Amateur Theatrics, 17. kapitola

Zdravím! 

Další kapitola je tu o něco dřív, asi jsem ještě moc rozjuchaná ze včerejška. Byla jsem na koncertu Paula McCartneyho, dědka jednoho, a jak to rozjel! Bylo to nádherné, tak tu radost musím poslat dál, i kdyby v podobě bolestivé kapitoly. 

Clint přijde na to, kam mu malý ne-ale-skoro-syn utekl, znechucen a zklamán další lží. Stejně tak přijde na to, že nikdy nebyl zrovna dobrý řečník a že se to asi v nejbližší době nezmění, ale stejně mu držte palce, protože se snaží vskutku obdivuhodně. 

To nejtěžší ho totiž teprve čeká. A vás taky. Ehehehe.

Ale samozřejmě vás stále miluju.

-----

„Jarvis tvrdí, že se teleportoval,“ oznámil jim Tony, zatímco si u ramene přidržoval balíček s ledem. „Věděli jsme, že to umí i v tomhle věku?“

Bruce si povzdychl. „Překvapilo by mě, kdyby Loki sám věděl, že to pořád umí. Hádám, že utekl jen z ryzího instinktu. Neměl jsem mu ukazovat, jak používat internet. Měl jsem vědět, že si bude chtít najít svého bráchu.“

„Bože, to je ale nepořádek,“ poznamenal Steve smutně. Neměl přitom na mysli obývák a Clint s ním z celého srdce souhlasil. Fakt, že nedokázal přijít na jiný způsob, jak celé tohle stupidní divadlo zvládnout, mu rozhodně nepomáhal, tudíž se stále cítil jako bezcitný sadista. „Není to tvoje vina, Bruci. Dokáže Jarvis říct, kam šel?“

Tony potřásl hlavou. „Nikdy jsem nebyl schopný ho vystopovat, když tohle udělal. Věř mi, zkoušel jsem to celé roky.“

„Musí být opravdu vyděšený,“ pokračoval Bruce dutě. Clint zavřel oči. Nechtěl na to vůbec myslet. Nechtěl myslet na to, jak se ho Loki držel, když byl rozrušený, nebo jak strašně moc se snažil jim pomoct a jak je teď úplně sám. Nechce myslet na to, jak moc jim Loki věřil.

„Kam by šel?“ zeptal se Steve. „Možná do knihovny? Knihovna se mu líbila.“

Loki mu dříve prozradil, že si většinou četl, když míval zlé sny, vzpomněl si Clint. Knihovna by mu teď možná poskytla dobré útočiště.

„Mohl by se vrátit zpátky na Asgard?“ ozval se Tony. „Jako… je to domov. Jestli je vyděšený, chtěl by jít domů k mámě, ne? To normální děcka dělaj?“

Clint pochyboval, že by to bylo místo, kam by se Loki rozhodl jít, i když nepravděpodobná byla už jen ta možnost, že by se dokázal přemístit tak daleko. Ne. Loki byl naštvaný a teď byl o samotě už asi půl hodiny. Kdyby byl na jeho místě Clint, poslední věc, kterou by chtěl, by bylo najít někoho jiného, komu důvěřoval, jen aby zjistil, že ten ho taky zradil.

„Nebo Thor,“ řekl Steve. „Ale on si teď myslí, že ho Thor nenávidí.“

„Podle Jarvise nikde v budově není.“

„Možná to hřiště,“ navrhl Bruce. „Ale Clint tvrdil, že se mu tam moc nelíbilo.“

Ne, napřed se mu tam nelíbilo. Ale potom už ano, když dostal ostatní děti do hry, i kdyby se mu to nakonec taky nevyplatilo.

Vlastně… hřiště znělo skvěle. Už bylo zničené – co horšího se mu teď mohlo stát?

„Jdu ven,“ vyhrkl Clint. Steve za ním cosi ještě zavolal, ale nechal ho jít, když se Barton ani neotočil.

Hřiště bylo obehnané páskou. Houpačky z pneumatik byly sundané ze střechy hradu, ale nebyly ještě vyměněné, stejně tak i mostek byl pořád polámaný. K tomu teď byla půlka hradu spálená a kouřilo se z ní, klouzačka prošpikována hasičskou tyčí. Loki sem přišel rozhodně naštvaný.

Clint si ho pak všiml, úplně nahoře na prolézačce, jak si pažemi objímá kolena a jemně se houpá sem a tam. Vypadalo to, že si nově příchozího agenta všiml, až když za ním Clint vyšplhal.

„Loki?“

„Běž pryč.“

„Loki, chlapče, chci ti to vysvětlit-…“

„Neříkej mi tak! Jako bys mě měl rád!“ zarazil ho Loki zostra a dlaněmi si otřel tváře. Bylo zjevné, že celou dobu o samotě proplakal.

„Je mi to tak líto,“ hlesl Clint bezmocně. Když odcházel ze sídla, přemítal, že by Loki asi nechtěl celou skupinku lidí, aby ho takhle viděla. Teď si přál, aby s sebou vzal někoho, kdo to umí se slovy o něco lépe. „Je nám to všem tak strašně moc líto.“

Loki odvrátil tvář. „To je mi jedno.“

„Viděli jsme to tak,“ začal Clint pomalu. „Viděli jsme to tak, že nebyl lepší způsob, jak se z toho dostat. Thor ten přístroj srazil Mjolnirem, a najednou místo toho Thorova rozzuřeného bratra, kterého jsme nikdy pořádně neznali, jsme dostali tohohle chytrého hodného kluka, kterého jsme si všichni zamilovali. Napřed jsme si mysleli, že bude šíleně komplikované to vysvětlit, ale později, když jsme viděli, jak Thora zbožňuješ, nám došlo, že by ti to zlomilo srdce, kdybys zjistil, že jste spolu nebyli zadobře. Věděli… věděli jsme, že pravda dřív nebo později vyjde najevo, ale my tě měli tak rádi, Loki. Všichni jsme si tě oblíbili, a to natolik, že jsme tě toho zklamání chtěli ušetřit tak dlouho, dokud to jen půjde, a teď jsi na to přišel… takhle. A to není fér, protože tys neudělal nic, čím by sis tohle zasloužil. Seš prostě kluk, kterej má rád svýho bráchu.“

Loki zabořil obličej do kolen, aby v nich zadusil vzlyk. Clint se k němu natáhl a ruku položil někam pod kotník, jediné místo, na které dosáhl.

„To tak není fér!“ zanaříkal princ.

„To opravdu není,“ souhlasil s ním Clint.

„Vždyť ani nevím, co jsem provedl!“

„Hej,“ zarazil ho Clint. „Podívej se na mě. Tys nic neprovedl.“

„Thorovi!“ zavzlykal Loki. „Jako dospělý! Co jsem udělal? Proč mě nenávidí?“

„Tak to není,“ řekl mu na to Clint. „Ne, Loki, tak to vážně není,“ trval na svém, když se Loki ušklíbl. „Viděl jsi jeden váš souboj, a jo, bylo to zlý, a oba dva jste řekli hrozný věci, ale musíš pochopit, že takhle se to nedělo pořád. Thor byl ten den opravdu naštvaný kvůli nějaké jiné věci… nikdy takhle nevybuchne, nikdy se na tebe tak neutrhne. Jediný, co jsme kdy od něj slyšeli, bylo to, jak jsi chytrý, jak moc tě má rád, vypráví nám vaše dobrodružství z dětství. On tě zbožňuje, Loki. To video ho zachytilo v hodně špatnej den.“

Loki znovu vzlykl a usušil si tváře rukávem. „Ale teď mě taky nemá rád. Jsem moc malý a moc divný. Proč by mě vůbec někdy měl rád? Co jsem udělal?“

Clint si povzdychl. „Abych byl upřímný, Loki, zas tolik toho nevím. Vím, že jste si vy dva byli hodně blízcí, a hodně dlouho, a vím, že se pak stalo něco, kvůli čemu jste se ocitli na opačných stranách, ale nevím, jak se to seběhlo.“

Loki se mu konečně podíval do očí. Vypadal vyčerpaně a naprosto zoufale. „Dospělý já je zlý, že?“

„Thor vždycky tvrdí, že jen nedokážeme pochopit, čím si prošel.“

„Já ten stroj sestavil. Ten rozbitý. Ať to udělal kdokoli, byl nepříčetný.“

„Tvoje dospělý já to sestavilo, jo.“

Loki přikývl, ať už protože ten fakt přijal, nebo protože byl příliš emočně přetížen na to, aby se mohl vyjádřit jinak. „Hodně věcí teď dává větší smysl.“

„Jo?“ nadhodil Clint opatrně.

„Volal jsem Heimdalla, aby otevřel Bifrost a vzal nás domů, už od toho prvního boje na ulici, kdy se ten stroj rozbil,“ řekl Loki unaveně. „Heimdall vždycky dělá všechno ze svých vlastních důvodů, tak jsem si myslel, že má nějaký plán. Ale neposlechl, protože jsem ho o to žádal já.“

„Obávám se, že toho o Heimdallovi nevím tolik, abych ti na to mohl odpovědět,“ odvětil Clint měkce. „Mohlo to být taky kvůli tomu, že to pro tebe bude lepší tady než tam.“

„Nebo se bál, že bych se tam pokusil všechno zničit,“ dodal Loki. „Myslím, že už chci dolů.“

„Okej.“ Clint natáhl ruce, a neuvěřitelně se mu ulevilo, když se Loki posunul k okraji prolézačky a svezl se mu do náruče. Neměl právo chtít Lokiho náklonnost zpátky, taky věděl, že nikdo z Avengers si ji zrovna nezasloužil, ale bože… nečekal, že to bude tak bolestivé. „Chceš domů?“

„Ano,“ řekl princ a zabořil tvář Clintovi do ramena. „Zranil jsem někoho, když jsem ztratil kontrolu?“

„Ne, jsme všichni v pořádku. Jen pár kusů nábytku to pěkně schytalo, ale vážně, to se stává tak často, že už si toho nikdo z nás ani nevšimne.“

Loki přikývl. „Clinte?“

„Jo?“

„Prosím, už mi nikdy nelži.“

Clint se nadechl. „Slibuju, že když se objeví něco, co ti nebudu moct říct, řeknu ti tohle místo toho, abych si něco vymyslel.“ Není to zrovna to samé jako nelhaní, ale v jejich životech je dávání slibu o nelhaní vyloženě nebezpečné.

„Dohodnuto.“

„Dobře. Na tom nábytku nám stejně moc nezáleží.“

Loki se nezasmál, ale ani se od něj neodtáhl. A Clint teď bere vše, co se mu nabídne.

----- 

předchozí - pokračování

Share: