pátek 15. listopadu 2013

Vykoupení, 14. kapitola

Přenádherné a optimistické ráno přeji! 

Tohle bude opět trochu urychlená kapitola, napřed výběr jména (na to jste zvědaví, že jo! :D) a pak menší popis rodinného života. 

Děkuju za komentáře, názory a hlavně pomoc při výběru jména. Jak jsem už zmínila, Tony se stal kmotrem. A je mi potěšením jmenovat Mandelinku do funkce virtuální kmotry, protože vybrala nádherné jméno. Tedy jí speciálně děkuju a rovnou s krásnou mašličkou věnuju tuhle kapitolu. 

Krucinál, ale je mi strašně líto, že jsem nemohla použít jméno Freydis. Je to krásné. Příště. ^.^

Už jsem říkala, že vás všechny miluju? 

***

Dobrodruh

„Jak se… třeba jmenoval tvůj děda?“

„Arkadiusz Nasswetter.“

„Ahm. Tvůj děda nám jistě odpustí.“

„Joakim.“ Steve seděl vedle na posteli a na maličkého se usmíval tak láskyplně, až jsem mu začínala závidět.

„Jde vidět, že jsi z jinýho století,“ rýpl si Tony, kterému se nelíbilo ani jméno mého dědečka.

„Kain.“ Znovu Steve.

„A Ábel.“ Zase Tony.

„Magnus.“

„Zakazuju ti vymýšlet jména.“ Steve uraženě zmlknul.

„Gunnar,“ přidal se místo něj Thor.

„To jsem jako neslyšel.“ Tony si vzal vybírání jména pro mé dítě velmi osobně.

„Znamená to válka a bojovník.“

„Depresivnější slova jsi ani spojit nemohl. Proč bys takový jméno dával někomu, kdo se narodil švihlé ženské a chlapovi, který slovo bojovník dokáže vyslovit jedině s hektolitry jedu?“ 

„Sigurðr.“

„Nachladil ses?“

„Ne,“ Thor zmateně potřásl hlavou, nechápaje Tonyho otázku.

„Znělo to jak kýchnutí,“ vysvětlil ji génius.

„Je to staré norské jméno,“ ohradil se bůh hromu dotčeně. „Bylo odvozeno ze slov vítězství a strážce. Sigurd.“

Kluk se začal hihňat a já s ním.

„Máme asi jasno,“ povzdychl si Tony dramaticky.

„To je krásný,“ ozvala jsem se nadšeně, jakožto jediná osoba s právem vybírat jméno. Thor se potěšeně zaculil.

„Vážně?“

„Jo. I Lokimu by se líbilo. Dokud se nedozví, kdo ho vymyslel,“ řekla jsem popravdě. „Sigurd Lokison.“

Lokiho mě bolelo i zmiňovat. Nějak jsem to začínala brát vážně. Nešťastně jsem pohlédla na malého, který se stále culil. A tak mě napadlo, že možná svého otce nikdy neuvidí. Že já jeho otce už neuvidím. Neřekla jsem mu ani, že ho mám ráda. Nic. On mně taky ne.

Nikdy jsem nebyla na romantiku. Ale tohle prostě bolelo.

„Poporodní deprese,“ proniklo ke mně negativní mlhou. Bruce mi mával rukou před očima a starostlivě si mě prohlížel. „Zvládneš to. Podívej, všichni ti pomůžou. A kdyby to bylo zlý, Jarvis to zvládne.“ Asi si myslel, že mám pořád nervy z toho dítěte. Mého. Lokiho. Našeho.

Do prdele, kde je bůh chaosu, když ho potřebuju.

Sigurd mi svou maličkou dlaní plácl do čela a sebral mi tak všechny myšlenky. Na chvilku jsem pomyslela, jestli to není nějaká božská schopnost. Ale pak mi došlo, že to bude jen mou pamětí.

„Má lidskou podobu,“ žasl Thor. „Vypadá skoro normálně!“ Taktní Thor. Bruce, rozený diplomat, všechny vypakoval z místnosti, že prý jsem na návštěvy moc unavená a ten maličký určitě taky. Tolik ksichtů najednou…

Stále jsem na něj hleděla a nějak mi do mozku nešla informace, že je ze mě matka. Nevím, jestli to bude větší utrpení pro mě, nebo pro to dítě. Znovu mě plácl do čela. Jak může mít novorozeně takovou sílu?

„Ty šotku malej,“ sdělila jsem mu láskyplně. „Už teď seš po tom chlapovi, co se na nás vybodl. Radši vyvražďuje vesmírnou loď. To bude dobrý,“ mumlala jsem, a nebyla si tak úplně jistá, koho uklidňuju.

***

Ten syčák rostl rychle. V jednom kuse někomu dlaní plácl přes obličej a začal hýkat smíchy. Večer co večer jsem si lehala do postele napřed s nadávkami, za kterými v těsném závěsu následovaly úpěnlivé prosby, aby se syčák starší vrátil bez úhony. A ne šílenější než obvykle.

Steve, Bruce, Thor, Tony a dokonce i Clint, ti všichni by byli úžasní tátové. Nataša se na Sigurda odmítala byť jen z dálky podívat, protože jakmile to udělala, setkala se s lukostřelcovým ublíženým kukučem. Jejich dítě by muselo být nádherné. Ženská blbá.

Rodinný život jsem si přála vlastně vždycky. Plánovala jsem ho s Danem, a později prostě s někým, kdo bude stejně zoufalý ze samoty jako já. Pak do mého života doslova spadl bůh a mé rodinné já se změnilo drastickou rychlostí v dobrodružné. Teď… chodila jsem nakupovat a naskakovala do poměrně rychle jedoucího vozíku. To nebyla taková zábava jako Steve, který běžel hystericky za mnou s vychechtaným mládětem v náruči.

Stejně jsem se nudila. Sigurd totiž neřval. Jenom nás všechny s děsivou pravidelností fackoval a každou chvíli dostal záchvat smíchu. Tony na to kápl už po dvou měsících: „Drahá, narodilo se ještě praštěnější dítě, než jsou jeho rodičové dohromady.“ Byla jsem nadšená.

Kolem postýlky jsem chodila pořád docela nervózně. Jistě, zvykla jsem si… jako že bych měla být zodpovědná a tak. Ale čím víc jsem se o to snažila, tím míň mi to šlo. 

A zpátky k mému rodinnému životu… k tomu patřily i občasné radovánky, které jsem si mohla dopřát výjimečně i v Lokiho přítomnosti, natož když tady nebyl. Ještě chvilku a budu dělat návrhy tomu chlapovi, co mě vyhrabával v obchoďáku z konzerv, když jsem se v tom vozíku rozjela moc prudce.

Tonyho jsem pronásledovala v dílně. Byla jsem mu těsně v patách, občas jsem něco dětinského žbleptla Sigurdovi, který mě za to odměnil pohlavkem, a přitom jsem se nenápadně a hlavně nezaujatě ptala, jak pokračuje práce na vesmírné lodi.

Upřímně jsem nečekala, že u toho vydrží tak dlouho, a už vůbec ne, že to dokončí. Proto jsem málem vyletěla z kůže nadšením, když nám jednoho rána s majestátním vchodem do kuchyně ve spodkách oznámil, že je hotovo a může se jet kamkoli mimo Zemi.

Dozvěděla jsem se, ať si dám s tou radostí pohov, že stejně nikam nejedu. Hodila jsem po něm pomeranč a málem i Sigurda, aby mu dal pár facek za mě.

***

Jestli se mnou mohl někdo soutěžit v nadšení ohledně pokusu o záchrannou misi, byl to jedině Thor. Byl si jistý, že ho jeho bratr životně nutně potřebuje – a já jsem nebyla proti. Vlastně jsem doufala, že když budu stát při něm, tak se za mě přimluví, nebo mě schová pod pláštěm a propašuje do lodi.

Clint mi pár dní před plánovaným odletem slíbil, že kdyžtak přinesou Lokiho tělo. Při vzpomínce na to, kolikrát jsem svého chotě málem ztratila, jsem se rozplakala jako malé děcko. Thor si ze mě vzal příklad a odvracel hlavu, aby nešlo poznat, jak moc ho ta představa vzala, zatímco Sigurd na nás chladně zíral. Černý humor mu zjevně nic neříkal.

***

„Tony…“

„Ne.“

„Nevíš…“

„Sežeru svůj oblek, jestli neuhádnu, na co se jdeš zeptat. Odpověď je stejně ne.“ Tony seděl u televize a ignoroval, že jsem mu kryla výhled. Ono to bylo prakticky jedno vzhledem k tomu, že se zlomyslným zakrýváním tak široké televize jsem dosud neměla tu čest.

„Zvážil jsi to aspoň?“ dotírala jsem dál.

„Na rozdíl od tebe ano,“ odsekl a pokynul mi, abych si sedla vedle něj. „Víš, doufal jsem, že ti to dítě nažene alespoň trochu rozumu do hlavy,“ řekl mi překvapivě smířlivým tónem. Přimhouřila jsem oči, čekajíc na zákeřný dodatek. „Máš tady ani ne půlročního syna. A ty chceš nasednout do vesmírné lodi a vydat se s námi proti Temným elfům, nebo Chitauri a další takové havěti? Nevíme ani, jestli je Loki naživu. Už jen kvůli tobě a Sigurdovi bych si docela přál, aby byl… ale sama víš, že to není moc pravděpodobné. Je pryč přes rok… tak dlouho v nějakých šachtách - nebo kde to je, nemohl vydržet.“ Na chvilku se odmlčel a zkontroloval mé reakce. Bez mrknutí jsem ho sledovala. Vzal to jako dobré znamení a pokračoval: „A fakt nerad ti to říkám… ale co když ho najdeme mrtvého? Nedívej se tak na mě. Vážně tam chceš jet, nechat si zlomit srdce, a popřípadě se taky nechat zabít? Nebylo by fajn nechat tomu malýmu aspoň jednoho rodiče? Mysli na něj, přece,“ dodal zuřivě. „Co od svýho života vlastně chceš?!“ zařval na mě nakonec. K jeho ještě většímu vzteku jsem se vzmohla na nakrčení čela a nechápavého zvednutí obočí.

„Chci ho prostě vidět.“

„Pojedeš tam, uvidíš ho. Nepojedeš, uvidíš ho, až se vrátíme. To, v jakém bude stavu, je vedlejší, řekl bych. Já si tvou případnou smrt na triko neberu.“

Beztak se jenom nechtěl starat o Sigurda.

„Zítra vyrážíme,“ dodal Tony, zvedl se z gauče a odešel znovu do dílny. Zůstala jsem v obýváku sama, jen s nedopitou kávou na stolku a znělkou Doktora House linoucí se z televize.



9 komentářů:

  1. Jupííí, Sigurd! :-D Thor je k sežrání, začnu ho mít ráda (nejen toho svého, tedy :-D). Vychechtané novorozeně. Jo. Je vidět, že je Lokiho :-)) Jen jsem se lekla, jak si se zmínila, že "roste rychle", že z toho bude druhé Stmívání. :-D Moc pěkné. Kam se asi schová v kosmické lodi? Do koupelny za závěs ve vaně? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ehm, to ne. :-D Každé dítě roste rychle, nebo se to aspoň říká. Tam uběhlo tak dalších pět měsíců. :D

      Vymazat
  2. Jo jo jo jsem kmotra! :-D Chceš zlatý penízek do peřinky? ;-) Na další díl jsem opravdu zvědavá, bavím se skvěle. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluj! A virtuální penízek od virtuální kmotry do virtuální peřinky pro virtuální dítě - to nejde odmítnout! Díky. :D

      Vymazat
  3. Super, hezky jsem se pobavila nad touto kapitolou. Dítě ještě praštěnější než jeho rodiče, luxusní :) Jméno paráda, hezky se tam hodí. Allassa

    OdpovědětVymazat
  4. To jmeno je fakt hezke. Taky by me zajimalo, jestli se propasuje do te lodi. Sice souhlasim s Tonym, ze by to nikomu moc nepomohlo, ale buhvi, co ji napadne :D

    OdpovědětVymazat
  5. Miluju malý děti. A miluju Lokiho. Já chci být chůva!!!
    Sigurd. Fakt hezký jméno. Já bych ho asi svému synovi nedala, ale líbí se mi. A pohni s pokračováním nebo ti dám taky facku! Už se nemůžu dočkat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není problém zařídit. Jsem ochotna podstrčit své děti prakticky komukoli, kdo nepřijde s kuchyňákem za pasem, jen abych měla chvilku na psaní. :-D

      Vymazat
  6. To je ta nejsladší kapitola ze všech :3 Překvapivé je, že v ní není Loki... :D

    OdpovědětVymazat