úterý 1. září 2015

Nine lives, 22. kapitola

Je to neskutečné, je to neuvěřitelné a nepochopitelné, ale je to tak. Já jsem to opravdu dokončila. A vy taky! Není to bomba? Přiznejte se, že jste tomu nevěřili! Přihlásím se jako první, jestli vás to povzbudí. 

Žvatlání nad vlastním egem stranou, máme tady epilog našeho drahého geniálního Nine lives. Pravda, v některých momentech překladu jsem tolika laskavými slovy neoplývala, snad i vulgarity jsem se dopustila, nicméně je konec, bude se mi stýskat, znám to nazpaměť a mám z toho kočičí nemoc, ale jako... stačilo. Na chvilku. Než najdu nějakou povídku na překlad. 

Někteří lidi jsou nepoučitelní. 

Abych ještě dodala; nejspíš se nepamatujete na díl o kavárně a dvou baristech, což? Možná vám něco říká zmínka o muffinech, ale tady je důležité něco jiného; dva baristé, které už známe, a které zná i Loki s Tonym. Brian je Lokiho oblíbený barista, dává mu zásadně tak složité a nesmyslné objednávky, že se chudák mladý pracovník zpravidla rozbrečí jen, co vidí, kdo vchází do dveří. A Brianna je fajn, je to shipper jako my všichni tady. 

A kdo že si to stěžoval, že Doom nedostal po tlamě?


-----

Směna už skoro končila, když Brianna, baristka, leštila pult a jedním okem pošilhávala po hodinách. Dvacet minut do zavíračky, a tohle peklo konečně skončí a ona půjde a lehne si na gauč a přitulí se ke svému klukovi a společně se budou dívat na nějakou smutnou MTV reality show, u níž by si oba mohli připadat normálně a vyrovnaně.

Pouhá čtvrthodina do konce. Začínala se pomalu balit, když vtom se skleněné dveře otevřely dokořán a dovnitř vklopýtal pár opilých blbečků. Na to, jak bylo pozdě, se smáli příliš hlasitě, a příliš šťastně.

Brianna si povzdychla a pohlédla na Briana, který byl momentálně příliš zaneprázdněn stavbou pevnosti z brček, než aby si dokázal všímat čehokoli jiného. Manažer si myslel, jak je to strašně roztomilé, když při směnách spáruje „Briannu a Briana“. Obrátila oči v sloup a stoupla si blíž k pultu, snažíc se přitom vycenit zuby v čemsi, co by mohla nazvat úsměvem.

Taktak v sobě udržela „jak vám mohu pomoci, vy kreténi?“.

„Zzzz… zzzeptej se zass navšeckytymuffiny.“

Tam, opíraje se o pult, byl Tony Stark a hihňal se. Na Tonym Starkovi bezmála ležel Loki. A hihňal se. Cítila z nich pot a alkohol… a vážně na sobě Loki měl Mardi Gras korálky?

„Ah… no ty vole,“ řekla Brianna, protože – ale vážně – co jiného se v takové situaci říká? Koutkem oka zaregistrovala, jak se k nim opatrně blíží Brian.

Tony cosi zamumlal Lokimu do ucha, a zelenooký bůh se hned vzápětí rozhihňal jako malá školačka.

„Ehm. Můžu vám nějak… pomoci?“ Pohlédla na Briana, který už stál vedle ní, pozoruje celou scénu s vyvalenýma očima a pozdviženým obočím.

„Ah. Aha, jo, pardon,“ dostal ze sebe Tony ztěžka. Odkašlal si a narovnal se, jako by si teprve teď vzpomněl, že je na veřejnosti. „My ssssme… sssme se zrovna vrátili z New Orleans, a… tam je to úplně šššílený teďka, a my ssme mysleli… mysssleli. Víš, tsso… co je bomba? Muffiny.“

Brianna už otvírala pusu, že něco řekne, když si uvědomila, že vlastně nemá slov.

Loki měl ruku přehozenou přes Tonyho ramena, pozoroval ho, oči mu zářily. Pak si konečně všiml Brianny, z níž mu pohled sklouzl na baristu vedle. Zubatě, téměř až predátorsky se usmál.

„No ne, ah-oj, Briane!“ pozdravil ho přeslazeně.

„Jo. Ahoj, Loki,“ odvětil Brian znaveně. Brianna si skousla ret.

„Za to minule se velice omlouvám,“ řekl Loki, dávaje velký důraz na správnou výslovnost. Bylo opravdu těžké tomu zmetkovi uvěřit, když se přitom takhle culil. „Nebyl jsem si vědom, že dospělý muž je schopen tak mohutného pláče.“

„Jo. Mně je to jasný.“ Nutno dodat, že Brian mluvil s podobnou upřímností jako bůh před ním. „Co vám mohu nabídnout tentokrát?“

„Tentokrát,“ odpověděl Loki sladce, „bych si dal netučné, bez kofeinu, bez cukru, ledové expresso-java-mocha-latte-frappuccino.“

„Ale… ale to snad ani neexis-…“

„Ať už je to tady, sluho!“

Brian měl na krajíčku. Tony s Lokim byli příliš zaneprázdnění sami sebou na to, aby si toho všimli, a Brianna byla podobně zaneprázdněná dokumentováním toho jejich zaneprázdnění na svůj mobil, tudíž jí byly kolegovy slzy taktéž ukradené. Brian se jen zaškaredil, zamrmlal cosi o nedostatku zdravotnických zařízení nebo něco podobného, a Brianna mu na to jenom mávla rukou a nadále se věnovala mobilu.

„Jess se bude proklínat, že tu směnu nevzala,“ zapištěla.

„Pff,“ zasyčel na ni Brian znechuceně a přitočil se k nejbližšímu kávovaru, že se pustí do objednávky „Co mám tomu Veličenstvu vůbec udělat?“

„Co chceš,“ řekla Brianna tlumeně. „V tomhle stavu bys jim mohl naservírovat suzafon a říct jim, že je to kafe, uvěřili by ti. A navíc myslím, že Loki se teď věnuje zajímavějším věcem, než je kontrola objednávky.“

Začervenala se, když si všimla, že se Loki dostává do třetí fáze.

„Kolik myslíš, že mi za tohle dá bulvár?“

***

Doom byl přesvědčen, že vhodnější dobu pro zanedbanou četbu už pravděpodobně nenajde. Paprsky slunce ho hladily po zjizvené kůži, mohl odpočívat, být v klidu, tady, na svém soukromém ostrově, celý svět dál od Latverie a menších problémů s ní spojených.

Jak hodiny ubíhaly, uvolňoval se víc a víc, až dokud mu ruce s knihou nepadly do klína a oči se pokojně nezavřely, ukonejšeny teplem a tichem.

Klimbal.

Dokud nezaznamenal jakési podivné chrastivé syčení, u něhož mu jeho rozespalý mozek připomněl, že by ho měl poznat a někam zařadit. Padl přes něj stín, najednou se ochladilo. Okamžitě se vytrhl ze spánku, svaly napjaté, ruce automaticky šmátrající po čemkoli, co by se dalo použít jako zbraň. Takhle – bez svého brnění a masky – se cítil odhaleně. Otevřeně. Zranitelně.

Druhý stín, který padl přes Doomovu tvář, měl dva rohy. Vzhlédl a jak nepříliš překvapen zjistil, stín patřil samotnému bohovi neplechy, plně oděnému ve svém typickém brnění, bradu hezky vysoko. Usmíval se, ale oči měl ledově chladné.

Doom vyloženě cítil, jak mu za ten moment vyschlo v hrdle.

„Loki,“ zachraptěl.

„Pěkný den přeji, Victore.“ A dokonce i jeho hlas v sobě měl takovou tu medovou příchuť, která slibovala problémy. „Odpusť, že tě takhle obtěžuji na prázdninách – vím, jak tvrdě pracuješ – ale mám tady jednoho starého přítele, který umírá touhou tě poznat už od našeho posledního… incidentu.“

Lokiho úsměv už se nedal nazvat úsměvem jako spíš děsivě vyceněnými zuby. Úsměv hladového vlka. Nebo hada.

„Pamatuješ si, doufám, na Jezdce?“ Loki ladně mávl dlouhou rukou do prázdna, a chomáčky stínů a kouře za jeho zády se slily dohromady v jeden obrazec, tvar, který znal Doom až příliš dobře. „Toho skutečného, samozřejmě.“

Doom, tvář bledou jako smrt samotná, ucítil, jak mu v žilách ztuhla krev.

***

Když byl konečně spokojen s Doomovy nářky a prosbami o milost, zastavil se Loki po cestě domů u Hely a poděkoval jí.

Tony mu napsal esemesku, ať vyzvedne pizzu, a Loki se usmál. 


----- 

xxx


P.S.: Pro lepší představu; je libo Mardi Gras korálky? 



7 komentářů:

  1. Vážně konec? To mi láme srdce... :D Nicméně je to i tak úžasné! Sem s epilogem! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Všechno jednou končí...... A taky všechno jednou začíná :D Věřím, že určitě něco dalšího najdeš. Rozchechtala jsem se už při prvních řádcích. Něco takového bych nečekala a myslím, že si nedokážu představit Lokiho visícího Tonymu přes rameno ověšeného korálky. To jsem měla za to, že mám velmi rozvinutou fantazii :D Konečně jsem se dočkala a pomsta byla dokonána. Teď to bude znít trošku sadisticky, ale je škoda, že autorka nevypsala podrobněji to týrání. Já jsem sice proti takovému druhu násilí, ale někomu jako je Doom to může jen prospět! Jinak se moc moc těším na epilog a doufám, že půjde o růžové, do červena zabarvené scény :* Ne, že bych byla nějaký pervezák, ale.... Tony a Loki..... Prostě tak, no. Jo, a Brianna zaslouží taky po tlamě, jestli ty fotky prodá bulváru! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Hm, pomsta hodně vypečená a jinak bezva.

    OdpovědětVymazat
  4. Tenhle díl byl úžasný. Miluji tuhle sérii! Nepřestávej psát a překládat, je to bezva! :D
    Byla bys tak hodná a podpořila i náš blog? Začínáme a potřebovaly bychom nějakou radu či připomínku. http://justread111.blogspot.cz/
    Díky... Fandíme ti! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj škoda že to byla poslední kapitola samořejmne super přeložena :-)).Co plánuješ dal? Jedna tva kolegine Astrid ma blog-likifanfictions.blogsspot.cz-bouzel uz nemá čas ale začala překladat přibech CHoice skončila u 2 kapitoly nechtěla by si v prekladu pokračovat nekde na blogu je i adresa na originalni Choice.:-))

    OdpovědětVymazat
  6. To bylo TAK strašný! :-D Je určitě úplně nesprávný, aby něco tak pitomý bylo tak zábavný. :-D Díky za ten překlad, bylo to bezva počtení. A ačkoli vlastně nechci hodnotit jeho kvality, nemohu nepoznamenat, že jsi od prvních kapitol neuvěřitelně pokročila. Pro fanouškovské překlady je často být potřeba opravdu hodně oddaným fanouškem, ale u tebe se to čte samo :-) I na povídku jsi měla šťastnou ruku, doslova vyplnila díru na trhu :-D Jestli se někdy potkáme, máš za to u mě hezkých pár kafí ze Starbucksu, případně i s tím muffnem... :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Nádhera, takhle povídka je senzační. Určitě si ji ještě několikrát přečtu. Moc za ni děkuji

    OdpovědětVymazat