neděle 8. června 2014

Nine lives, 12. kapitola 1/2

Nádhernou neděli přeji. (Zdá se mi to, nebo na mě v tenhle den vždycky všichni kašlou? Člověk aby vás pravidelně uplácel.) Jinak, řeknu vám to takhle. Ona tahle kapitola nebyla zase tak dlouhá, abych si mohla dovolit ji dávat napůl, ale jak jsem zjistila, nejsem schopná udělat kapitolu najednou, a mě to frustruje, když tady nic pořádného nemám ještě déle než je obvyklé. Takže tohle je půlka, a abych pokračovala v pozitivním duchu, na druhé půlce se pracuje - a to velmi dobře, protože se konečně děje něco, na co lidi čekali. 

Abych ale nebyla přehnaně pozitivní, musím uznat, že dvanáctá kapitola je zároveň i poslední, která se mi překládá více méně dobře. Jak jsem zase nahlížela trochu dopředu, zjistila jsem, že se to autorčino psaní velmi zkomplikovalo. Pravda, příště si dám na takové zákeřnosti pozor. Prý příště. 

Další věc, píšu cosi, co absolutně s ničím nesouvisí, ale prostě mě to napadlo. Už mám asi šest stránek a vůbec se mi to nelíbí, ale až budu moc zoufalá, určitě to sem dám. Teď dost trápení, užijte si ten kousíček kočičí povídky a schovejte ty cihly, yo.


***

Všechno, co Loki právě chtěl, bylo schoulit se vedle Tonyho do tepla a bezpečí, jako to dělal ještě jako kočka. Zezačátku tohle mazlení snášel jen velmi neochotně, ale teď mu skoro až fyzická bolest připomínala, jak mu to vlastně chybí.

Bylo po všem, uvědomil si. Tony Stark věděl, kým a čím Loki byl, a tohle vědomí mezi nimi bylo jako neproniknutelná stěna. Věděl, jak to bylo šílené, závidět život kočce, ale dýchání se pro něj stalo složitějším už jen při pomyšlení na to, co všechno ztratil.

Štěstí je pomíjivé, toho si byl taky dobře vědom. A teď je čas jít dál.

„Takže,“ řekl Tony. Jeho hlas Lokiho vytrhl z ufňukaných myšlenek. „Proč kočka?“

„Proč ne?“ odvětil Loki automaticky.

Tony se ušklíbl a potřásl hlavou. Položil těžkou misku na stůl, aby Lokimu mohl věnovat veškerou pozornost. „Dobře,“ řekl, „tak proč tady?“

Loki měl připravenou lež, a to do té doby, dokud se nepodíval do těch velkých tmavých očí a nezapomněl, co chtěl říct. Polkl. Najednou měl hrozně sucho v ústech.

Gauč byl opravdu velký, ale Tony se roztahoval s končetinami roztaženými do všech stran, takže se vzdálenost mezi nimi uskromnila na necelou stopu. Loki ho tiše pozoroval; dle jeho zkušenosti se pouze někdo s naprostou jistotou, anebo předstíranou jistotou natolik vzdá svého osobního prostoru. On totiž na rozdíl od Tonyho balancoval na rohu pohovky, všechny svaly napnuté a končetiny pevně u těla. To byla známka někoho opatrného, nejistého, a Loki se zamračil, zcela nespokojen se svým nepříliš okázalým zjevem.

Pravda, Tonyho drzost a jistota hraničila s arogancí, ale žádný smrtelník by tuhle situaci nemohl zvládat lépe. Loki se pohodlněji opřel. Jeho rameno se téměř dotýkalo Tonyho, a ty jeho tmavé, tak tmavé oči byly dost blízko na to, aby mohl spatřit hnědé a šedé skvrnky, ale pokud Lokimu jakkoli poskočil puls, zcela určitě to byl vedlejší účinek dalšího úbytku magie z minulé noci.

„Oněměl jsi?“ ***

Loki obrátil oči v sloup. „Umíral jsi touhou to říct, že jo?“ zeptal se.

„Přesně tak.“

Loki si dovolil jeden malý křivý úsměv.

„Ale teď vážně.“

Loki na svého lidského společníka jen nadzvedl obočí. „Pochybuju, že bys kdy ve svém životě byl vážný, Tony Starku.“

Tony se uchichtl, ale pak mu dramaticky pohrozil prstem. „Hele, přestaň se vykrucovat! Zlobivá kočička!“

Lokiho rty se chtě nechtě prohnuly do úsměvu. Tony Stark byl divný člověk.

Ale vypadal unaveně, uvědomil si. Vyčerpaně, dalo by se říct, měl napuchlé oči a vlasy mu trčely do všech stran, a Loki měl prostě chuť je pročísnout.

Neudělal to.

Odkašlal si a podíval se na televizi. „Udělal jsem si nepřítele,“ odpověděl. Neměl energii na vymýšlení další lži, ne, když ho pod Tonyho pohledem vyloženě bodala kůže. „Myslel jsem si, že by tví spandexoví přátelé mohli odlákat pozornost. A navíc mě bavilo schovávat se vám přímo před nosem.“

Loki se pousmál a po očku zkontroloval Tonyho reakci. Ten chvilku zíral dolů, mračil se, ale nakonec přikývl. „Jo, to si dovedu představit,“ řekl. Otočil se tak, aby napůl čelil Lokimu a napůl se mohl lokty opírat o opěradlo. „Obzvlášť tu část „udělat si nepřítele“.“

„Dovedu být velice okouzlující.“ Lokiho úsměv už zdaleka nebyl tak smělý, a on se přistihl, že se k Tonymu naklání natolik, aby se mu mohl opřít o rameno. Musel vyloženě hladovět po pozornosti, když pro něj byl takový letmý dotek jako oheň na kůži. Když to nepohnulo s Tonym, musel se zpátky stáhnout on.  

„Zlobíš se?“ zamumlal. Byla to absurdní otázka, ale potřeboval to vědět.


Jejich oči se setkaly, a Tony vypadal, že přemýšlí. „Ne,“ řekl po chvilce. „Asi bych měl, totiž, chybí mi moje kočka a tak…, ale tohle jsi prostě pořád ty, takže mě to ani moc nepřekvapilo. I když vrnět budeš pořád, když tě pohladím, co?“ 



*** K té poznámce: Jak někdo znalý (já to nevěděla) jistě ví, v angličtině se věta "oněměl jsi" řekne úplně jinak, jinými slovy zcela nepřeložitelně: "Cat got your tongue?" A jak stejně vidíte, vtip se v češtině udržet nedal, tak doufám, že to moc nepokazilo dojem. 

14 komentářů:

  1. Vůbec to nepokazilo dojem. Tuhle povídku mám děsně ráda a dlužím ti obrovské díky za to, že si s tím dáváš tolik práce :) Mimochodem, ze zoufalství pramení genialita ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že by mi to zoufalství nakonec k něčemu bylo? :D

      Vymazat
  2. Krása. Dojem to nezkazilo :-D.
    Moc se těším na ten tvůj šestistránkový výtvor a taky na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ehe, to jsem ráda. Přišlo mi to jako velká škoda, takový krásný vtip s kočkou, a ona je to jediná věc, která se tam nedala nějak dostatečně obkecat. Blbá čeština. :D Ne. Blbá angličtina.

      Vymazat
  3. Velmi si cením toho, že pro nás tuhle povídku překládáš :)
    Moc, moc, moc se těším na tu druhou půlku a i na ten tvůj šesti stránkový výtvor :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něčím tady tu osobní nečinnost musím zaplňovat, překlad po mně nechce tolik snahy. :D Výtvor se zatím nějak pozastavil, ale ono to půjde. Snad. :)

      Vymazat
  4. Těším se na tu druhou půlku. Vážně jsem ti vděčná, že to vůbec překládaš :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentáře beru jako plat. :D A druhá půlka je velice slibná, hehehe. :D

      Vymazat
  5. Takový konec! Už už někdo hladovému nebožátku strká talíř s vonící polévkou pod nos a náhle ucukne...?! :-D Sice tu kvíkáš, jak ti to nejde, ale přeložené je to bezvadně. Díky! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Polévka potřebovala dokořenit. A já nekvíkám. :D I když to slovo mě dostalo už asi po sedmé, děkuji pěkně. :D

      Vymazat
  6. Díky zlu jménem facebook jsem narazila na tenhle užasný web a ještě užasnější překlad! Přelouskala jsem to všechno za chvilku a doufám, že brzy přibude další část takhle napínavě to ukončit! :) I tak moc děkuji za tak užasnou práci co děláš pro lenochy jako jsem já, kterým se to přeci jen čte líp v češtině :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Momentálně nevím, jestli mám být nadšená nebo zmatená, protože jsem na jednu stranu ráda za nováčka - vítej u nás, mimochodem - a na druhou stranu nemám nejmenší tušení, jak ses k tomuhle mohla dostat přes facebook. Tumblr je zlo větší, a i to bych pochopila. :D

      Každopádně děkuju. ^.^

      Vymazat
    2. :D Doufám, že nadšená, na fb existuje jedna skupina (myslím, že Lokiho Armáda nebo tak něják) a jelikož někdo doporučoval tuto povídku a zmínil, že má překlad tak jsem se vydala hledat překlad :) souhlasím, že tumblr je větší zlo ten budu muset omrknout taky :D Není zač :) budu se těšit na další část

      Vymazat
  7. Můžeš vložit češtinářské vtipy, které nejdou udělat v aj :)

    OdpovědětVymazat