pátek 13. července 2018

Velvyslanec, 33. kapitola

Přeji krásný pátek třináctého! Je jich letos nějak moc.

Podíváme se na Asgard, kde se o slovo hlásí další postava. Heimdall se konečně vyzpovídá z dob, kdy ještě vládl Loki, a pak na krále vybalí další problémek.

Avengers už neví, co si počít. Nemůžou si ani v klidu dát snídani. Loki jde proti své nátuře a odmítá se účastnit dalších dramat.

-----

Nebylo bezdůvodné, že se Heimdall opět rozhodl zanedbávat své povinnosti.

Poprvé po několika stech letech pocítil skutečnou nevolnost. Mohl se bez mrknutí oka podívat do tváře nešťastníkům, jejichž hlavy byly napíchnuty na kopí, dokázal si bez znechuceného úšklebku smýt z rukou krev nepřátel, dovedl snášet vlastní bolest a kolikrát musel sám sebe sešívat a nikdy, ani jednou jedinkrát, se mu neudělalo špatně od žaludku. Až teď. Až teď, když procházel chodbou paláce a mířil zpátky za králem. Pokoušel se připravit si nějaký proslov, který by dopad informací zjemnil, ale nic nenacházel. Bude se k tomu muset dopracovat o něco pomaleji.

Vešel do hlavního sálu, jediné místnosti v paláci, která byla dokonale opravená. Asgard musel dbát alespoň o dobrý dojem, a co na tom, že byla kdysi nepřekonatelná země pouhou skořápkou. Odin zdvihl hlavu, kterou měl dosud položenou v dlaních. Od chvíle, co si sedl na trůn, zestárl o desítky let.

Strážní byli dočasně propuštěni ze svých služeb, jen někteří šli jako posila do věznice, kde teď drželi dohled nad stovkou elfských válečníků. Nebylo to moudré rozhodnutí, zvlášť teď, když měl Asgard co dělat, aby uživil svůj vlastní lid, ale nebylo lepší možnosti. Alespoň zatím.

„Myslel jsem, že budete jednat s Aerisem,“ pronesl Heimdall tiše, jakoby na uvítanou. Král si poposedl a jenom s vypětím všech sil si nepovzdychl.

„Chtěl vidět své muže,“ řekl otráveně. „Spočítat škody. Snad mu ztráty pomůžou při dalším rozhodování,“ dodal temně. „Víš, že už na krále nemusíš dohlížet, ano?“ zeptal se, ale tón měl přátelský a lehký, i kdyby trochu unavený.

Kdokoli jiný na jeho místě by padl na kolena a prosil o odpuštění. Heimdall se ušklíbl.

„Nepotřeboval jsem dohlížet ani na Lokiho,“ přiznal. „Co se jeho týče…“ odmlčel se. Král zaklepal prsty o trůn. „Je naživu a na nohou.“

„Rád bych vyjádřil radost z první zprávy a znepokojení nad tou druhou,“ odvětil král. „Doufal jsem, že se bude léčit déle.“ Ať už z obav o jeho zdraví nebo o stav celého vesmíru. Nic nebylo jisté, dokud byl Loki okolo.

„Není to jeho styl. Navíc tvrdí, že za celým únosem stojí Jane Fosterová. Odešel na Midgard se… o ni postarat.“

Odin nevěděl, na co se zeptat dřív. Je to pravda? A co Thor? To si Loki myslí, že mu někdo bude věřit?

„Nepokusil ses ho zastavit?“

„Nemyslel jsem si, že bych měl, můj králi. Chovám vůči němu velmi silnou nedůvěru, alespoň od té doby, co se naučil skrývat před mým zrakem, ale troufám si tvrdit, že jeho pohnutky jsou tentokrát upřímné. Za léta vládnutí se dost změnil.“

„Loki prý nikdy vládnout nechtěl,“ poznamenal Odin, hlavu nakloněnou.

„Pokud lhal tehdy, rozhodně nelhal teď,“ odvětil strážce Asgardu a proti své vůli se usmál. Měl sice na paměti jiné zprávy, ale poprvé byl s králem o samotě, a on byl rád, že se tématu o Lokim konečně může zbavit. „Vydal se hledat Thora, protože ho k smrti vyděsila možnost, že by skutečný nástupce vypadl ze hry. Navíc jsme oba dva složili slib.“

„O tom ses dříve nezmínil,“ zamračil se Odin. Těžko by byl nadšen, když se právě dozvěděl, že by teoreticky mohl být zavázán udělat něco, co by mu nebylo dvakrát po chuti. Dohoda s Lokim byla vždycky nebezpečná záležitost, která se mohla šeredně zvrtnout. „O čem to bylo?“

„On bude vládnout, dokud to bude třeba – tedy dokud se nevrátí Thor nebo se vy neprobudíte. Tak zněla jeho část dohody. Měl i tak omezenou moc, jelikož jsem dohlížel na to, aby zůstal ve vaší roli. Našel si pár kliček, aby prosadil svou vlastní politiku, ale nikdy to nebylo dost na to, aby kdokoli ze dvora nebo vašich rádců pojal podezření. Já mu výměnou za spolupráci přislíbil svobodu.“

„To je dost obecný pojem.“

„To ano,“ připustil Heimdall. „Podmínky si stanovil sám. Volnost pohybování po všech světech, samozřejmě pod jinou identitou. Navíc poněkud neochotně dodal, že nebude dělat žádné problémy,“ řekl a znovu se usmál. Králi zacukaly koutky.

„Uvěřil jsi mu?“

„Neměl jsem moc na výběr,“ pokrčil Heimdall rameny. „Fakt, že chtěl zůstat oficiálně mrtvý, tomu napovídal, ale stejně bych raději počítal s tím, že se dřív nebo později zase ukáže.“

„To by měl, potřebuji si s ním pár věcí vyjasnit,“ zakončil téma Odin a strážce Asgardu pocítil znovu tu nevolnost, na kterou málem zapomněl. „Když jsi vstupoval, vypadal jsi, jako bys spatřil ducha, příteli. Jsem si jistý, že jsi přišel s mnohem horší zprávou.“

„Ano,“ přitakal Heimdall a skoro kajícně sklopil hlavu. „Během mé nepřítomnosti u Bifrostu došlo… k dalšímu průniku.“ Král vyčkával. Podle toho, jak pomalu Heimdall mluvil, se nejednalo o útok. „Ona přišla.“

Odin celý ztuhl. „Další důkaz, že to všechno nebyla náhoda,“ pronesl zamyšleně. Přestože pohled nasměroval na dveře, jeho další slova stále patřila Heimdallovi. „Pokud se stane, že znovu upadnu do hlubokého spánku, chci, abys trůn dočasně převzal ty. Nikdo jiný. Mé syny pošli do boje, oba dva. Ani jeden z nich neumí vést války vsedě.“

„Válka, můj králi? Je to přece jenom jedna žena, navíc vyvrženec,“ namítl Heimdall opatrně.

„Je to Gunnlod,“ odvětil král tiše. Heimdall přikývl. Prostý, ale silný argument.

***

Chodby zely prázdnotou, jen občas se kolem ní mihl nějaký poskok, v náruči obvazy nebo džbány s vodou. Většina si jí nevšimla, a těch pár, kteří ji zaznamenali, se hluboce uklonili. Pořád to v sobě měla. Nemusela nosit korunu, nepotřebovala sedět na trůnu, a přece ty ubohé dušičky věděly, co se sluší a patří.

Vstoupila dramaticky a energicky, závoj připevněný k drdolu za ní vlál. Obrovské dveře pro ni nebyly žádnou výzvou. Nebyla sice doslova obryně, ale měla její sílu. Dveře se za ní hlasitě zavřely. Nebylo třeba opatrnosti nebo tichosti. Byla připravená se zbavit kohokoli dost pošetilého na to, aby se jí postavil do cesty.

Uchechtla se, když v dáli spatřila trůn a na něm jednu malou seschlou postavu. Evidentně už byla očekávána. Rázným krokem došla až před schody vedoucí na trůn, strážci stojícímu vedle nevěnujíc pozornost.

„Zestárl jsi, drahý,“ pronesla zvučným hlasem, medovým a zároveň tak jedovatým. V očích se jí zablýsklo. „Tak jsem tady,“ dodala.

Ticho. Snažil se ji připravit o pompéznost celého okamžiku. To mu nedovolí.

„Zapomněl jsi na slova své drahé královny?“ zeptala se, modré oči široké a nevinné. Zdvihla ruce do vzduchu a hlasem Friggy zvolala: „Královnou Asgardu se staneš jen přes mou mrtvolu!“ Pak ruce svěsila a rozhlédla se kolem sebe. „Takže - tady mě máš.“

Heimdall bleskl pohledem ke králi, bílému jako vápno. Neodvažoval se však cokoli říct. Každé slovo tady bylo smrtelně nebezpečné.

„Doufal jsi, že už budu po smrti?“ pokračovala nevítaná návštěva. „Měla jsem štěstí na snachu,“ vysvětlila.

„Gunnlod,“ přikývl Odin, snad na pozdrav.

„Trvalo ti to, ale trefil ses,“ poznamenala Gunnlod jízlivě, ruce v bok. „Co si promluvit, můj drahý? Bez plebejského dohledu, samozřejmě. Ztrať se, sluho,“ zasyčela na Heimdalla. Ten pohlédl na krále. Další přikývnutí.

Sice to všechno stejně uvidí, ale i tak byl rád, že toho nemusel být svědkem osobně.

***

„Musí ti být smutno,“ pokračovala Gunnlod, zatímco pomaličku vystoupala schody a posadila se vedle krále. „Sluší mi to tady,“ zavrněla spokojeně.

„Nemůžeš se jen tak vrátit a myslet si, že tě lid přijme,“ odvětil Odin chladně. Věděl, že vším, co řekne, jí nahraje do karet, ale co jiného mohl dělat?

„Proč by nepřijali mě, když přijmou bezcitné monstrum?“ zašeptala mu do ucha, najednou tak blízko, příliš blízko. „Nebo oni to snad neví? Neřekl jsi svým lidem, co jsi udělal?“ Přitiskla si dlaň na hruď a nespokojeně mlaskla. „Ts… pověz mi, Všeotče, jak je možné, že se na sebe dokážeš podívat do zrcadla?“ odmlčela se a na moment se na něj zamyšleně podívala, jako by skutečně čekala na odpověď. „Možná jsi jenom zapomněl? Už je to pár let,“ pokračovala konverzačním tónem, „a možná bych ti to všechno měla připomenout. Veřejně,“ zakončila svou nabídku, v očích falešné nadšení.

Zamyšleně na ni pohlédl. „Víš, že po mém boku sedět nebudeš,“ řekl pomalu. „Chceš snad sama vládnout Asgardu? Doufám, že jsi v exilu pochytila alespoň nějakou teorii, než se do toho pustíš. Tím, že se budeš promenádovat v ulicích a vykřikovat nesmysly o dávných křivdách, se možná tak přivedeš do vězení pro blázny, ne na trůn.“

Proč přišla zrovna teď? A proč tak jistě? Musela mít nějaké eso v rukávu, a on ho chtěl vidět dřív, než ho na něj vytáhne. Gunnlod se ušklíbla.

„Kdepak já na trůnu, co bych si na něm počala? Kdež!“ mávla rukou. „Tam bude sedět někdo, kdo na něj po právu patří. Tvůj syn,“ usmála se a v křesle se uvelebila. „S dovolením tady na něj počkám.“

***

„Pořád nic?“ zeptal se Clint zpoza sklenice s džusem, když se Thor nešťastně vloudal do kuchyně. Nemusel ani odpovídat, bylo to zjevné; Heimdall nereagoval. Chvilku po Thorovi se k týmu u snídaně připojil Loki s Tonym, oba vypadali jako po flámu, ale jakýsi stín v jejich očích všechny ostatní varoval, aby je ani nenapadlo šířit stupidní poznámky. Tedy varování to bylo pro Bartona, protože nikdo jiný neměl k pubertálním komentářům tak blízko jako on.

Navíc by nejspíš oba zúčastnění byli mnohem raději, kdyby to bylo tak, jako to vypadalo. Skutečnost byla horší, totiž že si Loki během noci málem polámal všechny prsty na rukou, jak usilovně je svíral a za poslední nitku vůle, která mu ještě zbyla, táhl celých devadesát devět procent své osobnosti, která se chtěla sebrat, popadnout LNT a přivést do světa šedi trochu barevného chaosu, zatímco si Tony udělal menší noční výlet k Atlantiku a mrskl s kostkou někam… doprostřed.

Ani jednomu z nich nebylo lehčeji, ba skoro naopak. Oba to sváděli na nechuť se stroje zbavit. To jim vydrželo až do té chvíle, kdy se ozval Jarvis: „Pane, nastal-…“ chrčení, pištění, které rvalo uši, a pak ticho. Tentokrát se nespustil alarm jako tehdy při vniku Williama Scotta, který se do věže dostal náhodou v ten samý moment, kdy v ní přistál i Thor na válečné stezce. Nezavládla panika ani se nezačaly bortit stěny, jelikož Hulk byl ukrytý v křehkém lidském těle, jehož majitel si zrovna zmateně posouval brýle výš ke kořeni nosu, a Thor stál zamyšleně u kuchyňské linky s umytými hrozny v dlani.

Na Tonyho spadla lavina tázavých pohledů. Srdce mu bušilo až v krku.

„Jen pro záznam – tohle není v pořádku,“ řekl velmi pomalu a velmi tiše. Natasha se zvedla a vytáhla zbraň. Nebyla to naivita, od Lokiho věděla, že dobře mířená střela může skolit i nadčlověka. Clint se vydal pro luk, aniž by ztratil jediné slovo. Kapitán se nesháněl po štítu. Měl na sobě jenom tričko a volné kalhoty, které si brával na ranní běhání, ale stál rovně a sebejistě, jako by měl kompletní zbroj. Bruce se pomalu přesouval doprostřed obýváku, kde bylo nejvíce místa.

Pak zničehonic zablikala holografická obrazovka přímo nad kuchyňským ostrůvkem, kde si jindy Tony četl zprávy nebo sledoval vine kompilace. Místo youtube na něj zablikala cizí ostře řezaná tvář, blonďaté vlasy nedbale rozcuchané, oči úzké a tmavé jako uhlí, na čele soustředěná vráska.

Tvář se rozhlédla kolem sebe a zaječela. Všichni přítomní sebou škubli.

„Ah, výborně,“ usmála se tvář vlídně. „Jen jsem chtěl zkusit, jestli funguje zvuk,“ vysvětlil muž na obrazovce a znovu se rozhlédl. „Neměl jsem tušení, jak si to načasovat, abych se tu neobjevil a vy byste třeba ještě spali, to by byl trapas jako hrom. Takže rád vidím, že je vás tu většina a nemusím čekat, až se všichni sejdete-…“

„Ty,“ zavrčel Thor, byl to hluboký hrdelní zvuk, který divže nerozvibroval skleničky. Ty sice nereagovaly, zato nebe venku potemnělo a v dálce se ozval hrom.

„Ahoj, Thore,“ pozdravil Bragi zdvořile. Dál si boha hromu nevšímal. Pohlédl do nejbližších tmavých očí, které našel. „Pane Starku,“ kývl hlavou a zněl skoro až uctivě. To se po vteřině změnilo, když přesedlal na tón, kterého se užívá při hovoru s mentálně postiženými. „Budu přihlížet k tomu, v jakém stresu jste musel být, že jste udělal takovou blbost a hodil můj majetek do vody,“ odfrkl si, pár pramínků vlasů se tím nadzvedlo a zase mu spadlo do čela.

Že se na něj nikdo z kolegů ani nepodíval, dokonce ani Loki ne, byl důkaz důvěry, podpory a přátelství, který si Tony nezasloužil. Bragi dál vedl svůj monolog: „Protože, propána krále, chlape, to jste si fakt myslel, že to zničíte? Voděodolnost je na přístroji takového kalibru samozřejmost. Navíc tady kapitán je živoucím důkazem toho, že když něco hodíte do vody, nemusí to nutně znamenat, že jste se toho zbavili.“

Ticho. Bragi se nenechal rušit. „A jestli to byl jenom pokus to přede mnou schovat, tak jste měl smazat souřadnice ze svých pamětí, to je amatérská chyba, tohleto,“ mlaskl a obrátil oči v sloup. „To bychom měli. Mikrofon pořád jede? Neslyším vás. Ale z vašich výrazů usuzuji, že slyšíte vy mě, to je hlavní.“

Clint s Natashou teď stáli ve vchodu do kuchyně, za nimi schovaný Bruce. Thorova noční můra mezitím mluvila dál: „Teď abych se vyjádřil dostatečně jasně. Pánové a dámy z Midgardu, nenechte se rušit. Můj spor není s vámi. Tohle je zpráva pro dva bráchy tady,“ každým ukazováčkem namířil na každého boha zvlášť, „jelikož váš nadřízený dal ruce pryč a postrach, kterého vidíte nalevo, učinil přítrž dohodě, která mohla být prospěšná pro všechny. Vy dva,“ znovu ukázal na bratry, „jste vítáni na Asgardu! Sám jsem zrovna na cestě tam a bylo by fajn, kdybychom to měli všechno z krku co nejdříve. Mám tam ještě nějaké plány a nerad bych zbytečně oxidoval na Midgardu, když se ukázalo, že jako spojenec nestojí za nic. Takže kdybyste se rozhodli se zachovat jako… eh – následníci trůnu, kterými prý dle práva jste, a chopili se svých povinností, moc bych to ocenil a tady pozemšťané určitě taky. Nějaké nesmysly s časem na rozmyšlenou asi rovnou přeskočíme, čas hrozně letí, obzvlášť na Zemi, všimli jste si?“ zasmál se svému pozorování. „Teď jenom doufám, že se mi povede přerušit spojení a nebudu vám tam viset, zatímco si nebudu vědět rady, které tlačítko zmáčknout, to by mi na vážnosti opravdu nedodalo,“ mrmlal si pro sebe. Na moment se odmlčel a na kohosi po své pravici se zadíval, pak znovu pohlédl do obrazovky a zazubil se. „Tak zatím nashle,“ řekl a zmizel.

To bylo jedno velké „co jsme si, to jsme si, pojďte si hrát jinam“, pomyslel si Clint tupě a zadíval se na Tonyho. Neměl slov. A nebyl sám. I ostatní mlčeli, možná čekali, kdo promluví dřív, nikdo netušil, kde začít. Loki využil šoku, který se všech zmocnil, aby se přikradl k bratrovi a opatrně mu dlaň položil na rameno, ukotvil loď, která se nemilosrdně řítila vstříc traumatickým vzpomínkám. Thor jako by poprvé od Bragiho zjevení vydechl, donutil svaly, aby se uvolnily, čelisti, aby se přestaly drtit navzájem.

„Hádám, že na Asgardu někoho má. Někoho, kdo se postaral o to, abychom nemohli zpátky dřív než on. Buď chce mít náskok a během dneška se nám zpřístupní Bifrost, nebo se tam budeme muset dostat jiným způsobem.“ Mluvil tiše a klidně, bez emocí, aby se Thor nechytil žádné informace v podtextu. Pod každým slovem si mohl představit desítky katastrofálních scénářů – od vypáleného Asgardu, přes smrt krále, po mrtvá těla Heimdalla a všech jeho přátel. Tohle si nemohli dovolit, museli jednat rychle, dřív, než-

Nad hlavami jim zaburácel hrom a společně s ním se pohnul i Steve. Popadl Tonyho za ramena a hrubě s ním smýkl do nejbližší zdi. Bez brnění byl Tony skutečně poloviční, a Steve jako by se vzteky ještě zvětšil. Jenom dva bratři nejdál v kuchyni se toho náhlého pohybu nelekli, jelikož Thor zrovna vzhlédl od svých pevně zaťatých rukou, modré oči ledově chladné, a Loki váhavě stáhl ruku zpátky.

„Co tím myslel?“ zeptal se tichounce, a přesto šel v bouři slyšet, jako by křičel z plných plic. Byla to jeho bouře; zmlkla, když potřeboval. „Co s tím má společného Fury?“ Vypadal bezradně a zmateně, jako by bylo snadné ho zmást, jako by se Natasha nemusela ani snažit, aby mu navykládala první lež, která ji napadne. Ale počasí mluvilo jasně. Thor tušil. Agentka se nadechla a vykročila k němu, ale Clint ji zachytil za předloktí a pevně držel. Dost pevně na to, aby věděla, že to myslí vážně, že to není jenom reflex.

Rozdělili se do třech táborů; dva bohové za kuchyňským ostrůvkem byli ve svém vlastním světě, Loki se zmítal mezi chutí utéct a jakýmsi otravným pocitem povinnosti, že to musí být on, kdo se ujistí, že se Thor úplně nezblázní. Jeden šílenec v rodině přece bohatě stačí.

„Bratře, prosím, teď si nemůžeme dovolit polemizovat a ptát se. Musíme na Asgard. Slyšel jsi ho – nedovede chvilku mlčet, řekne nám víc, než kdokoli jiný.“ Natasha překvapeně zamrkala. Loki jim nevědomky vracel laskavost; tentokrát chránil on je, i kdyby to nebyl jeho primární záměr. Sám si nejspíš domyslel, jak se to má s Furyho informovaností, a přestože jistě nevěděl všechno, nemohl se zdržovat s jejich hádkami. Nechtěl být součástí dalších nezbytných konfliktů, což samo o sobě v agentce vyvolalo vlnu skutečného strachu a bezmoci. Ze všech lidí zrovna Loki teď couval z nastávající bouře, a určitě dobře věděl proč.

Nejspíš ho to muselo hrozně štvát, pomyslela si spěšně, skoro bezděky. Kdykoli jindy by si stoupl do koutku a spokojeně se usmíval. Teď měl v hlase úzkost a naléhavost, v očích starost.

Druhý tábor tvořili Steve a Tony, nosy jenom centimetr od sebe. Steve byl jedním z těch lidí, kteří nerudli vzteky, ale bledli. Tvář měl bělejší než křídu, pevně svíral menšího muže a ve tváři se mu mísil hněv se zklamáním. Tony z něj nespouštěl oči. Ani když mu hlava bolestivě narazila do zdi, nepřestával se na kapitána dívat, vyzývat ho k záchvatu vzteku, k pořádné ráně do čelisti, chtěl slyšet nadávky a všechny možné i nemožné urážky, chtěl svůj zasloužený lynč a pořád ho nedostával.

Třetí tábor byli oni; Natasha, Clint a Bruce, všichni tři tak blízko u sebe, až tvořili jednoho člověka. Lukostřelec ji stále pevně svíral. Věděl, že by Thorovi zalhala, dřív než ona si všiml, že ani Thor není zcela bez podezření a že další lež by mohla být poslední kapka, do slova a do písmene. Bruce zhluboka dýchal, chvíli pokukoval po Thorovi, který vypadal, že upadl do šoku, zatímco se celá věž třásla, jak kolem ní burácely hromy a lítaly blesky, a chvíli po Tonym, kterému z malé ranky na temeni tekla krev a barvila bílou zeď.

Najednou toho bylo ve vzduchu moc. Nebyla šance, že by se teď mohli nějak domluvit.

Vtom se po kuchyni rozlehlo hrdelní zavrčení, hluboké a chraplavé. Všichni do jednoho ztuhli a velmi pomalu, velmi opatrně pohlédli na Bruce. 

-----

předchozí - pokračování

6 komentářů:

  1. Pátek třináctého - chápu. Taky jsem neodolala. No, víc to byla náhoda, ale existují vůbec náhody? :-D
    Na Asgardu to vypadá zajímavě - takže nějaká Ódinova bejvalka, chápu to dobře? :-D A proč je taková žhavá sázet na trůn následníky? Opět nové otázky! :-))
    A na Zemi to vypadá taky zajímavě. Ubohý Loki, být za rozumného, z toho se bude dlouho léčit. (Z parku se právě ozývá něco, co zní jako zpět muezína. Je to trochu divné, po pravdě.) A Thor by měl energií trochu šetřit, bude ji potřebovat :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pátek třináctého je magický den. Nutí publikovat! Tedy mě vážně donutil, jelikož se zase doháním a teď to zase bude na tobě. o:)

      Chápeš to dobře. :D Thora už mi začíná být líto, to je co říct. Fakt už si zaslouží dovolenou. A já s ním. Někde, kde nebude cítit potřebu neustále měnit počasí.

      Vymazat
    2. Já mám bouřky ráda, v téhle jeho potřebě mu ochotně budu oporou :-D
      A jaký "bude na tobě", jsi na řadě :-P
      Všimla sis, že za největší padouchy máš až překvapivě často ženskou? :-)))

      Vymazat
    3. Jsem na řadě? :D Kolik dílů jsem za celou dobu vydala, jeden? :D

      Já si zas myslím, že všichni padouši jsou chlapi. :D U trilogie s OC postavou to byl Thanos, u SbS Malekith, v Mateřské Octopus nebo neznámá organizace, a jinak jsem velice zlá na Furyho a Odina... :D Jediná Jane tu nebyla správná, ale to je pořád málo! Neodsuzujte Gunnlod tak brzy! :D

      Vymazat
  2. Tak jo - začínám si myslet, že největším problémem našich polobožských bratrů nejsou jejich vzájemné neshody, ale ženský - Amora, Hela a teď Gunnlod. To je maminka nenaučila mluvit se ženami?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No asi ne. Frigga měla jejich přirozený respekt, asi ji nenapadlo, že jiné ženské si ho budou muset vynutit jinak, drastičtěji. :D Amora je má oblíbená fúrie. :D A Hela je super, za všechno může Odin prostě. :D

      Vymazat