Velvyslanec, 5. kapitola

Má pomatená maličkost teď žije Sherlockem, mějte se mnou trpělivost. Pořád ještě nejsem hardcore fanoušek, ale hodně často na to myslím, zvlášť teď, když nás od posledního dílu (na bůhvíjak dlouho, kriste) dělí jenom pár hodin.

Ale proč jsme se tady sešli; v minulé kapitole Loki navštívil staré přátele. Ti se víceméně shodli na tom, že Lokimu pomůžou, ale nenápadně. A kdyby se při tom pomáhání znovu potkali, mohlo by to skončit škaredě. Ale pomoc jako pomoc, ne? Avengers zjišťují, že jim Fury pravděpodobně něco tají a Loki se řediteli SHIELDu omylem prozradil. Je třeba odložit zášť a jasně stanovit, jak na tom kdo je.

A víte, že vás miluju.

-----

Setkali se jako dva staří přátelé. V autě bylo příjemně chladno, klimatizace jela na plné obrátky, Loki pokojně seděl na zadní sedačce a točil palci, zatímco jednooký muž před ním bez nejmenší známky emoce zíral na cestu před sebou a jezdil po městě křížem krážem. Zrovna když se Loki zamyslel, jestli by měl mít ředitel SHIELDu řidičák, když musí kulový vidět, rozhodl se řidič prolomit ticho.

„Umíš si vybrat chvíli,“ řekl tiše. Zněl podezřele klidně. Unaveně. Jako by si myslel, že sem Loki přišel dělat problémy. Jak ho něco takového mohlo napadnout?

„Sebevíc je těžké tomu uvěřit, na základě toho jsem nepřišel,“ odvětil Loki stejně klidně, i když se tak ani zdaleka necítil. „Byl jsem povolán,“ dodal důležitě. „Jak dlouho je pryč?“ zeptal se nakonec, přestože odpověď už znal.

„Chceš se ujistit, že se odtamtud nedostane živý?“ Fury se zařadil do kolony u semaforu. Přes široké ulice proudily davy lidí, všude bylo živo a rušno, jen v jeho autě jakoby se zastavil čas.

„Jak nevhodné,“ uslyšel zezadu. Zaťal zuby.

„Stejně nevhodné jako zotročení lidstva a invaze?“ nadhodil. Chvilku bylo ticho. Pak si jeho spolujezdec mohutně povzdychl.

„Přikládáte tomu tolik váhy, přitom se skoro nic nestalo. Nepřišel jsem, abych se tady kál a omlouval, pane Fury, přišel jsem zjistit, proč zničehonic zmizel následník asgardského trůnu. Zkuste ignorovat, kdo to přišel zjišťovat, soustřeďte se na to, co se děje a proč se to děje. Jakmile budu vědět dost, už o mně neuslyšíte.“

Fury se zařadil do další kolony. Loki si jeho mlčení vyložil po svém.

„Kdybych nepřišel já, přišel by někdo jiný. Pravděpodobně tomu nebudete věřit, ale já jsem byl ze všech možností tou nejlepší variantou. Chcete tady asgardskou armádu? Umíte si představit, co pro náš lid znamená únos, ne-li vražda korunního prince? Uvědomujete si, že má Asgard spojence – další a další světy s vlastní armádou? Proti tomu vám Hulk nepomůže,“ pokračoval chladně. „Nemám čas vás tady přesvědčovat o svých záměrech, když je v sázce tolik. Je mi ukradené, jestli z vaší planety něco zbude, starám se o následky, které by to mělo pro Asgard.“

„Můžu tě uvěznit a vyslýchat,“ zkusil Fury zlehka, spíš proto, že se mu líbilo, jak to zní, než proto, že by měl v plánu se o to skutečně pokusit.

„Ano, to je přece tak jednoduché. Stejně jednoduché jako vás přesvědčit, že to bylo skutečně to, co se vám tehdy povedlo udělat. Nemůžete dělat vůbec nic,“ zasyčel na něj Loki, hněv mu z hlasu odkapával jako jed.

„Chtěl jsi vůbec vyhrát?“

Aby přiznal pravdu, trošku ho ta otázka vyvedla z míry. Jen o jedno víc mrknutí, zaváhání, a Fury už věděl. Bůh na něj vycenil zuby.

„Nebudete mě vyslýchat, nemůžete mě uvěznit, zadržet, dokázat mou přítomnost.“

„Děláš chyby jako všichni ostatní,“ skočil mu Fury do řeči.

„Vždy se z nich poučím,“ odpověděl Loki hladce. Naklonil se blíž, ztišil hlas. „Hodlám ve svém pátrání pokračovat. Nebudu se přitom ohlížet na životy, které byste mohl zachránit svou spoluprací.“

***

Byl na sebe naštvaný. Byl si za léta kralování poměrně jistý sám sebou, totiž že se mu povedlo si nějak uvázat emoce na uzdu. Ale přesto se občas přistihl, že ho po těžkém dni štípaly oči, jako by si žádaly slzy, které by jim ulevily, přesto mu pulzovalo v hlavě, kdykoli se ocitl v hádce, kterou neměl jak utnout, přesto se na někoho utrhl, když pro něj bylo něco příliš osobního. Takhle se král nechová. Takhle se král nemůže chovat, a už vůbec ne před nepřítelem, vypočítavým a nebezpečným, který slabost rozpozná na sto honů a neváhá jí v příštím vhodném momentě využít.

Jenže, ušklíbl se hořce, on nebyl vychováván jako král. Musel více studovat, a přestože se ho rodiče občas snažili rozptýlit i nějakým primitivním mácháním mečem v aréně, všímal si, že jeho bratr nenavštěvuje ani zdaleka tolik politických seminářů, kolik jich musel absolvovat on. Odjakživa ho stavěli stranou, přesně na místo, kde stává rádce. Nebo manželka.

Ale propána…

Seděl na posteli v hotelovém pokoji a prohlížel si pásku z výslechu. Fury se nakonec rozhodl mu pár informací obstarat, a Loki si nahrávku nechal dát spíš kvůli zachování míru, než že by ji nemohl dostat sám. Tančil tady na tenkém ledě jako pitomec, snažil se udržovat neudržitelná přátelství a někde tam mohla chladnout mrtvola jeho bratra.

Nezáleželo mu na něm. Ne. Ale Asgard krále potřeboval, a Loki nebyl tak naivní, aby si myslel, že bude moci vládnout i po tom, co se Odin probudí, nebyl tak krutý, aby zavraždil otce, který ho kdysi možná miloval, a nebyl tak šílený, aby skutečně kralovat chtěl. Měl jiné věci na práci, než se o někoho neustále starat.

„Je to měsíc a půl, co se nám poprvé ozvali,“ řekl mu předtím Fury v autě. „Chtěli Tesseract,“ odfrkl si posměšně. „Doufal jsem, že je to jen další skupinka idiotů, co by nevěděla, co si s ním počít, co by nepoznala padělek, ale dali jasně najevo, že jsme šeredně narazili. Mají odborníky, je to větší organizace, ne nějaká banda tupců. Mají zdroje, mají peníze, mají přehled a momentálně i tvého bratra.“

„Víte, jak ho dostali?“ ta otázka mu zněla tak slabě, když ji zaslechl jinde než uvnitř hlavy. Protože aby k sobě byl upřímný, krapet ho děsila představa, že se pár smrtelníků během vteřiny dokázalo dostat k Thorovi tak blízko, dokázali ho… uvěznit? Přinejlepším. Thor dovedl být někdy až bolestivě naivní, ale stále to byl jeden z nejlepších válečníků, které kdy Loki poznal, a takový válečník se nenechá bez boje odvést.

Leda by přišel o svou sílu, jako tehdy, když byl vyhnán? Ale kdo jiný než Odin by tu moc mohl mít? Přišel snad někdo na Midgardu, jak z boha udělat smrtelníka?

A to na ně měl jít sám, s magií? Skutečně. Znělo to čím dál líp.

„Nenašly se žádné stopy boje,“ potvrdil Fury jeho obavy. „Buď ho zastihli nepřipraveného, nebo šel dobrovolně. Možná v tom hrála roli Jane. Lidi toho nevydrží tolik, co vy. Thor si je toho vědom.“

Loki div nezarazil hlavu do sedadla před sebou. To by na Thora sedělo, nechat se vydírat a jít dobrovolně, aby někdo neublížil človíčkovi, který za pár let stejně umře. „To má z těch svých idiotských nápadů. Na Asgardu se kolem něj točily všechny ženy, i ty se štítem, mečem a něhou divokého nosorožce.“ Zarazil se. Fury nadzvedl obočí do zpětného zrcátka. Skoro jako by mu na zadním sedadle seděl člověk, normální sourozenec někoho, kdo obvykle neposlouchal jeho rady a pak na to dopláceli oba.

Potom, co se vrátili na základnu (samozřejmě jen Fury byl vidět) a vyměnili si informace, zjistili, že oba toho neví moc a že to pro nikoho nevypadá dobře. Byl rád, že se s Furym i bez jediného slova dohodl na tom, že předání skutečného Tesseractu tady nepřipadá v úvahu.

Teď tady seděl jako nějaká troska, plný bar jen kousek od něj. Kdyby na něj měl pozemský alkohol alespoň poloviční účinek co Asgardská medovina, možná by si dal říct, ale jelikož tady měl nejspíš co do činění s organizací, která dokázala zneškodnit jeho bratra a která o něm nejspíš už dávno věděla a tím pádem mohla zneškodnit i jeho, odmítal se uvolnit a přestat se ohlížet. Nejspíš bude muset začít spát s jedním okem otevřeným. Jako vždycky. 

-----

předchozí - pokračování

Share: