neděle 28. června 2015

Nine lives, 18. kapitola

Vítám vás u další bolestivé kapitoly. Totiž, když jsem říkala, že nastane bolestivé období, nemyslela jsem tím jenom jeden díl. To jsem se nezmínila? 

Někteří z vás se vyjádřili, že nemáte tušení, kdo je sakra Jezdec. Není divu, při rychlosti mého překladu, ale asi bude fajn vám to ještě na ten konec trošičku přiblížit. Doufám, že se nespletu, protože se mi zrovna nechce procházet celou povídku a tudíž řeknu jenom to, co si pamatuju. 


Na úplném začátku Nine lives byl Loki pronásledován Jezdcem, takovou ohavnou kouřovou chrastící a syčící věcí, která šla po jeho magii. Loki byl přesvědčen, že je to dílo jeho dcery, ale netušil, co udělal, že ji tak rozzuřil. Protože ho Jezdec dostihl a oslabil, sáhl Loki po zbytečku magie a na poslední chvíli se proměnil v něco rychlého a nenápadného - černou kočičku! (A v té podobě tudíž i uvízl, dokud se mu nevrátilo kouzlo do žil.) V tomto nepříliš povznášejícím stavu ho nalezla Pepper při cestě do práce, vzala ho do Stark Tower a Tony, přestože se vehementně bránil byť jen pomyšlení na mazlíčka, si kočku oblíbil a pojmenoval ji příhodně Loki. 

Dál už si to doufám pamatujete. A jak jsme v minulém díle zjistili, Jezdec není Helin Jezdec, Hela totiž na rozdíl od svého otce nemá ve zvyku lhát. Tony dostal po tlamě, protože Lokiho špatně pochopil, a Loki zdrhl, protože špatně pochopil Tonyho. Takže se Loki rozhodl jít se zeptat, co že to po něm Viktor von Doom vlastně chce, a Tony je na tom momentálně bídně. 

V téhle kapitole nabereme nejvyšší obrátky! Moc děkuju za komentáře a podporu, dokonce se až začínám bát, že tuhle sérii dokončím a zblázním se a začnu s novou. Krásný den přeji.

-----


Zatímco Pepper zamyšleně přežvykovala konečky brýlí, zírala přes stůl na Tonyho, oči tmavé a mezi obočím malá vráska. Tony si uvědomil, že ani netušil, že nějaké brýle nosí. Jakožto přítel, partner, nebo cokoli jiného jakkoli souvisejícího s mezilidskými vztahy, stál za starou belu.

„Řekneš něco?“ ozval se po chvíli. Poposedl si a poškrábal se na krku, podél čelisti mu už stihlo vyrůst nepříjemné jednodenní strniště.

„Vydrž,“ zamumlala Pepper, aniž by si z úst vytáhla brýle. Protočila si je v prstech. „Pořád se to snažím strávit.“

Tony jen obrátil oči v sloup a zamyslel se, jestli byl dobrý nápad jí cokoli říkat. Neřekla nic, když ho vyzvedla – znovu – po jistém… nedorozumění s Lokim, neřekla nic ani při pohledu na jeho monokl a pach alkoholu. Ale zrovna tohle odpoledne, když ho našla ležet v posteli a zírat do zdi, to byl ten moment, kdy se rozhodla, že si ho někam posadí (po tom, co ho zvedne) a vynutí si celý příběh.

Zatímco se šťoural ve snídani, kterou mu Pepper přinesla, tak napůl očekával, že mu na stůl skočí černá zelenooká kočka a začne se domáhat své slaniny. Jen ta myšlenka v něm zanechala takovou hořkosladkou chuť. Pak už se k jídlu přinutit nedokázal.

Pepper jen pozorovala a čekala, načež se zeptala na minulou noc i na Lokiho, naprosto lhostejná k Tonyho úhybným manévrům.

Jen vyspávám tu kocovinu, řekl na její ustaraný výraz. Proč bych se měl starat o nějakého boha kreténství?

Ale ona, klidná a neústupná, jak jen lze být, odpověděla: Nevím proč, ale očividně se staráš.

Tak jí to Tony vyklopil: mluvil o dlouhé, jen napůl střízlivé debatě s neobvykle zranitelným bohem, o jejich společné noci – „Vážně nepotřebuju slyšet všechny detaily, děkuji pěkně…“ – o Tonyho neporozumění a pak Lokiho neporozumění onomu dříve zmíněnému neporozumění.

Konečně si Pepper vyndala brýle z úst a položila je na stůl. Židle trošku zavrzala, když se do ní opřela. „Nemůžu uvěřit tomu, že něco takového vůbec říkám,“ odfrkla si a s očima upřenýma na strop potřásla hlavou, „ale myslím, že Loki k tobě skutečně něco cítí.“

„Cítí,“ zopakoval Tony a zašklebil se, obočí nadzvednuté v jednom tichém výmluvném ale prosimtě.

Vráska mezi jejím obočím se prohloubila. Pepper našpulila rty. „Myslíš snad, že ne?“ zeptala se suše.

„Já nevím, sakra, nevím!“ utrhl se Tony. „Kdo se má v těch jeho náladách vyznat.“ Založil si ruce na hrudi a škaredě se zahleděl na talíř napůl snědených, teď už studených vajec.

„Taky tady mluvíme o Lokim. Stabilita není zahrnuta v balíčku.“

Tony si jen cosi zamrmlal pod nosem. To byl další z mnoha důvodů, proč by mělo katastrofální následky, kdyby se dali dohromady; Tony sám nepatřil zrovna k exemplářům stability.

„Problém s Lokim je ten,“ řekla Pepper měkce a opřela se o stůl, aby zachytila Tonyho pohled, „že nemůžeš pokaždé věřit tomu, co řekne. To, co ti řekl, je dost matoucí a taky protichůdné; tvrdí, že už tě nikdy nechce vidět a pak řekne cosi o tom, že to všechno pro něj nebyl jenom románek na jednu noc. Takže… bys měl spíš sledovat jeho činy, než jeho slova.“

Tony se zamračil. „Jako třeba to, že se mnou švihne do zdi?“  

„Jako třeba,“ pokračovala Pepper, zatímco Tonyho pouhým pohledem spolehlivě umlčela, „to, že se s tebou vyspal a pak ho rozčílilo, když tě viděl, jak se stýkáš s další žen- eh, s někým dalším.“

Tony se zamračil ještě víc. Ale…

„Nereagoval by tak, kdyby mu na tobě ani trochu nezáleželo,“ řekla Pepper. „Tudíž mi to přijde, jako by do tebe byl blázen a neměl nejmenší tušení, jak se s tím zaboha vypořádat.“

Jistá část strnulosti z jeho ramen opadla, to ano, ale jak to tak vstřebával… přesto.

On neví, jak se s tím vypořádat? Jak to mám sakra vědět já?

„Buďto tak, nebo tomu přikládáš zbytečně velkou váhu,“ zamručel, „a on mě jenom tahá za nos. A to nejen s tímhle.“ A za tou škaredou tečkou se jeho rty prohnuly v hořkém úšklebku.

Pepper obrátila oči v sloup. „Zasloužil by sis to.“

Tony ze sebe vydoloval potřebné množství energie k tomu, aby na ni nehezky podíval. Omluvně se usmála.

„Ale co když mám pravdu?“ nadhodila opatrně. „Přemýšlej. Právě se ti tady naskytla naprosto vzácná příležitost mít nějaký dobrý vliv na super-padoucha!“

Tonymu se pojem „super-padouch“ nelíbil o nic víc než předtím, ale i tak měla Pepper svým způsobem pravdu.

„Co tím myslíš?“

„Tím myslím, že bys měl zvednout zadek a najít ho dřív, než udělá nějakou pitomost.“

***

Loki se nesměle usmál zpoza svého poháru s vínem, zatímco si pečlivě udržoval svou klidnou a neznepokojenou pózu. Samozřejmě přitom zaznamenával veškerý pohyb a každou reakci, kterou mu muž sedící u druhého konce stolu poskytl. Jeho zvědavost hraničila téměř s fyzickou bolestí, zajímalo ho, co je přesně ten Viktorův plán zač, ale byl si také dobře vědom, že je tohle všechno taková šachová hra, boj jedné mysli s druhou, krůček po krůčku. Loki nebyl žádný amatér, věděl, že svou zvědavost musí držet na uzdě, nesmí ji ukázat všechnu. Trpělivě proto seděl u večeře a nezávazně hovořil se svým kdysi-spojencem. Svou mysl zbavil veškerých – tonystark – nežádoucích rozptylujících myšlenek. Potom, co oba dojedli a jejich poháry byly poloprázdné, se Loki konečně zeptal na to, co mu vrtalo hlavou celý večer.



„Takže, Viktore,“ řekl, pokládaje s lehkým ťuknutím sklenici na stůl, „zmínil ses dříve o alternativním zdroji energie.“

„Ano,“ řekl Doom, a když přikývl, stíny z jeho kápě mu padly přes oči a schovaly tak Lokimu i to maličké okno do jeho mysli. „Jak jsem řekl… je to spíš ten základ, který by tě měl zajímat.“

Loki si prsty přejel přes dolní ret, zatímco uvažoval nad jeho slovy. „Takže magický základ?“

Doom se uchechtl, zpod jeho masky to vyznělo děsivě a nepatřičně. Loki si pečlivě udržoval kamenný výraz. Nesnášel, jak odhalený si oproti tomu obrněnému muži připadal, každý jeho pohyb či výraz byl pro Viktora dalším kouskem ke zkoumání, zatímco Loki zůstával v temnotě. V ten moment pomyslel na Tonyho, jeho hlas, to, jak byl ten člověk upřímný a emotivní, natolik, že Loki dokázal přečíst jeho náladu, i když byl schovaný v tom svém železném obleku. Už jen ta pouhá myšlenka ho zabolela a Loki si dál namlouval, že je to jen ten neutuchající hněv.

„Takové spojenectví magie s vědou, řekl bych,“ odvětil Doom. „Ale předpokládám, že to potřebné palivo by se dalo nazývat takovou malou magickou esencí.“

Jen zvednutým obočím si Loki dovolil ukázat trochu zvědavosti.

Doom se opřel o stůl před sebou a pohnul se tak, aby mu světlo znovu ozářilo oči, které teď svítily vzrušením a něčím… nevypočitatelným. „Neúnavný zdroj energie,“ řekl, „do kterého moje magie krásně padne. Živá baterie, dalo by se říct.“

Něco v jeho hlase Lokimu v hlavě sepnulo alarm. Stíny za ním jako by se pohnuly, ale když se Loki ohlédl přes rameno, nic neviděl. Jsem snad paranoidní?

Ne. S Doomem nikdo nemohl být „paranoidní“, snad jen příliš připraven.

Loki se na své židli narovnal a otočil se zpátky k Viktorovi. „Ano?“ zamumlal. „Pověz mi o tom něco.“

„Spíš jsem uvažoval o malé… ukázce.“

Pak Loki uslyšel to zasyčení, to děsivé a chrastící syčení, ze kterého měl hrůzu, a v ten samý moment si uvědomil, že je Doom o jedno šachové políčko dál. V příštím okamžiku už stál a sahal po své magii, ale stíny za ním se pohnuly a obklopily jej. Kolem krku jej sevřely kostnaté prsty.

„Viktore!“ ta zoufalá prosba z něj vypadla dřív, než si to stačil lépe rozmyslet.

Z kostnatých pařátů mu do těla proudila bolest, odporný zápach spáleného masa zaplnil celou místnost. Mnohem horší, než byla pouhá obyčejná bolest, byl ten děsivě známý tlak na jeho mysli, v jeho hlavě, a on sebou cukl a vykřikl, zmocnila se ho panika.

Musel si vzpomenout… bylo tam něco… něco, co tu zrůdu dříve vyděsilo.

Pro jednou byl Loki vděčný za svůj jotunský původ, když ledu dovolil, aby mu obalil celé tělo. Nestvůra se prudce odtáhla zpět, stisk na Lokiho krku zmizel, a bůh tak skončil na zemi, lapal po dechu a třásl se, neschopen jediného pohybu navíc. Znovu sáhl po oslabené magii, frustrovaně zaskučel, když jeho omámená mysl nerozeznala nic z magie, nic, co by mu pomohlo si vzpomenout na teleportační kouzlo.

Loki se pokusil zvednout, ale jeho ruce a nohy jako by zapomněly, jak mají fungovat. Jezdec se teď vznášel na druhém konci místnosti, teď to však byly Doomovy boty, které před sebou Loki rozeznával. Sebral v sobě veškerou zášť a znechucení, a dal je patřičně najevo, když doktorovi pohlédl do očí.

„T-takže já js-jsem t-tvou ‚baterií‘, hm?“ zasípal, nemohl přes pohmožděný krk správně formulovat slova, čelist byla příliš slabá na to, aby mohla pracovat, jak má. „Ne-n-nesmrtelný mág?“

Doom jej popadl za tuniku a vytáhl nahoru, přitiskl ho zády ke zdi a bůh po ní sklouzl bezvládně jako rozbitá loutka. Připadalo mu, že i samotný vzduch je na straně Dooma, že kolem něj pulzuje energií. Lokimu se zavíraly oči, ale nepřestával bojovat.

„Za tohle se opravdu omlouvám, drahý.“

Loki neměl dostatek síly na to, aby se ušklíbl. „Viktore,“ zamumlal. Jeho vlastní hlas mu najednou připadal nějak vzdálený. Donutil se ke slabému úsměvu, když se dlaní natáhl k Doomově masce. „M-mohl bych ti tu s-sílu dát i be-bez-bez tohohle všeho. Nemůžeme se nějak d-dohodnout?“

Ujistil se, aby tím malým úšklebkem ve vynuceném úsměvu dal najevo, co přesně tím myslel. Řekl bych, že mám jistou slabost pro muže v železných oblecích, řekl by Loki, kdyby pro něj mluvení momentálně nebylo tak příšerně namáhavé.

Železná ruka Lokiho pohladila po tváři s jakousi posměšnou něhou, ta druhá se dotkla jeho hrudi, přidržujíc jej u zdi. „Ach, Loki, Loki,“ řekl Doom měkce, sladce. „Co si myslíš, že máš, a já bych si to od tebe nemohl prostě vzít?“ Ruka na jeho tváři se přemístila na Lokiho poraněné hrdlo a zmáčkla.

Loki zalapal po dechu a snažil se železnou ruku odtáhnout, oči doširoka otevřené, viděl Dooma a nic jiného. Doktor na něj zíral klidně a chladnokrevně. Lokimu se před očima dělaly mžitky a Doom pořád nepolevoval.

Když Loki konečně upadl do bezvědomí, v hlavě mu vyvstávaly poněkud nejasné obrazy, byly tam tváře, které měl spojené s hřejivou láskou a bezpečím: tvář jeho matky, jeho bratra… a Tonyho.

***

„Ale vážně, Jarvisi. Jak těžké pro tebe může být vystopovat jednoho jediného mrazivého obra na Zemi? Jednoho destruktivního kouzelnického zakrslého obra, jestli ti to nějak pomůže.“ Tony se zarazil, zamyslel se nad svými slovy, jeho tlak na klávesnici zesílil. „Moment, neodešel ze Země, že ne?“ Bože, co když jo? Tony přemýšlel, jak by dokázal Thora přesvědčit, aby ho nechal použít Bifrost.

„Nepravděpodobné, pane,“ odvětil Jarvis tím svým trpělivým tónem, který zrovna dneska zněl až nepatřičně povýšeně. „Stopa jeho magie byla velmi vzdálená, ale dokázal jsem ji vystopovat bez problémů. To se však před pár hodinami změnilo. Signál úplně zmizel.“

Tony se zakousl do propisky a zíral do prázdna, zatímco zvažoval každý katastrofický scénář, který se mu naskytl. „A kde byl v době, kdy signál zmizel?“ zeptal se.

„Latverie, pane. V blízkosti jednoho ze zámků Viktora von Dooma.“

Tony se zaškaredil a hezky pod nosem si zaklel. Doom v Lokiho hlavě teď bylo to poslední, co potřeboval.

„Pane?“

Tony se donutil vrátit zpátky do přítomnosti. „Jo?“

„Identifikuji další vzdálenou stopu energie, je v té samé oblasti. Vypadá to na Jezdce, pane.“
Tonymu se vážně nelíbilo, jakým směrem tohle mířilo. Vyhoupl se ze židle.

***

Přestože se Thor do sledování Kardashianek opravdu zabral, nemohl nevzhlédnout, když Tony vpadl do místnosti, v plné zbroji, jeho helma pod paží a pochmurný pohled na tváři.

„Ty,“ zabručel Tony.

„Já?“

„Ano, ty. Jdeme do Latverie.“

-----

moje poznámka: 
Kardashianky - pravděpodobně nepříliš kvalitní televizní pořad původem z Ameriky 


9 komentářů:

  1. Jsem moc šťastná, že jsi sem hodila další kapitolu, ale zároveň mě bodlo u srdíčka z toho obsahu. "Doome, jestli si po tomhle tvém vystoupení odnese Loki nějaké trvalé zranění (ať už psychické nebo fyzické), tak si tě najdu a rozmlátím ti hlavu!" *pěkně rozzuřená fanynka* "Na štěstí pro tebe je tu naděje, že to Tony (a Thor) vyřeší!" Co by si ten náš malý citově zaostalý génius počal bez své loajální a objektivní asistenky? :D Pořád lepší, když Thor kouká na nějakou americkou srajdu, než na výměnu manželek USA nebo podobnou karvinu... No, možnáto zapadá do stejného pytle..... Každopádně, špitlo se, že vydáš něco svého? Nechci být na tebe škaredá nebo jízlivá, ale co takhle spachtit pokračování Rozcestí? Já jen že ještě není uzavřená a trošku trhá srdce, když dítě vyrůstá bez matky (která už šest let bloudí někde v p....) i když otec je Loki....... Hm, možná proto, že otec je Loki. Nemyslím to zle, už vychoval pět dětí, ale vzhledem k tomu, co se stalo se všmi matkami...... Že ona ho pronásleduje nějaká kletba? No, co na konec? Těším se, až sem hodíš něco dalšího :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenom taková vsuvka: Jarvis dokáže vystopovat magii?

      Vymazat
    2. Tvých komentářů se nelze nabažit. Bez obav, Doom po tlamě bezpochyby dostane, dopřejme mu chvilku vítězství. :D
      Nevím, jestli reaguješ na ten začátek, tam jsem se zmínila, že bych po téhle sérii začala překládat jinou povídku, ale ty jo, Rozcestí už jsem asi... po osmdesáté zapomněla. Měla jsem to rozepsané strašně dávno předtím, než jsem vůbec začala vydávat, a pak mě to nadšení najednou opadlo a mně se to najednou vůbec nelíbí, ale v zájmu dokončení série a trilogie souhlasím, že bych si mohla máknout. :D Loki sám je kletba!

      Ohledně Jarvise dobrý dotaz! Jakožto překladatelka nemám právo mluvit za autorku či jak to myslela, ale i kdyby něco takového nebylo možné, musíme nechat fakt, že jiný způsob Lokiho vyhledání by byl asi nemožný. :D Ale myslím, že jo, že ta magie má nějaký specifický signál, že by Jarvis možná skutečně mohl říct, o co jde. (I když potom nechápu, proč tak dlouho ignoroval tu kočku.) Mno, řekněme tedy, že jo. :D

      Vymazat
  2. Juhůůůů.... další kapitolka! :D Nicméně moje nadšení pohaslo velmi rychle s každým dalším řádkem, který jsem přečetla...
    Vážně, co by si Tony počal bez Pepper, starostlivé a úžasné Pepper? A Loki... Doome, opovaž se mu něco udělat! Tohle je Loki... náš Loki, ne tvůj... teda, Tonyho Loki (ale i náš ;) )
    Těším se na další kapitolku a jiné příběhy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, je to krapet drsnější kapitola. Ale hej, jednou to přijít muselo. :D Bez Pepper si to celé těžko představit, u frostiron vztahu je nějaký rozumný člověk potřeba, i kdyby jen třetí osoba. :D A děkuji. :)

      Vymazat
  3. Jooooo, to byla jízda! Pěkně ho Viki skřípnul. Kdo by taky odolal něžnému podrbání pod krčkem. Plán mi dává dokonale smysl: Loki mi nabíjí baterky už dávno, tak co by nemohl napájet celou Latverii. :-Moc pěkně přeložené, vážně radost si počíst :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi romantička od hlavy až k patám. Pro dobro všech doufám, že takhle nikoho pod krčkem nedrbeš. :D Každopádně díky za pochvalu. :)

      Vymazat
  4. hmmmm tak to sa ale poriadne posralo a to hlavne pre Lokiho mno takto sa proste nechať obalamutiť a chytiť ccc tak to sa mi ani za mak nepáči, že sa takto dal ale ako každú princeznú príde správne zachrániť hrdina :DDDDD tak dúfam, že ho vytiahne z Doomovich pazúrov to svoje čierne mača :DDD
    a zase musím poďakovať za Pepper ktorá Tonymu osvetlila situáciu :) milujem tu ženskú, Tony aspoň trochu začal rozmýšľať, že je to inak ako to vyzerá alebo ako to pochopil :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravdu díš. :D Ale je to fajn, ukázat občas, že za roh nevidí. Dejme tomu, že za to může láska. :D

      Vymazat