sobota 14. června 2014

Nine lives, 12. kapitola 2/2

Přeji krásnou noc/ráno/cokoli teď zrovna máte. 

Ještě se mi nestalo, že bych druhou polovinu přeložila tak rychle, ale zoufalství z nedostatku materiálu se mnou nemálo pohnulo. Asi od půl dvanácté u toho sedím a hledím, vsadila jsem na vzdělání a zapisuju si slovíčka. Vždycky se ze mě stane vzorný angličtinář, když se potřebuju soustředit na němčinu. 

Užijte si zbytek 12. kapitoly, která přes veškerou nevinnost povídky začíná pozvolna - velmi pozvolna - vystrkovat růžky. Kupředu a neohlížet se! 

Edit: Proboha, je to přesně měsíc od poslední kapitoly Side by Side. Ostuda, tohleto.



***


Loki se uchechtl. „Záleží na tom.“

Tony naklonil hlavu na stranu jako by uvažoval, ale rty se mu křivily náznakem ještě něčeho jiného. „Zajímavé,“ řekl. „Většinou, když s tebou flirtuju, naštveš se a dáš mi to sežrat.“

Z důvodu nastolení rovnováhy mu Loki pohled oplatil, na rtech mu přitom pohrával sotva znatelný úsměv. Tony u něj byl stále příliš blízko na to, aby se to dalo nazvat přátelskou vzdáleností a Loki měl strašlivou chuť toho otravného smrtelníka popadnout za límec a přišpendlit ho pod sebe na gauč.

„Řekl bych, že jsem si vybudoval jistou míru tolerance po tom všem hlazení po břiše.“

Tony se posunul blíž, úsměv o něco větší. „Velmi dobře si pamatuju, že jsi pokaždé vrněl.“

Lokiho zabrněla kůže. Dýchali teď oba ten samý vzduch. „Taky bys to dělal, kdybych tě takhle hladil .“ Toužil po tom, odbourat poslední zbytky vzdálenosti, pohřbít své dlouhé prsty do Tonyho vlasů, ale nemohl se přinutit být tím prvním, kdo by mezi nimi onu pomyslnou bariéru překonal.

Tonyho oči teď měly téměř černou barvu. Naklonil se, a zastavil se teprve, až byl těsně u Lokiho ucha. „Tak,“ zamumlal, „proč jsi to neudělal?“ Jeho hlas poslal přes Lokiho páteř další brnění.

A pak mu nemístnost těchto slov pronikla do zamlženého mozku. „Mmm?“

„… nepoužil mě jako rozptýlení pozornosti?“ Lokimu chvilku trvalo, než si uvědomil, že se Tony vrátil k dřívějšímu rozhovoru. Tony se pak odtáhl dost na to, aby si ho mohl prohlédnout, oči stále tmavé, ale teď i vážné. Místo, na kterém ještě před chvilkou byl, teď bylo nějak… chladnější.

Loki polkl. Žádný smrtelník – žádný člověk – ho ještě takhle nepopletl. Začal se odtahovat, chtěl mezi nimi zvětšit vzdálenost, aby měl dostatek prostoru na pročištění hlavy, když mu Tony jemně položil dlaň na šíji a donutil ho tak zůstat. Loki se na ten dotek otřásl.

„Moc si toho nepamatuju,“ zamumlal Tony. „Ale pamatuju si tebe. Vzbudil jsi mě, snažil ses mě varovat. Ta věc, kvůli které mi zkratoval reaktor, byla dostatečně zaujatá. Mohl jsi utéct, ale neudělal jsi to. Proč?“

Loki na něj hleděl, ale Tonyho ruce se nijak nebránil. Nevěděl, jak odpovědět. „Moc mluvíš.“

„Proč?“

Loki si jej k sobě přitáhl a políbil ho.

Tony překvapeně zamručel, ale neodtáhl se. Sevření na Lokiho krku bylo čím dál pevnější, dokud nezačal nehty na jeho bledé kůži zanechávat červené šrámy, a jeho volná ruka se přesunula na Lokiho bok.

Když se Tony vzdálil, aby chytil dech, táhl se přes jeho opuchlé rty vítězoslavný úsměv.

„Takže proto,“ řekl. „Ty mě máš rád!“

„Možná jsem se tě pouze snažil umlčet.“

„Přiznej to! Přirostl jsem ti za tu dobu k srdci, že jo? Máš mě rád!“

„Mám tě rád tím méně, čím více mlu- !“

Měkké rty proti těm jeho jej umlčely. Tentokrát byly Tonyho doteky letmé a něžné, jednu ruku měl položenou na Lokiho tváři a druhou obtočenou kolem jeho pasu. Loki ztuhl. To násilí, hrubost a vztek mělo svůj šmrnc, ale tahle jemnost byla… nevítaná. Připomnělo mu to teplo a bezpečí toho domova, který už pravděpodobně nikdy neuvidí. Odtáhl se od Tonyho tak daleko, jak mu to gauč dovoloval, a pečlivě u toho udržoval nečitelný výraz.

„Jsem tvůj nepřítel,“ řekl. „Na to bys neměl zapomínat.“

Tony pokrčil rameny. „Jo, no, ale jsi taky moje kočka, takže…“

„O důvod víc, proč bys mě neměl líbat.“

Tonyho výraz byl něco mezi pobavením a zděšením.

Loki se hořce usmál. Tohle nemohl dělat. „Sbohem, Tony,“ řekl předtím, než si to stihl rozmyslet. Byl na nohou a venku z obýváku dřív, než Tony stačil vykoktat odpověď.

„Hou, hou, cože?“ Jeho hlas k Lokimu dolehl, ale on se neodvážil otočit. „Hej!“

Tony za ním nešel, za což byl Loki vděčný. Potřeboval být sám, vyčistit si hlavu a vzdálit se od toho člověka, aby definitivně opustil jeho myšlenky. Nechtěl se teď s nikým bavit, takže si dával velký pozor, aby se vyhnul jak svému bratrovi, tak i ostatním Avengers.

Loki se plížil z místnosti do místnosti, pak z domu, a zmizel ve stínech noci, tam, kam patřil. A pokud to bylo chladnější, než jak si pamatoval, dobrá, bude si tedy muset znovu zvyknout.

***

O pár hodin později se Tony přišoural do kuchyně, kde byli Thor se Stevem zaneprázdněni předstíráním toho, že jsou zaneprázdněni. „Vypadá to, že mi utekla kočka,“ řekl Tony suše.
Thor a Steve si vyměnili pohledy, které nebyly zdaleka tak nenápadné, jako si mysleli. „Ohledně toho,“ řekl Steve a významně na Thora povytáhl obočí. 

„Ano,“ řekl Thor vážně, pokládaje kuchařku, u které dosud předstíral, že si ji čte - vzhůru nohama. „Synu Howardův, ohledně tvé kočky…“

„Ah,“ vyhrkl Tony, když mu konečně došel důvod jejich nervozity. „Jo, je to pravý Loki. Já vím. Řekl mi to.“

Thor zamrkal, a opět si se Stevem vyměnili pohledy, tentokrát však překvapené. „Ach,“ oddechl si Thor a ramena mu klesla samou úlevou.

„Moment,“ řekl Tony, když si najednou něco uvědomil. „To všichni věděli, že je pravý Loki moje kočka – 
kromě mě?“  

Teď si ti dva vyměnili rozpačité pohledy. „No… pojmenoval jsi ho Loki,“ vyrukoval Steve s vysvětlením. „Tak jsme si prostě mysleli, že to víš.“

„Fajn!“ odsekl Tony. „Víte, co znamená myslet, že jo?“

Oba dva zakroutili blonďatými hlavami a upřeli na Tonyho identické štěněčí oči. Vztek ho najednou opustil, a on si nakonec jenom povzdychl.

„To je jedno,“ zamumlal. „Každopádně, Loki zmizel. To je to, co jsem myslel už předtím.“

Thor se zamračil, ale vypadal spíš zklamaně než překvapeně. „Překvapuje mě, že tady vydržel tak dlouho, Tony,“ řekl mu vážně. 

„Co jsi čekal?“ přidal se Steve.

Tony, nevěda co říct, si rukou promnul týl. „Nevím,“ přiznal. Měli pravdu; neměl by být překvapený, že se tady Loki prostě objevil a pak si odešel, ale…

„Já… eh, nevím.“ Odkašlal si a odešel z místnosti, přemýšleje u toho, proč si připadá tak zklamaný.

Steve sledoval Tonyho odchod, a pak, když nastalo ticho, se otočil k Thorovi: „Co tohle mělo znamenat?“

Thor se zlehka pousmál, ale neřekl nic.

14 komentářů:

  1. :-) Hmm, tak hezky popsaný polibek, to je radost číst. Jinak text příjemně klouže při čtení - prostě se to dobře čte. A taky jsem dost zvědavá, co se bude dít dál. btw. Něco rozepsaného měsíc, to ještě jde, věř mi.Jednu sedmou kapitolu mám rozepsanou už minimálně měsíce tři, ale z toho si žádnou inspiraci neber.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže když mně to doteď šlo tak hezky psát, a najednou ani slovo. Snad to tak nezůstane ještě déle, měla bych strašné výčitky. :D

      Vymazat
  2. To je tak roztomiloučké :D Loki se nejspíš vrátí. Thor to ví. FrostIron naprosto jako pár miluju

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thor možná blbého jen dělá, kdo ví. :D

      Vymazat
    2. Právě slintám nad tvým dessem... Tom, Tom bože.

      Vymazat
  3. Polibek byl nádherný. Škoda že Loki neůstal.
    Ten nový vzhled je vážne povedený :-D.
    Super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On musí pořád něco komplikovat, na co by pak bylo těch zbylých deset kapitol? :D

      Děkuji děkuji. ^.^

      Vymazat
  4. Jůů, nový vzhled :)
    Doufám, že se Loki vrátí zpátky...určitě ano :D
    Mimochodem na takovou povídku jako je Side by Side si počkám klidně půl roku, hlavně když bude :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se Loki nevrátí, určitě si ho tam někdo dotáhne. :D

      Vymazat
  5. Za dnešní odpoledne (-číst jako večer) jsem pročetla všechny díly a jsem moc ráda, že to pro nás překládáš :D Získala jsi's ve mně pravidelného (nedočkavého) čtenáře.
    Už se těším, až se Loki vrátí, protože je jasné, že on se vrátí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělá zpráva, čtenářů není nikdy dost. Proto si je podplácím překladem. :D

      Vymazat
  6. "Vypadá to, že mi utekla kočka." :-D :-D :-D :-D :-D
    Mimochodem, je ti jasné, že hrátky se vzhledem jsou opravdu tou nejzazší formou prokrastinace? :-))
    Ale stejně jsi úžasná, báječná a skvělá, že jsi tu měla něco vydaného, když to zrovna potřebuju!
    Bílý vzhled je mimochodem značně neekologický. Hned několik elektráren by se mohlo vypnout, kdyby měli lidi černé vzhledy na monitorech.
    Loki je tu opravdu k zulíbání, kámen by se ustrnul! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty, to mi píše člověk, co má bílý blog? :D

      Dopřej mi tu barvu chvilku, víš, jak mi ta černá už lezla na nervy? :D

      Vymazat
    2. A jo... safra... ale on je vlastně světle modrý! Dobrá, nevylepšila jsem to. :-))

      Vymazat