středa 27. listopadu 2013

Side by Side, 20. kapitola

Dobré ráno přeji. Taky už se brodíte sněhem nebo mám být nadšená sama? 

Pronásleduje mě poloviční nemoc. Znáte to; je vám příliš mizerně na to, abyste normálně žili, ale ne dost zle na to, abyste to prostě zabalili a zůstali v posteli. Na kulový systém.

Jinak píšu jednorázovku. Už dlouho. Vlastně jich píšu víc a nemám na ně čas. Dobře jim tak. A vám taky. Někam jsem ty obludy založila.

K téhle kapitole... čeká vás opět scéna v jeskyni. Nechce se mi z ní, víte. A taky se vrátíme k Avengerům, momentálně zmateným z toho, jak se vlastně volá Bifrost a taky z toho, že se jim do cizí země nechce všem.

Bububu.

Užijte si to. Aspoň to zkuste. Děkuju vám za komentáře k minulým dílům. Moc mi pomáháte. Nejsem si jistá, jestli už jsem to tady psala, ale víte, že vás miluju. Že jo.

Jde poznat, že jsem rozdělala další džus? Jsem hyperaktivní i bez něj, natož s ním. Nasťa mi ho zakazuje. Tseeee.
-----

Tony měl chuť se naplno rozesmát. Doufal tehdy, že ho při tom menším výroku nikdo neslyšel, když ho sejmul Thor, který pak ukradl svého vlastního bratra z jejich zajetí. Místo smíchu z něj vylétlo něco podobného vzlyku smíšeného s drkotáním zubů. Znovu si tak nešetrně připomněl, jaká je mu zima.

Amora se ušklíbla, a jen mistři ušklíbání, kterými Loki s Tonym náhodou byli, mohli poznat, kolik bolesti v tom bylo.

„Zničil jsi mi život na Asgardu, zničil's ho i na Jotunheimu,“ řekla. „To mě tolik nenávidíš?“

Tony usoudil, že by bylo správné se alespoň otočit zády. Ale ten pohled byl něčím zvláštně dojemný, když tam Loki stál, při té své výšce, a jak maličká oproti němu Amora vypadala. Mohl by ji zabít, mohl by udělat cokoli a vypadalo to, že se v něm všechno hádá. Loki zvedl ruku – Tony se už neobtěžoval s otáčením a místo toho na oba jenom napjatě zíral – a zlehka čarodějku pohladil po tváři.

„Mám tě rád,“ řekl tiše, a Stark byl přesvědčen, že nechtěl, aby byl slyšen i jím. „Ale úplně jinak.“ Amora se do doteku opřela a zavřela oči. Pak k Lokimu vzhlédla a zašeptala:

„Víš, že se mnou můžeš počítat. Uslyším tě.“

V příští vteřině už se Lokiho ruka nikoho nedotýkala. Neměla koho. Čarodějka zmizela a mrznoucí génius se nad tím už ani nepozastavil. A černovlasý bůh jako by vzal Tonyho přítomnost laskavě na vědomí, pomalu k němu přišel a poklekl těsně před něj.

„Zima?“ zakřenil se a naklonil se ještě blíž, jako už by snad nebyl dostatečně blízko. Celkově Tonymu přišel podezřele… přítulný, pokud se to slovo dalo použít v jedné větě s jeho jménem. Loki se k Tonymu naklonil natolik, až od sebe byli nosy tak pět centimetrů. „Chceš zahřát?“ zeptal se.

„Dek-ka. B-by. S-stačila.“ Zdálo se mu to, nebo ta zima byla horší než dosud? Minimálně ho donutila k ponižujícímu koktání. A koktání bylo nahrazeno ulekaným zakňučením, když Loki i k němu natáhl ruku a položil mu ji na čelo. Trapnost situace stranou, bylo to podivně uklidňující.

A… bože, málem omdlel slastí, když se mu z místa, kde se ho Loki dotkl, začalo šířit teplo jako horká voda, a rozlévala se celým jeho tělem až po konečky prstů.

„Tohle určitě není pro organismus zdravý,“ řekl, když se ujistil, že koktání už je minulostí. Loki odtáhl ruku a zamračil se.

„Tvůj organismus je v pohodě,“ odsekl dotčeně, jako by byl nařčen z újmy na zdraví. „Nemáš zač.“

Tony pocítil škodolibou radost, když spatřil, jak se Loki tváří, když mu nepoděkoval ani po tak nedůstojném napomenutí.

„Jsi uražený?“ zahihňal se jako malá holka. Lokimu přes tvář přeběhl sotva postřehnutelný úšklebek. Pořád byl před Tonym, který se vsedě zády opíral o chladnou stěnu. Stark s úsměvem zaznamenal, že před ním bůh klečí a že by to neměl připomínat, pokud se opět nechce proletět. Sice ne oknem, ale hor tady bylo dost.

Loki se naklonil ještě blíž a Tony by se byl odtáhl, kdyby to jen šlo. Za pobyt v Jotunheimu už se ale mockrát stačil přesvědčit, že vpíjet do stěn se neumí. Zatím.

„Víš,“ začal nejistě. „Tohle není vzdálenost, na kterou bych byl u nepřátel zvyklý.“

„Protože je tak blízko nepustíš,“ odpověděl Loki melodickým hlasem, aniž by z něj spustil oči. „Nevšiml jsem si, že bys mě někdy odstrčil. V jeskyni při našem neslavném příchodu… nechal jsi mě, abych na tobě usnul.“

„Hřál jsi,“ odporoval Tony. „A bylo by to k něčemu, kdybych se tě pokusil odstrčit?“

„Asi ne,“ přiznal bůh, usmál se a sklopil pohled k zemi. Kdyby byl Stark při smyslech – určitě při nich nebyl! – zcela jistě by si za slovo roztomilý, které mu z nějakého důvodu proběhlo hlavou, na místě nafackoval.

„Zíráš na mě.“

„Jsi ode mě dva centimetry a nemám na tebe zírat?“

„Nemyslel jsem teď. Když jsem stál ve vchodu do jeskyně. Intimní trojúhelník,“ usmál se Loki žraločím úsměvem a poslední dvě slova velmi důrazně oddělil od zbytku věty.

„Ne-e!“ Tony odmítal uhnout pohledem dřív než Loki. Začaly mu slzet oči.

„Ale ano.“

On si s ním hrál. Tony nevěděl, z čeho má být zdeptaný víc, a ten zmetek si s ním tady pohrával jako kočka s klubkem vlny. Dokonce i stejný fanatický výraz u toho měl.

„Fajn,“ vyrazil ze sebe ztěžka, a doufal, že se mu povedlo dostatečně vyjádřit vztek namísto zoufalství. „O co ti jde.“

„Představuješ se je jako playboy a nedochází ti naprosto zjevné-…“ Lokiho přerušil zvuk, který si oba dva stihli velice znepřátelit. Tmavou oblohu pročísl blesk, na čerstvý sníh začaly padat první kapky deště a celá krajina se pozvolna měnila v ledové kluziště. Loki se od Tonyho vzdálil, gestem „ještě jsem s tebou neskončil“ veškerou konverzaci utnul a trpělivě čekal na bratrův příchod.

Na ten nemusel čekat dlouho. Bůh hromu žoviálně vtrhl do jeskyně a Loki se mu na malý okamžik málem utopil v obrovské náruči. Tony jen nadzvedl obočí a Loki lapal po dechu.

„Nikdy bych neřekl, že tě tak rád uvidím,“ řekl Tony s upřímným překvapením v hlase.

„Anthony!“ Radostné přivítání ho málem stálo všechna žebra. I tak si ale stihl všimnout, že ačkoli se Thor chová jako vždycky, vypadá podstatně hůř. Jakoby nejedl ani nespal celou věčnost. Což nebylo zas tak nepravděpodobné.

„Jak jsi nás našel?“ zeptal se Loki podezřívavě. Thor pokrčil rameny.

„Když vás naposledy hledala matka, Heimdall nic neviděl. Dneska jsem se ho zeptal já a spatřil vás.“

„Odešli jsme z paláce, kouzlo se na celou zemi nevztahuje,“ přikývl Loki s mumláním, spokojen s bratrovou nebývale stručnou odpovědí.

„Našli jste Amoru?“ zeptal se Thor. Při zvuku jenom samotného jména čarodějky zatínal čelist a těkavě se rozhlížel, jako by na něj měla ona hříšnice v příští chvíli skočit.

„Ne. Zmizela beze stopy,“ řekl Loki chladně a ani u toho nemrkl. Tony k němu prudce otočil hlavu. A pak mu došlo, že je to tak vlastně správně. On sám tu ženskou vystavovat nebezpečí nechtěl. A pak mu došla další věc – i kdyby chtěl, bylo jasné, že teď už ji stoprocentně nenajdou, dokud ona sama nebude chtít. Ale to by musela vzhledem ke svým nepříliš slibným vyhlídkám poměrně rapidně změnit názor a přijmout život s vyšinutým elfem.

***

„Takže… jak se ta věc vyvolává? Musíme si stoupnout do kruhu a držet… ehm… se za ruce, nebo tak nějak?“

„Řekl bych, že to je záležitost spíš pro Thora než pro smrtelníky,“ řekl Bruce, který přístup svých kolegů k Heimdallovi rozhodně neschvaloval. „Těžko nás tam pustí. Jsme mu ukradení, napřed se sem musí Thor vrátit.“

„Mám takovej pocit, že se sem vrátit nehodlá,“ odvětil Clint otráveně.

„Myslíš po tom, co jsi skvěle zastal Tonyho funkci a pustil ses do něj?“ rýpl si Banner, aniž by se na lukostřelce podíval. Ten jen nevrle zavrčel, vědom si svých nevelkých šancí, kdyby došlo na souboj.

„Nechápu, proč tam chceš jít, Bruci,“ kroutila hlavou Nataša. „Sotva se dozvíme, že je Země mimo nebezpečí předem prohrané války, rozhodneš se, že se do té války stejně vydáš.“

„Thor je náš přítel. A Tony tam někde je a nemá se jak dostat domů. Dělám to pro něj, když už pro nikoho jiného.“

„Je to čím dál divnější,“ ignorovala ho agentka. Byla rozčilená. Preventivně. Celá tahle situace jí k tomu všemu ještě přišla až nechutně absurdní. Temný elf si zničehonic zamane, že chce nějakou čarodějnici a chvíli na to vyhlásí válku planetě, která nemá nic společného ani s ním, ani s tou proklatou ženskou. Škoda zmiňovat, že se stejně náhodně objevil Loki s Thorem, a že se stejnou náhodou zbláznil Stark a bez nejmenšího plánu se vydal s bohem lží do mimozemských pustin.

Vyhlídky nebyly už tak zrovna optimistické, a to se před chvilkou přidal Banner s tím, že je pevně rozhodnutý se na Asgard vydat, aby jednak pomohl v boji (ze kterého se ten samý den úspěšně vymotal) a jednak zachránil kolegu vědce.

Fury nemohl mít větší smůlu; napřed přijde o boha hromu, budoucího krále Asgardu a neskutečně silného chlapa v jednom. Pak se rozhodne zmizet i miliardář, playboy, filantrop, génius a sponzor v jednom a nakonec se k nim přidá vědec, který by se v případě nutnosti ubránil před celou invazí. Nataša jen čekala, kdy bude muset svému nadřízenému sdělit, že přišli i o kapitána Ameriku. Rovnou aby si zabalila kufry a vzala si jednu velkou dovolenou. A ona nenáviděla dovolené.

Co si bude nalhávat – ona s Clintem toho moc neutáhne. Nenáviděla tu myšlenku, ale byla pravdivá. Zrovna oni dva byli těmi nejslabšími články. Proč zbývají vždycky nejslabší články?

„Nat, tak jako tak je Malekith hrozba. Země už s tou válkou nemá nic společného. Můžeme ho zastavit,“ domlouval jí Steve tím svým uklidňujícím hlasem, který pomalu ale jistě začínala nenávidět.

„To jo,“ přikývla, ale dala si záležet, aby i tak šel poznat její nesouhlas. Nemusela se vůbec snažit. „Zkus se na to podívat taky z té druhé strany. Co když prohrajeme… a oni se pak budou chtít pomstít? Země bude jako první na seznamu. Je jedno, že se k lidstvu nebudeme hlásit. Jsme lidé, a jako lidé se proti nim postavíme. Možná se v půlce boje rozdělí a vrhnou se na Zemi, a my tam nebudeme, abychom ji ochránili. Víš sám moc dobře, že jim nebude záležet na nevinných životech. Záleží jim na rase. A taky by to nebyl zrovna dobrý tah i proto, že se nás z té války snaží komplet vystrnadit. Já bych se tam moc nehrnula.“



Takže tolik k námluvám.

6 komentářů:

  1. Stavím se napsat nějaký komentář, až se přestanu nepříčetně hihňat. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele moc pěkný. Bylo milý, jak měl Loki Amoru obtočenou kolem prstu a to se ani nemusel moc snažit ;-) Tony je dojemný - zjevně není zvyklý být na straně kořisti, přesněji, určitě je, ale špatně odhadl druh predátora :-D A na Avengers jsem opravdu velice zvědavá... :-)

      Vymazat
  2. Celou kapitolku jsem se prousmívala. Obdivuji tvoji práci se slovy, umíš děj podat tak, jakobych se na něj skutečně dívala, super.
    To jsem zvědavá, jestli by je Heimdall vzal na Asgard. Chudák Fury. ten by to už asi nerozdýchal a šel si vypíchnout druhé oko, jenom aby se na to nemusel dívat :)

    OdpovědětVymazat
  3. Super :-D Já už téměř čekala nějakou pusinku, jak se Loki nakláněl ke Starkovi a on si to přihasí Thor a zboří mi všechna očekávání :-D

    OdpovědětVymazat
  4. No jo, Thor to vzdy musi zkazit :D Aspon ze je nasel, uz snad nebude tolik nestastnej z te hadky s ostatnimi Avengery. Super :))

    OdpovědětVymazat