úterý 8. května 2018

Velvyslanec, 28. kapitola

Thor se konečně setkal s Lokim i s Jane, a k podivu všech včetně toho jeho netíhl tím směrem, kterým bychom čekali, že tíhnout bude. Nabízí se otázka, jestli je opravdu nepoučitelný, anebo měl tentokrát důvod. Vždycky máte důvod, který vás postrčí nějakým směrem, ať už o něm víte nebo ne.

Avengers dostanou menší šok. Však už by měli být zvyklí. Každý člen už má na vlásku, jen se všichni projevují jinak. 

Drama zdaleka nekončí. Na mou obranu, oni si o to vyloženě koledují.

Doufám, že už jste v pohodě, křehké bytosti. Packu!

P. S.: Mimochodem pro ty z vás, kdo tady zavítáte výhradně na mobilu, mám v menu takový výsměšný kousek pojmenovaný "aktuálně", a po uherském roce tam opět něco přibylo. Za prvé má tohle pochybné doupě osmé narozeniny (i když fungovat začalo až v roce 2013, ale člověk taky není užitečný hned po narození, že jo). A za druhé jsem přidala do seznamu oblíbených anglických jednorázovek tři nové odkazy. (Pozor, jedna obsahuje spoilery k Infinity War.)

-----

Každá kulka zasáhla svůj cíl. První se zavrtala Thorovi mezi žebra. Vykřikl, útok ho ochromil, ale na nohou se udržel. S hrůzou pohlédl na Lokiho, kterého druhá kulka zasáhla mezi krk a levé rameno, přímo do klíční kosti. To už bůh neplechy neustál, a sice nevykřikl, ale svezl se po zdi na zem. Třetí zasáhla Jane do boku. Zařvala by bolestí, ale nezbyl jí dech. Zasípala, ruku si přitiskla k ráně. Na rozdíl od obou bohů reagovala rychle, popadla nejbližší bílé prostěradlo a skoro až brutálně si ránu stáhla. Thorova nově nabytá jistota znovu zakolísala. Vědkyně po něm šlehla pohledem, ostrým a tak záštiplným, až zcela zapomněl, že se k ní původně rozešel, aby jí pomohl. Větší starosti mu dělal Loki, jako vždy. Zrovna když už ho chtěl roztřeseně napomenout, ať nedělá scény, když se za chvilku zahojí, začal se mladší bůh dávit vlastní krví.

Musel se hodně snažit, divoce potřásl hlavou – klid, klid, klid, klid, napřed je dostat pryč, napřed se odsud dostat pryč, a nedbaje protestů své milé, popadl ji kolem pasu. Dával si dobrý pozor, aby se nedotkl čerstvé rány. Zmítala sebou, ale nekřičela. Věděla, že na pomoc jí nikdo nepřijde, a ještě se vyčerpá mnohem dřív. Thor se hned nato přesunul k Lokimu, i jeho podepřel (ignoroval, že se Loki snaží něco říct, ignoroval, že je mnohem těžší, že místo otravného dobírání poslouchá odporné chrčení, které ho bude pronásledovat ve snech) a ztěžka, velmi ztěžka se rozešel ke dveřím, kterými jeho trýznitel unikl. Zase.

Kdysi by s oběma svými břemeny hodil o zem a rozběhl se za nepřítelem, aby ho za každou cenu skolil. Teď klopýtal chodbou někam, kde doufal, že je východ, v žebrech palčivá bolest a v očích vzteklé, ponížené slzy.

***

Když se nepříliš ladně snesl na střechu Tonyho věže, dovolil si konečně zhluboka vydechnout. Loki i Jane mu v náruči ochabli už dobrých deset minut zpátky. Oba silně krváceli. Ani si neuvědomil, že mu kladivo drží u pasu, aniž by ho táhlo k zemi jako ještě před hodinou.

V době, kdy se k němu seběhli ostatní, už sám pomalu nevěděl, kde je. Před očima se mu míhaly skvrny, jedna z nich ho opatrně pohladila po rameni, druhá mu vzala Jane, třetí zase Lokiho. Jenom chabě zaprotestoval, než se opřel o jediného Avengera, který na střeše zbyl.

Bruce a Steve vtrhli na ošetřovnu jako velká voda. Jakmile byli oba zranění připraveni na větší či menší operaci, doktor se zarazil a pohlédl na oba pacienty.

„První Jane,“ vydechl. Neříkal to rád, ale doufal, že mu to rozhodnutí nikdo zazlívat nebude. Ze všech nejvíc snad on sám. Jane byla k podivu všech relativně v klidu. Probouzela se a znovu usínala, malátně se kolem sebe ohlížela a občas se pomalu ohnala rukou, jako by odháněla mouchy. Loki se probudil o něco později, a jakmile tak učinil, bylo Brucovi jasné, že si navzdory vší pravděpodobnosti vybral špatně.

Rychle kapitána naváděl ke všem možným ampulkám a injekcím s uklidňovacími séry, jasně a stručně po něm házel rozkazy, které Steve plnil bezchybně. Jistýma rukama chystal, co bylo třeba, dokud se neobjevil tváří v tvář chrčícímu bohovi. V ráně se mu mísila sražená krev s úlomky klíční kosti. „Bruci, já přece nemůžu… on… co když ho…“

„Vydrží to,“ štěkl po něm doktor nemilosrdně. „Vytáhni to z něj, myslím, že se s tím nedokáže poprat sám. Pak už to nějak zvládne.“

„Je to strašně hluboko… jsou tam kosti, já…“

„Tak DĚLEJ!“

Steve už neváhal. Celou věží se ozval srdceryvný nářek.

Thor se na střeše mezitím probral z letargie. Tony si teprve teď všiml, že je i on zraněný. Když se ho bůh hromu snažil odstrčit a panicky se šátral na nohy, jen zázrakem stihl uhnout před Mjolnirem, který by mu byl rozdrtil kotník. Nestihl se po Thorovi ani natáhnout, během vteřiny už byl uvnitř věže.

Vpadl na ošetřovnu a chytl se zdi po své pravici, aby se rovnou nesložil. Na jedné straně místnosti ležela Jane, uspaná, nehybná a bledá, nad ní soustředěný Banner, a na straně druhé stál kapitán, a jen jeho nadpřirozená síla mu umožňovala udržet Lokiho, který sebou divoce zmítal. „Nefunguje to na něj!“ zakřičel. Jeho ruce, celý oděv, dokonce i tvář a vlasy, to všechno bylo od krve. „Bruci!“

„Nemůžu, nemůžu!“ zařval oslovený doktor a na pár vteřin zavřel oči, aby se rozdýchal, všechny články prstů pohřbené ve svalech a poškozených vláknech.

„Nemůžu tu kulku najít, a dokud se ten chlap hýbe, tak ji ani nenajdu, nic na uspání nefunguje, tak mi aspoň řekni, co mám dělat!“

Thor se vratce rozešel k lůžku. „Drž ho pevně,“ řekl zbytečně, jelikož kapitánovy prsty byly z neustálého napětí úplně bílé. „A nesnaž se mě zastavit,“ zavrčel temně, když k němu Steve vzhlédl. Loki se při pohledu na bratra neuklidnil. Vydal ze sebe hysterický skřek, do krku se mu dostala nová vlna krve a úlomků a on se rozkašlal. Steve ho na pokyn Thora bezmála zalehl. Zavřel oči a pevně ho stiskl, ruce, pas i nohy, a Loki se najednou nemohl vůbec hýbat. Ve vzduchu zapraskala elektřina, a k všeobecnému překvapení to byl Thor, kdo tentokrát ucukl.

Obalil je nazelenalý opar. Když Loki na bratra pohlédl podruhé, jeho oči byly temně rudé, tvář i ruce mu pokrývaly runy, kůži měl tmavě modrou. A Thor, dobře si vědom, že už pravděpodobně nikdy neusne spánkem spravedlivých, Lokimu překryl nos i ústa. Po pár vteřinách děsivě rychle slábnoucího cukání a velmi vlažného odporu se mladšímu z bohů protočily oči, a on konečně upadl do bezvědomí. Thor pomalu odtáhl spálené a zkrvavené ruce, načež si sedl na zem, aby počkal, až i jemu někdo pomůže ošetřit ránu.

***

Když se Avengers sešli o pár hodin později v obýváku, nikdo z nich se ani nesnažil zakrývat šok. Byli zvyklí na monstra a invaze, na krev a boj a smrt, ale ani jednoho z nich ta krvavá podívaná nenechala chladným.

„Dáte si někdo něco?“ ozval se pořád poněkud otřesený hostitel, spíš aby zaplnil ticho, než aby se vrhl na přípravu káv či drinků. I když ani to by neodmítl. „Tam je bar,“ ukázal za sebe a padl na pohovku. Teprve po chvilce zírání do prázdna mu došlo, že ho do boku netlačí opěrka a nikdo do něj nešťouchá ostrými lokty. Odkašlal si. „Kde jsou naši dva agenti? S tou ženskou si bude muset promluvit Natasha.“

Oba zbylí hrdinové mlčky souhlasili. Ani jeden z nich nedokázal číst lidskou tvář tak dobře jako Natasha. A i kdyby, nedovedli se Jane postavit. Byla to známá, byla Thorova přítelkyně, byla to silná a nesmírně inteligentní žena. Vážili si jí, a byli jí vděčni, že se Thora ujala, když se po Lokiho údajné smrti téměř zhroutil. I když tady byla velká možnost, že se ho ujala jinak, než by kdokoli z nich předpokládal.

Bruce se nad Tonym a jeho pokusy o konverzaci smiloval. „Jane si ránu stihla poměrně brzy ucpat, takže neztratila tolik krve, aby ji to přímo ohrozilo na životě. Byl to čistý průstřel, takže to byla docela jednoduchá operace…“ odmlčel se. Steve se ošil. „Loki se z toho sebere. Eventuálně.“

Nemohl říct, že by mu za tu krátkou dobu bůh lstí přirostl k srdci, ale úplně lhostejný mu taky nebyl. Mohl to být šílenec a megaloman k tomu, ale předně to byl pacient. Pacient, který mu teprve před hodinou přivodil šok, když mu přes soustředěnou clonu v hlavě proniklo vzdálené pištění přístrojů. Na celých čtyřicet vteřin ho ztratil a Thor zatím dál seděl na podlaze, ochromený hrůzou, a nevěřícně zíral na nehybné tělo mladšího bratra, neschopný jakékoli reakce.

Pak pulz znovu naskočil a všichni si svorně oddechli. Všechno potom probíhalo relativně hladce; ošetřil Thorovi ránu, mumlal přitom nějaké uklidňující nesmysly, zatímco koutkem oka starostlivě pokukoval po Stevovi, který se na pár vteřin zadíval na zakrvavené ruce, sledoval, jak mu krev proudí zpátky do skoro odumřelých prstů, a pak se beze slova otočil a šel se umýt. Jen aby řeč nestála, zeptal se Jarvise na nějaké novinky o pobytu jejich dvou chybějících členů, a nakonec, po vydatné a horké sprše, se připojil k Tonymu v obýváku.

„Thor by měl spát.“ Bruce nebyl natolik naivní, aby jeho slovům uvěřil. „Měli bychom ho udržet co nejdál od obou, Lokiho i Jane. Nemyslím si, že by teď dokázal něco řešit. Jakmile se oba dva probudí a snad jak se něco dozvíme od Natashy a Clinta… tak bych pokračoval.“

„A ten chlap, který nám zase zdrhl?“ zeptal se Tony.

„Thor si to nechává pro sebe,“ zakroutil Bruce hlavou. „A ještě než se začneš rozčilovat,“ zarazil Tonyho uprostřed mohutného nádechu, „nejspíš je to tak lepší. Protože jestli se o tom dozvíme my, tak se to dozví i Fury, a s tím bych teď nerad začínal nějakou při o vydávání zajatců a ochraně lidstva, když – nebudeme si nic nalhávat – pravděpodobně drží svoje vlastní lidi jako rukojmí.“

„Co, myslíš, že by po nás chtěl Lokiho a Jane za Clinta a Natashu?“ odfrkl si Tony nevěřícně. „Za tolik rohů nevidí ani on. Naštvalo ho, že nenašel ten stroj. Tohle je jenom nějaký domácí vězení,“ mávl rukou a klidně se opřel do sedačky. Steve zdvihl hlavu a zamyšleně na něj pohlédl. Stark předstíral, že si toho nevšiml.

„Jsi podezřele klidný na to, že jim může hrozit nebezpečí,“ řekl tiše. Byl od Lokiho lékařského zákroku zamlklý a Bruce by si dělal vážné starosti, kdyby na to byl čas. Steve byl voják a taková jatka pro něj byla těžko nějakou novinkou. Bude v pořádku. Navíc, co měl Bruce komu kecat do psychiky, když se sám nedokázal trošičku vytočit, aniž by se proměnil v zelené nepříčetné zvíře.

„Nebezpečí,“ zopakoval Tony a nadzvedl obočí. „To je jejich práce. Fury je hajzl, ale není to idiot. Nezbaví se svých vlastních, jenom je na chvilku uklidí. Můžeme se pokusit je dostat ven, ale nemyslím si, že se kdokoli z nás hrne do války se SHIELDem. Osobně bych ho nechal vychladnout.“

„Jenže ten stroj přece nemůžeme nechat jenom tak. Je to zbraň… je to zbraň hromadného ničení! Pravděpodobně.“

„Jediní lidé, kteří mají prostředky k tomu, aby se momentálně dostali na Asgard, jsou tady, a ani jeden není schopný to udělat. Navíc ani jeden z nich ten stroj nemá, tudíž Asgardu nehrozí bezprostřední nebezpečí a Thorovi taky ne, dokud bude tady a nám řekne, kde hledat.“

Tony se pořád rádoby ležérně opíral, ale čelist měl zaťatou a prsty se občas zaryl do opěrky, takže bylo více než jasné, že rozhovor se z normálního tónu brzy stočí ke křiku. Steve byl sice unavený, ale Tony Stark měl zkrátka talent. Nejspíš by vytočil i mrtvého. Navíc, aby byl Bruce upřímný, posledních pár dní měl co dělat, aby Tonymu taky pár pohlavků nevrazil. Choval se jako umíněné děcko, odsekával a byl tak celkově nervóznější, necitlivější. Stavěl kolem sebe bariéru, když všichni potřebovali, aby stál tým při sobě. 

Měli by dát dohromady Thora a jednou provždy uzavřít kapitolu s Jane. Pak ho nechat si vyříkat věci s Lokim, rozhodnout se, co dál. Potom by mohla následovat nějaká záchranná akce, protože jako byl bůh nad ním, neexistovala možnost, že by jen tak mávli rukou nad možností (faktem), že jsou dva členové týmu zajati. V neposlední řadě by bylo žádoucí, kdyby si Steve s Tonym přestali jít po krku. Před jejich prahem byl neuvěřitelný nepořádek, a oni měli uklízet celý svět.

Unaveně si promnul oči. Uvědomil si přitom slyšel zvýšené hlasy svých kolegů a on si povzdychl. Někdy nesnášel, když měl pravdu.

„Jak můžeš vědět, jestli tady ten stroj někde není? Možná ho má Loki celou dobu u sebe!“ rozčiloval se kapitán.

„A kde, v botách? Ten chlap je v nemocničních hadrech, Steve, kam by takovou věc schoval?“

„To jsi ztratil paměť? Zapomněl jsi, kde ukrýval Tesseract? Vždyť tehdy nebyl ani na Zemi, a jemu se přitom mohl zhmotnit přímo v dlani.“

Bruce neměl náladu, ale stejně tiše rozmýšlel nad tím, co si vyslechl. Vážně Steve musel připomenout Tonymu, jak je to s Lokim a nadpřirozenými silami? Tony přece sám přišel s tím jménem – i když tehdy vtipkoval – říkal tomu kosmická kapsa. Podle jeho teorie si Loki zkrátka urval kousek vesmíru, dal do něj věc, kterou potřeboval schovat, a jen on k ní měl přístup. Taková věc byla zcela ztracena, dokud se on nerozhodl, že ji zase najde. Když se pokusili svůj nápad předložit Thorovi, ten jim to sice nepotvrdil, ale zároveň ani nevyvrátil, protože „to může být docela klidně ten případ, ano“. A sice Thor velmi často všechny otázky na Lokiho magii odbýval slovy „u něj jeden nikdy neví“, ale oni to tehdy brali jako pravděpodobné ano, a s tou informací už víceméně pracovali.

Steve, vědecký laik, přemýšlel teď víc jako Tony, než Tony přemýšlel jako Tony.

----

6 komentářů:

  1. Ješišmarjá, máš vážně dojem, že TAKOVÁHLE kapitola nějakou křehkou bytost dovede kamkoli jinam než k okraji kolapsu? :-D Já ani nemám slov. (Ať zkusí někdo naznačit, že JÁ mu dávám moc kapky. Kam se hrabu!) ... ne, nemám. Jen doufám, že už máš hodně rozepsanou další. :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No... ano. :D To vás mělo uklidit, jakože je zase všechno při starém. :D
      Ale jo, mám tuším dopsanou i 30, ale to se stalo během strašně krátké chvilky, tak si to asi budu muset ještě přečíst. A pak si na to sednout, jak se znám. :D

      Vymazat
  2. Takže napsat, že jsme křehké bytosti, v tobě vyvolalo takovouto reakci. Co by se asi stalo, kdybych napsala, že nesnáším násilí? Zůstal by někdo živý? :-D Skvělý díl. Umíš to popsat tak, že se o ně vážně bojím :-* Tonyho Starka prosím přetrhnout vejpůl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ah, Mandelinku už jsem tady dlouho neviděla! :D Trocha násilí je třeba, i když tady si to vyžírá nepravý člověk. Ale neboj, ono to za to nakonec bude stát. :D Tony Stark - objednávka na přetrhnutí vejpůl! :D

      A kdepak, vy křehké bytosti, já jen dávám najevo svou lásku, přestože komentátorská komunita mě nechává na holičkách! :D Tedy téměř, nechci být nespravedlivá. :D Děkuji!

      Vymazat
    2. Úplně se stydím za nás všechny lemry, co neumíme napsat komentář :-D Ale miluji tvé psaní za deset povrchních čtenářek, počítá se to? :-D

      Vymazat
    3. Ale no tak jo. :D Ne že bych měla na výběr. :D Beru všechno!

      Vymazat