.

„Ne, myslel jsem… začal se teď vyhýbat kuchyni, tak mě napadlo, jestli třeba… já nevím… nemá prostě nervy ze svého vzhledu. Víš, je to poměrně častá věc, když člověk, co se celý život hýbe, najednou přestane, protože se dál tolik hýbat nemůže… a…“ zněl jako pitomec nebo se mu to jenom zdálo? Thor vypadal čím dál zmateněji.

„Když jsem ho viděl naposledy, vypadal zdravě. Nemyslím si, že by mu něco bylo. A ohledně jídla a váhy… nikdy neměl problémy. Tedy… když jsme byli hodně mladí, často se vyhýbal hostinám, ale to protože neměl takovou společnost rád. Asi. Nemyslím… že by to bylo kvůli jídlu…“ začínal se zadrhávat. „Tedy, rodiče se ho snažili trošku přivést na chuť masu, ale marně… chápu, že tady na Zemi je to jinak, ale na Asgardu je maso nejdůležitější potravou, rodiče chtějí pro svého potomka to nejlepší, je pak zdravý a je tak nějak… zažité… že je z něj pak silnější…“

„Bojovník. Jasný,“ odmávl to Tony s očima stále v sloup. Thor byl očividně na rozpacích a on se začal nervózně ošívat už v momentě, kdy se tak neuváženě zeptal na problémy s váhou. „Ale to jsem nemyslel. Prostě se začal chovat divně… tak se jenom ptám. Zapomeň na to, prosím,“ dodal už poněkud zoufale. Thor svěsil ramena a znovu se zadíval na dveře do Lokiho pokoje.

„Měl bych…“ poposedl si hromovládce neklidně, narovnal stránku v časopise a poškrábal se na zátylku, „si s ním promluvit?“

„Proboha ne.“

***

„Myslel jsem si, že už to mám. Chvilku jsem si byl dokonce poměrně jistý,“ řekl Tony smrtelně vážně a povzdychl si. Šroubovákem šťouchl do mini pneumatiky na pracovní desce. McQueen mlčel. „V něčem se to krásně sejde, v něčem úplně rozejde,“ pokračoval Tony zamyšleně. „Váhy jsou prý největší perfekcionisti z celého zvěrokruhu. Pevný charakter – to nemůžu posoudit, přizpůsobivost – to bych řekl, že docela jo, mírumilovnost – vidíš, jak je to mimo? Ale pak je tady fakt, že u nich stále dochází ke konfliktům mezi jejich idealismem a nedokonalostí na jedné straně a tvrdostí reálného světa na straně druhé. Mají strach z neoblíbenosti, vyloženě šílí z toho, že by jimi někdo mohl pohrdat. Celý jejich život se točí kolem lásky… dává to smysl? Jako jedna strana pohledu mi to přijde přesné, ale na boha neplechy mi to všechno přijde příliš jako pohled oběti. A prej mají rádi harmonii. To je asi konec, co? Oscar Wilde byl ve znamení vah, věděls?“ poslal autíčko na konec stolu a počkal, až se k němu s rozhořčeným pípáním zase vrátí. „A přitom ten chlap provokoval, kde mohl. Harmonie, to tak.“

„Váha muž: nejsou to lvi salónů, ale spíše lidi, kteří na ostatní působí vážným, až téměř záhadným dojmem,“ odfrkl si. „Je jak hrad v Karpatech, což. Utajená nejistota, vyvinutá intuice, hledání kompromisů a urovnávání sporů, pozná moment, kdy je třeba sjednotit lidi pro silnější celek a lepší výsledek,“ šroubovák odložil stranou a naklonil se k autíčku. „Váhy jsou příliš mírumilovné znamení, přijde mi. Myslíš, že by to mohlo být ono? Co se týče vztahu, s chlapem ve znamení vah se dá žít strašně dlouho, aniž by o sobě vlastně cokoli prozradil. Což pasuje a pěkně mě to žere. Ale taky je poddajnější a nechá se radši vést, což je zase blbost. Váhy nemůžou vést armádu. Sice ji vedl mizerně, ale to není pointa. Myslím, že si to někam napíšu. Ne, až uvidím váhu s blížencem,“ odmlčel se a zahleděl se do obrazovky. Pak se uchechtl a znovu se otočil na McQueena. „Doma to budete mít perfektně rozdělené, váhy mají domácí práce, blíženec zábavu. Kdybych nevěděl, že bys tu cestu nepřežil, nechal bych tě, ať mu dovezeš vzkaz.“ 


11 komentářů:

  1. „Nevím, proč mě vůbec napadly ryby, vždyť je to úplný nesmysl. A navíc se vůbec nehodí k blíženci, mají u sebe mínus.“

    A byla to právě poslední věta, která Lokiho vyřadila natolik, že nebyl schopen vraždu Anthonyho Starka uskutečnit.

    -- Naprosto dokonalá část!:D
    A navíc, představa frustrovaného, zdeptaného a apatického Lokiho je více než zajímavá. Nicméně, pročpak náš milý bůžek neplechy nepapá...? Chtěl by si hrát s McQueenem? :D Narážku jsem poznala - já, neznaboh seriálů dnešní doby, nebýt bráchy, který to sleduje jako pominutý, tak to přejdu jako by to tam nebylo :)
    Opět jsem se skvěle pobavila :) Děkuji Alice :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je Loki v tomhle stavu překvapivě oblíbený. A s ním přitom není žádná řeč. :D Jsem ráda, že se líbilo, obzvlášť má oblíbená část! :D Já děkuji.

      Vymazat
  2. Skvělý!!! :) Můj osobní tip je štír. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jak ja tohle miluju. Jakoze fakt. Naprosto uzasne.
    Boze, nemela bych te furt tak chvalit. Je to nezdrave. Ale kdyz ono to jinak nejde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolegyně, ale jenom chvalte. Po deseti měsících pohledů "zabiju tě, jednou tě zabiju" si pochvalu poslechnu ráda. Opakovaně. :D

      Vymazat
  4. Aww, konečně. Přijde mi, že se minulý rok opakuje. Už zase na tvůj blog lezu několikrát denně, abych se ujistila, jestli si náhodou nepřidala nový článek. :3

    A Loki je vodnář. Loki prostě MUSÍ být vodnář.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hrozný zlozvyk, jak dobře ho znám. :D Myslím jsem kdysi četla, že Tom je vodnář, ne? Nejsem si teď jistá. Tony taky ne. A Loki už vůbec. :D

      Vymazat
  5. Ah, to je tak úžasné! Asi od půlky čtení tady té povídky vedle mě na gauči sedí máma a hrozně divně se na mě dívá, když je tady v pokoji ticho a já se najednou rozřehtám tak, že je mě slyšet na druhém konci ulice :D Loki má depresi..... Miluju Lokho v depresi! Ne že bych byla sadista nebo tak, ale když on se tak dobře chová. Myslím, jako celkem vtipně ale ne úplně..... Bože, jak to mám popsat..... Prostě správně v depresi, kdy ho napadají nejrůznější věci a člověk má chuť ho pohladit po vláskách a říct, že všechno bude dobrý...... A pak je tu Tony, který je k takovým věcěm slepý a když už si teda konečně něčeho všimne, tak zas neví co s tím. Povedená dvojička! Právě tyhle ironicky vtipné momenty miluju! Jako třeba "Ryba"! Na ten okamžik nezapomenu a rozhodně souhlasím s Yuki-chan!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. P.S. Nevymlouvej se! Už když jsi ten plakát uviděla, věděla jsi, že skončí u tebe na zdi! A propo, kde že jsi ten plakát sehnala? V jakém že to knihkupectví? :D

      Vymazat
    2. Tvoje komentáře mě vždycky tak potěší, usmívám se u nich jak šílená. :D Chudák Loki, on se lidem zavděčí jen když se mu něco stane. Nebo když mu někdo něco provede. Nechápu, jak to někdo může vůbec udělat.

      Nevymlouvám se! Přísámbohu, že jsem to nevěděla, dokud jsem si ho na tu zeď opravdu nedala. :D Mám pocit, že je to v každém knihkupectví v nějakém větším obchoďáku. Kdybych ho hledala, tak ho nenajdu. Osud je to, tak. :D

      Vymazat