Amateur Theatrics, 25. kapitola

Je to tady, vážení, jdeme budit Thora. Malý Loki se nervuje a ten velký se vzteká, Clint už toho má tak akorát a překladatelka se hroutí. Idylka.

Krásný nový týden přeji.

-----

Rozhodli se, že bude nejlepší, když Lokiho postaví do rohu Thorova pokoje a magický přístroj nechají dole v laborce – ne protože by si mysleli, že to nějak zpomalí dospělého Lokiho, to ne, ale protože to bylo zkrátka to nejjednodušší řešení. Loki je ujistil, že fyzická přítomnost stroje už pro správné fungování kouzla není třeba. Navíc se do pokoje dalo nahlédnout oknem, takže se Avengers (i Coulson) mohli na celý proces dívat z bezpečné vzdálenosti.

Všechno probíhalo v klidu a v pořádku, celou dobu až do toho momentu, kdy Loki zjistil, že se nedokáže donutit do Thorova pokoje vstoupit.

„Já… to udělám odtud,“ oznámil jim zvesela, ale nedokázal ani přivolat to jedovatě zelené světlo, natož aby tak provedl celý rituál.

Clint za ním vyšel na chodbu. „Stane se něco, když tam půjdu s tebou?“ zeptal se. Steve na něj za pozorovacím okénkem vrhal vražedné pohledy, ale Lokiho zoufalý výraz na ta slova maličko zaváhal.

„Ne. Nebudeš vystaven žádnému nebezpečí a má koncentrace bude pravděpodobně lepší,“ přiznal.

Ani jeden z nich se nesnažil vůbec předstírat, že bylo nutné, aby Clint držel Lokiho za ruku, když kouzlo prováděl, ale prince to natolik povzbudilo, že se na Thora dokázal i podívat, a Clint byl v dobré pozici, kdyby snad došlo na to, že se ukáže dospělý Loki a začne dělat zmatky. Celou tu dobu, co tam stáli, Clint cítil kdesi na spánku Kapitánův pohled, ale nahlas nikdo nic neřekl.

„Dobře,“ řekl Loki třesoucím se hlasem. „Dobře. Jsem připraven začít.“

Zavřel oči. Vzduch kolem něj se začal vlnit, což na kůži pocítil i Clint, bylo to pro něj jako jemný vánek, trošku to lechtalo, ale nebylo to nepříjemné.

„Clinte?“ ozval se Steve přes interkom.

„Jsme v pohodě,“ odvětil agent. „Jenom to trochu lechtá.“

Zvlněný vzduch se rozprostřel i přes Thora, který sebou jenom nepatrně cukl. Clint, jelikož už věděl, že následuje oslnivé světlo, už předem zavřel oči, takže zatímco se přes pokoj přehnala ostrá bílá zář, on měl bezpečný výhled na vlastní víčka.

Pak oči otevřel. Thor v posteli zatím ty své teprve otevíral.

„Thore?“ zavolal Steve.

Thor zamrkal a rozhlédl se. Pohled mu padl na Clinta i Lokiho, na moment vypadal zmateně. Loki, který se dosud nervózně držel Clinta, svůj stisk ještě zpevnil.

Thor se rozzářil jako sluníčko. „Bratře!“ zvolal nadšeně.

A to byl ten okamžik, kdy dospělý Loki ztratil veškerou sebekontrolu.

Clint ho udržel jen stěží, když se Loki napnul jako tětiva a pokusil se na Thora vrhnout, křičel a plival u toho nadávky v jazyce, který musel být nějakým asgardským dialektem, který nebyl určen pro uši smrtelníků – buď to, nebo prostě blábolil nesmysly. Pak se mu povedlo ho odtáhnout z postele, dopadl na kolena hned vedle, aby si Loki neublížil, pokud by se mu vymanil a spadl na zem, a když ho jakžtakž držel, jediné, co mohl dělat, bylo snažit se prostě vydržet co nejdéle.

V pozadí slyšel, jak se Thor dožaduje odpovědí a všichni z pozorovací místnosti utíkají dolů chodbou. Loki v jeho náruči zatím ztichl, snad aby šetřil sílu na další pokus o útěk. Zmítal sebou a trhal, drápal Clinta po tváři i pažích.

„Loki!“ zařval Clint. „Oba dva! Jste po tom zatraceným kouzle vyčerpaní, neuděláte vůbec nic, tak se koukejte kurva uklidnit!“

Loki sebou ještě jednou z trucu zazmítal a pak v Clintově náruči ochabl, už jen ztěžka dýchal a vyloženě vibroval napětím. Koutkem oka Clint viděl, jak Thor udělal tu věc, na kterou někdy neskutečně žárlil, a to když popadl Mjolnir a najednou tam stál, na sobě brnění, připraven na všechno.

„Jaké pro to máte vysvětlení?“ ptal se. „Proč je můj bratr dítětem a co se to s ním děje?“

„Thore!“ A konečně, konečně doběhl i Steve. „To je vážně dlouhý příběh, prostě se stala jakási magická nehoda, tys na nějakou dobu upadl do komatu a zrovna teď se dětská osobnost tvého bratra pere o nadvládu nad tělem s tou dospělou osobností.“

„Aha,“ řekl na to Thor, a Clint si vzal maličký moment na to, aby poděkoval všem bohům, že jsou Asgarďani zvyklí se potýkat s takovými šílenostmi. Thor k nim pak přistoupil. „Bratře-…“

„Nedívej se tak na mě, Thore,“ zavrčel na něj Loki. „Nestojím o tv-tvou l-l-…“ zajíkl se, jako by se dusil. „Je mi to tak líto, promiň, nechtěl jsem nikomu ublížit, Thore-…“

„Šššš,“ chlácholil ho Clint. „My víme, to je v pořádku.“

„Bratře, uklidni se,“ řekl Thor, obvyklý hromový hlas mu zněžněl, tón měl mírumilovný a uklidňující, takový, jaký na Zemi dosud nepotřeboval použít. „Nikdo z nás není zraněn a ty jsi neudělal nic špatného.“ Natáhl se k němu, dostatečně pomalu, aby ho Loki jasně viděl a ten pohyb ho nevyděsil. „Nemusíš se bát-…“

Loki se mu zahryzl do ruky. Thor ztuhl.

„Bratře, nemůžeš mluvit s mou rukou v ústech,“ připomněl mu klidně.

Ten navztekaný pohled, když Loki pomalu otvíral pusu, aby Thorovu ruku pustil, by byl za jakýchkoli jiných okolností komický.

„Provedl to kouzlo, aby mě probudil?“

„Jo, asi před minutou,“ řekl Clint.

Thor přikývl a bratra si vážně změřil pohledem. „Loki, po takovém přepětí musíš odpočívat, abys nabral energii. Víš stejně dobře jako já, že ti nijak neprospěje, když nám budeš vzdorovat. Když teď půjdeme do kuchyně, budeš v klidu a najíš se?“

Loki se zachvěl. „Ano, prosím. Děkuji, bratře.“

Thor se na něj něžně usmál, a pak bez zjevných potíží popadl Clinta a postavil ho i s Lokim na nohy.

-----

Share:
spacer

1 komentář:

  1. Safra, já už vážně musím jít... ale jak mám přestat číst TEĎ? Ani nemluvě o tom veřejném pohoršení, jaké tu působím. "Bratře, nemůžeš mluvit s mou rukou v ústech"... :-D

    OdpovědětVymazat