Avengers: The Age of Ultron & Alice

Já to myslím vážně. 

SPOILERY. 

... vyzrazení děje. Nechtěně, ale přesto. 

Už nevím, jak jinak to zvýraznit. 

(pohřební tón) Byli jste varováni. 

Rovnou na začátek bych se asi měla přiznat, že jsem do kina nešla. Mám k tomu většinou finanční důvody, ale tentokrát to byl čistě divný pocit, který mi zachránil minimálně pětistovku. Je to po dlouhé době jediný film, který ve mně nezanechal téměř nic. Vím, že jsem ho viděla, vím, co se tam stalo, vím, kdo tam byl a co se podělalo, vím, jak to skončilo.

Totiž, já ani nic moc nečekala, jelikož jsem viděla jenom jeden trailer, přečetla si datum premiéry a popisek filmu, podívala se na obsazení a film si dodatečně sehnala, aniž bych věděla hromadu spoilerů, jak jsem to dosud mívala ve zvyku. Věděla jsem jenom jeden fakt, což byl Pietro. Na mé obvyklé poměry slušný výkon.

Já snad ani ten názor nedám dohromady! On totiž není tak docela jednotný a já sama s ním na sto pro nesouhlasím.

Zkusím to podat nějak primitivně, abych to zvládala a zároveň napsala aspoň ze třetiny to, o co se snažím. Mně se tomu filmu nechtělo nějak věřit. Přišlo mi to jako skládanka stvořená z fanfikcí nebo fanouškovských nápadů. Přišlo mi to nějak moc... emoční. Moc otevřené, moc zranitelné. Byla jsem v rozpacích a nervózně se u toho ošívala.

To byla taková prvotní reakce.

Jak jsem si zvykla na uzavřeného Bruce, odměřenou Natašu a záhadného Clinta, jehož jedinou ukázanou emocí byla nenávist k chlapovi, co mu zotročil mysl, pak arogantního Tonyho a Steva, kterému se zrovinka otvíraly oči, když měl podezření, že SHIELD taky není zas tak nevinný, jako se dělá, potom Thor, který měl ještě nějakou naději, že nepřišel o bráchu, tak to byli lidi, o kterých jsem začala psát a vážně mě to baví, i po té době. 

Ale že se tam nacpe romantika (dobře, takzvaná romantika, pokus, více pokusů), zamlčované děti a manželka a baráček a láska, sebevíc to bylo rozkošné, já čuměla jak bagr na tvrdou zem, protože mi to v tom filmu tak šíleně drhlo, že jsem se z toho nemohla nějak vzpamatovat. To, že ukázali i Tonyho lidskou/vystresovanou/vyděšenou stránku, i když je to vítaná změna, bylo taky nějak mimo. Asi třetina filmu mi přišla, jako by připravovala půdu pro Thora číslo 3. Okatě, velmi okatě. 

Bettanyho mám ráda, ale skoro se mi až chtělo brečet, když jsem viděla, co že tam vlastně hraje a proč. I když možná mi nebylo do pláče z toho, koho hrál jako spíš z toho, co měl na sobě. :D

Jestli bych tomu filmu něco nedokázala vyčíst, tak slovní přestřelky. Nebo občasný kousek monologu, který se snadno přehlédne. V dialozích jde sem tam poznat ta láska k detailům, pro což mám slabost ve všech podobách. 

A samozřejmě zpracování filmu tady nekomentuju, protože bylo úžasné, jak jen u filmu z roku 2015 s obrovským rozpočtem může být, ale to je kapitola sama o sobě a já nejsem znalec.

A neber mi z mojí hromádky!

• Strašně rychle to tam přeskakovalo z jedné destinace do druhé. Snad bych si to radši přečetla. Hehehe.

• Kdyby to viděl Karel Čapek, zvolal by, že měl od začátku pravdu a zdrhal by do protirobotového krytu. 

Docela jsem prožívala scénu, kde se Iron Man vzájemně cuchal s Hulkem; po takové době ho napadlo dostat Bruce z města plného lidí? Občas jsem nechápala, proč tam hrdinové dobrovolně hází auty a roboty do skleněných baráků, které byly pravděpodobně plné lidí v kanclech. Vzala jsem to s tím, že se tvůrci nechtěli tolik rozčilovat s morálkou a řekli si, že akčnost je tady přednější. A pak v druhé scéně najednou kladli důraz na to, aby Tony shodil Bruce do budovy, která byla naprosto opuštěná. Ten zbytek je asi nesral, nebo co. 

• Konec v podobě zázračného objevení Furyho s možností evakuace pro všechny mě málem dostal ze židle. 

• Scéna Pietro vs. Mjolnir mě z té židle dostala.

• Večírek ve věži byl příjemnou změnou a patřilo to ke scénám, které jsem si oblíbila. 

• Jsem ráda, že si Clint ze svých šípů proti robotům udělal prdel sám, protože kdyby to neudělal, pak já určitě. 

• Bruce je až nechutně nesobecký. 

• Ultron byl svým vlastním zvrhlým způsobem docela sympaťák.

• Bylo fajn vidět film, ve kterém Tonyho nejednou setřeli. Bolestivě. 

Možná by se na obranu emoční stránky mohlo říct, že nebylo tak nemístné ji ukazovat, když už spolu ten tým nějakou dobu byl a v prvním filmu se vlastně teprve dávali dohromady, ale i tak mi to přišlo moc, vzhledem k tomu, že si Avengers pořád nevěřili a jediný Clint tam prokázal důvěru tím, že všechny ty blbce vzal na místo, které přede všemi tajil a rozhodně ne jen ze srandy, zatímco Tony s Brucem schovávají pokušení stvořit dalšího Ultrona, Thor má mindráky ze své vize a otravuje s tím Selviga a ani jeden z nich se to neobtěžuje dát najevo více slovy než "teď ne". 

Taky mi přišlo, že tam to "tohle je poslední práce" a "už se těším na konec" dávali příliš najevo. Hej, práce hrdinů je nevděčná, na nic a máte velkou šanci, že chcípnete za zemi, která ani nevzdechne, ale ve filmu o superhrdinech přece nemůžete pořád slibovat, že doděláte tuhle prácičku a končíte. Zvlášť, když ještě netušíte, že budete v dalším filmu, hahaha.

I když z lidské stránky chápu, že ne každému se chce tuhle práci dělat.

Mám tedy asi jenom tři dodatky, kterými bych ten film stručně shrnula:

1. Výtah má velkou šanci, že jednou bude vládnout Asgardu. 

2. Kdyby tam byl Magneto, ten film skončí po půl minutě. 

3. Chyběl mi tam Loki.

Možná mi ten názor trošku zlepší pohledy ostatních, to většinou pomáhá, když něco hned nepochopím. Takže kdyby se vám zdálo, že jsem něco příliš hrotila, klidně mi to omlaťte o hlavu, já sama bych v tom chtěla vidět více pozitiv.

Kdybych to měla shrnout v jakýs takýs názor, tak takhle - jako jo, nebyla to sračka a v rámci možností se mi to líbilo, nemám v plánu se na to dívat víckrát, i když nepochybuju, že k některým kouzelným scénám se nejednou vrátím.

Chcete ještě něco stručnějšího? Jsem velmi nevděčný divák.

S láskou se podepisuju a připomínám, že vás miluju a že v pátek ráno tady bude 16. kapitola Nine lives v celé své kráse. Je hotová a čeká. 

Share: