sobota 25. ledna 2014

Nine lives, 10. kapitola 2/2

Yo, pamatujete si mě ještě? 

Jistěže! Tady máte slíbenou druhou polovinu. Dokončila jsem ji před chvílí a chce se mi z toho spát. Člověk aby nedělal nic jiného. Strašně se těším, až sem hodím další kapitolu. Je totiž boží, a Loki už konečně bude moct mluvit. A to je boží samo o sobě. 

Ono to asi nejde poznat, ale tahle kapitola mi dala neuvěřitelně zabrat. Angličtina tady byla složitá, všude samé fráze, a hledat, co je fráze a co jenom divně poskládaná věta, je samo o sobě vážně otrava, ale když se z toho poskládá tak hezký příběh, dokonce to i překousnu. 

Teď... teď přeju dobrou noc. A užijte si povídku. Ono to ani jinak nejde, autorka je geniální. Skoro je mi až líto dopsat, že autorkou nejsem já. Ale to neznamená, že nejsem geniální. 

Vidíte, jak moc potřebuju spát? 

Miluju vás.


***

Loki se posadil na úzkou parapetní římsu, pozoroval barevné listí a poslouchal všechny malé zvuky, které se v tom nádherném tichu ozvaly; kapání z kohoutku, vrzání otevírajících se dveří… vzdálené chrápání od určitého člověka. Loki si povzdechl a obrátil oči v sloup. Všechno o tom otravném smrtelníkovi bylo přehnané a daleko přes vrchol jeho trpělivosti.

Pak zadrhnutí, perkusní zvuk podobný chrastítku nebo sykotu páry prořízl ticho a přes Lokiho páteř se přehnal mráz. Tenhle zvuk znal.

Loki seskočil z okna a opatrně se klouzal jako had ve stínech pryč, a snažil se slyšet i něco jiného než svůj zrychlený tep. Šel po zvuku až na chodbu, a tam objevil zrádný pramínek černého kouře.

Sakra.

Věděl, že by mohl utéct. Jezdec se natahoval po magii a Loki, i se svou současnou almužnou magie, pro něj nemohl být neviditelný. Měl by utéct. To byl taky celý smysl bytí na tomhle místě, pravda? Odvrátit Jezdcovu pozornost k Avengers, dokud se nebude moct ochránit.

Ale…

Tony spal a Jarvis byl lhostejný, a to prostě nebylo fér.

Loki si zabručel pod vousy a rozběhl se chodbami do Tonyho pokoje. Ten člověk bude jeho zkáza.

Dveře od ložnice byly pootevřené, a Loki se protlačil dovnitř. Tony ležel na posteli s rukama rozhozenýma do stran a s obličejem napůl pohřbeným v polštáři. Jeho tvář byla vyrovnaná, klidná a dokonce téměř nevinná, ale Lokiho tlačil čas.

Probuď se! Výkřik vyzněl jako táhlé kočičí vřeštění. Kdyby nic jiného, chrápání se zdvojnásobilo.

Loki si přál, aby měl své normální vlasy a prsty jen aby měl co rvát. Prokletí lidé a jejich takzvaná medicína! Léky proti bolesti Tonyho Starka poslaly prakticky do komatu. Loki vyskočil na noční stolek a vrazil do budíku, který se rozbil o zem. Tony popotáhl do polštáře, ale chrápat nepřestal.

Loki frustrovaně zavrčel. Přeskočil krátkou vzdálenost mezi nočním stolkem a postelí a upřeně zíral do Tonyho tváře. Ve své normální podobě by ho Loki mlátil do doby, než by se probudil. Chvilku uvažoval nad znovuzískání oné podoby, aby to mohl udělat, ale to by bylo plýtvání magií; byl už teď pravděpodobně silnější, aby to dovedl udělat, ale ne o moc.

Takže se Loki uchýlil k tomu nejlepšímu řešení a tlapkou Tonyho švihl přes ucho. Člověk sebou trhnul a něco zamumlal – což byl, jak Loki předpokládal, pokrok – ale neprobudil se. Loki se naklonil blíž a zblízka hleděl do Tonyho tváře, jako by ho chtěl jen myšlenkou přinutit, aby se probudil. Tonyho dech byl po všem tom slintání trpký, ale Loki to ignoroval. Nebýt naléhavé situace, byl by se i usmál.

Opět frustrovaně zavrčel a zamířil na opačný konec postele. Věnoval Tonymu poslední pohled předtím, než mu drápy ponořil do nohy. Tony zařval a prudce se posadil, oči vytřeštěné a divoké, a Loki na něj jenom zíral a přál si, aby dovedl komunikovat silou vlastní vůle.

„Vážně, kočko?“ Hlas měl ještě hrubý ze spánku, když si rukou přejížděl po obličeji a snažil se vzpamatovat. 
„Budu si teď muset dávat do postele brnění?“

Mohl bys, když pořád nevstáváš, ty stupidní smrtelníku!

Z Lokiho hrdla se vydralo hluboké zavrčení. Tony se na ten zvuk zamračil, a překvapeně zamrkal.

„Loki?“ zamumlal s obavami v hlase a pohledem upřeným na kočku. Loki znovu zavrčel a opět Tonyho škrábl do nohy.

„Hej,“ napomenul ho Tony roztržitě. „Co se děje?“ prohlížel si Lokiho shora dolů. „Proč máš tak huňatý ocas?“

Ach ano, protože se ti na to kočka chystá odpovědět. Idiote.

Drhavý sykot se ozval znovu, hlasitěji a blíž, Loki mňoukl a znovu zaryl do drápy do Tonyho nohy. Tony se zamračil.

„Co to sakra je?“ zamumlal. „Jarvisi!“

„Dobré odpoledne, pane.“

„Co je to za syčivý zvuk?“

Následoval okamžik ticha.

„Nelze potvrdit, pane. Ale vypadá to jako neobvyklá koncentrace energie jen za vašimi dveřmi.“ Tony semknul rty, pak zaklel a zvedl se na nohy.

„Myslím, že to budu muset zjistit postaru.“ Loki si povzdechl a seskočil z postele.

No jistě, konfrontace s čistým zlem jen v boxerkách. To dopadne dobře.

Tony prudce otevřel dveře a naklonil hlavu na stranu. Jen pár centimetrů od něj byla bledá tvář Černého Jezdce. Kouř pomalu zahaloval celý rám dveří.

„Hm,“ řekl Tony s jednou rukou stále na klice. „Jarvisi, objevil se tady divný syčící chlap z kouře a stojí ve dveřích mé ložnice.“

Loki cítil, jak se mu z hrdla dere další zavrčení dřív, než to stihl zastavit. Jezdec byl příliš blízko a příliš zaměřený na Tonyho.

Nebo, přesněji řečeno, na Tonyho hruď. Na jeho obloukový reaktor.

Pak si to uvědomil. Jezdec byl přece orientován na magii, a oblouk byl v Tonyho jinak obyčejném těle jako maják.

Loki si byl bolestně vědom toho, jak byl ve své současné podobě zbytečný. Tony, chtěl říct. Uteč. Ale kam by mohl utéct? Ložnice měla jen jeden vchod, který právě obsadil samotný Jezdec, a tahle místnost byla příliš daleko od země na to, aby se to dalo počítat jako další možnost.

Tony pustil kliku a začal couvat, svaly se mu napjaly a on se připravoval na boj. Aspoň si uvědomoval, že je v nebezpečí.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptal se rozmarně. Jezdec se jen díval a nic neříkal, postupně se přibližoval tak, aby každý kousek odpovídal Tonyho kroku nazpět. „Dobře. Silný a tichý typ. Chápu.“ Tony narazil do stolku a poslepu sáhl do šuplíku, přičemž vetřelce po celou dobu sledoval. „Víš, od té doby, co jsi ani nezaklepal na dveře, mám pocit, že tohle není přátelská návštěva.“

V příštím okamžiku už mířil Jezdci přímo mezi oči. Jenže to nebyla ani chabá pomoc a Loki měl podezření, že je si toho Tony vědom. „Jarvisi, dej vědět Stevovi a Thorovi, že máme vetřelce.“

„Jistě, pane.“

„Dobře, ty děsivý kouřový chlape,“ zavrčel Tony a naklonil zbraň. „Máš jednu šanci vysvětlit, proč jsi tady, nebo odtud okamžitě vypadni.“

Jezdec zíral a nic neříkal.

Loki je pozoroval, neodvažoval se ani mrknout a uvažoval, jaká zbraň by mohla proti té kreatuře nejlépe fungovat. Ironií bylo, že za svého života byl Jezdec ohnivým obrem, tudíž mu mohl ublížit jedině led. A taky fakt, že byl stvořen v srdci samotného Niflheimu, světě temnoty a ledu. Ale vážně, Loki neměl tušení. Jediné, co věděl, bylo to, že kulky a podobné věci to nehmotné stvoření určitě nezraní.

Po tom všem si se svou dcerou bude muset promluvit.

Sáhl po magii, která se na jeho příkaz pomalu zachvěla. Za normálních okolností by Loki nenamáhal své kouzlo, když byl v tomhle stavu, ale obával se, že nebude mít na výběr.

Všechno se to stalo najednou. Kouř se kolem Jezdce zkroutil a vyskočil po Tonym jako stočený had. Tony instinktivně vystřelil, ale kulky jen proletěly kouřem a zbytečně svou cestu zakončily v protější zdi. Až když uslyšel Tonyho výkřik překvapení a bolesti, Loki definitivně spustil magii a poprvé v týdnech se svět zakymácel z toho správného pohledu. Potácel se k nejbližší zdi, na okamžik dezorientovaný tím, že má místo čtyř nohou pouhé dvě.

Tlumené zadunění Tonyho spadlé zbraně ho vrátilo zpátky do přítomnosti. Přes clonu kouře si všiml Tonyho bledé tváře a Jezdcovy mrtvolně bílé ruky stočené kolem obloukového reaktoru. Pod Jezdcovým dotykem a pohledem se Tonyho tělo jen křečovitě zachvělo.

V Lokim se na ten pohled probudilo něco temného. V příštím okamžiku už byl na Jezdci, samý led a vrčení. Černý kouř se začal krystalizovat a lámat a Jezdec syčící bolestí se rychle stáhl. Led pokryl i stěny. Loki měl spálené prsty, ale nepřestával výhružně vrčet, dokud Jezdec neustoupil úplně a neztratil se do noci.

Tony byl stočený na podlaze a Loki zuřil. Něco, nějaká emoce, zabodla své drápy do Lokiho hrudi a téměř mu znemožnila dýchání. Poklekl si k člověku a roztřeseně si povzdychl, když přiložil ruku k Tonyho krku a pod prsty ucítil jeho tep.

„Tony,“ zamumlal Loki, nadzvedl mu hlavu a palcem přejel přes lícní kost. Tony vypadal jako smrt, jeho kůže byla bledá a vlhká, kruhy pod očima vypadaly jako modřiny a rty měl modrošedé. Pootevřel tmavé oči a zadíval se na Lokiho, aniž by ho viděl. Pak oči znovu zavřel.

Ta Věc v Lokiho hrudi stoupala do krku, a on ztěžka polkl. Přitiskl dlaň na obloukový reaktor, hledaje i nejmenší záblesk síly. Tonyho hruď se pod jeho rukama pomalu zvedala a zase padala námahou ze sípavého dýchání.

Umíral, jako to lidé dělají, řekla Lokiho pragmatická část mozku. Zbytek se proti té myšlence bouřil.

Bylo to příliš brzy.

Něco ho začínalo štípat v očích, on zamrkal a zjistil, že je pro něj dýchání čím dál těžší. Jeden žalostně krátký život ubohého smrtelníka by ho neměl takhle ovlivnit. Třásla se mu ruka, když Tonyho pohladil po vlasech, a Loki se za to proklínal.

Mysli, řekl si v duchu. Mohl to opravit… musel.

„Neumírej.“

Ale jak ho Loki sledoval, napadlo jej, jestli Tony přežije do doby, než přinese další obloukový reaktor. Roztřeseně se nadechl a zavřel oči, sahaje hluboko do svých téměř vyčerpaných zásob magie. Nebylo tam skoro nic, což ho přineslo zpátky na začátek celého problému. Uvědomil si, že se mu třesou ruce částečně i z vyčerpání, a nebýt Tonyho, pravděpodobně by teď byl v bezvědomí i on. Přesto sáhl ještě hlouběji a donutil náhradní reaktor, aby se mu objevil v ruce. Když otevřel oči, svět byl najednou strakatý a zrnitý. 
Zamrkal a zaťal zuby, pak se donutil znovu soustředit, používaje u toho Tonyho tvář jako kotvu.

Chvilku zápasil s dráty, nadával na své jindy ladné prsty, které se teď třásly. Povedlo se mu reaktor vrátit zpátky do Tonyho hrudi, který téměř okamžitě začal hučet a zářit. Loki nevěděl, jestli je to správně, ale neměl čas váhat.

„Neumírej,“ zopakoval, když se ujišťoval, že Tony stále dýchá. Dýchal, ale sotva.


Loki zadržel dech a vyhledával na Tonyho tváři známky života.  

13 komentářů:

  1. Tahle část je naprosto famozní!Loki je zpátky ve své lidské podobě a k tomu všemu si utvořil vztah k Tonymu.Jsem zvědavá jak na to Tony zareaguje.Stará se o kočku,kterou pojmenuje Loki a nakonec zjistí,že je to Loki.A k tomu všemu Jarvis Steva a Thora varoval,že je v domě vetřelec.No Thor ví co je Lo´kitty vlastně zač.ale Steve ne.Těším se na další díl!

    OdpovědětVymazat
  2. Už jsem čekala, kdy se tam přižene Thor se Stevem. :D K téhle kapitole se moc smajlíků nehodí.. Já nevím proč, ale mám nějak nenormálně dobrou náladu.. Možná, že ted můj mozek ovládlo mé bezcitné já? o.o Já se tak neskutečně těším, jak na to všechno zareaguje Steve! Nevím proč, ale u Tonyho mě to prostě moc nezajímá, ale u Steva? Bože, vždyť mu Loki načůral do bot! :D Vo co, že si všichni budou myslet, že ten vetřelec je Loki.. -_- Chudák, snaží se pomoct, ale místo toho to všechno odnese. Doufám, že bude Tony Lokiho bránit. Teda jestli neumře. :D (proč ten smajlík?) Jsem ráda, že něco takového překládáš a oceňuji tvou snahu. :)
    Tony to zabíjí :'D . „Víš, od té doby, co jsi ani nezaklepal na dveře, mám pocit, že tohle není přátelská návštěva.“
    „Dobře, ty děsivý kouřový chlape,“
    Prostě něco úžasného. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ehhehe, túto časť som čítala už aj v origináli a musím povedať, že si to preložila proste geniálne :D ja som inak nemohla z tej časti, keď sa Loki premenil späť do svojej podoby a napálil to do steny :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle bylo super. Oceňuji tě za námahu překladu

    OdpovědětVymazat
  5. Fakt super je to opravdu pěkně přeložené musím se uklonit

    OdpovědětVymazat
  6. Při představě, jak Tony vyskočil z postele jsem dostala záchvat smíchu.
    Vážně geniální!

    OdpovědětVymazat
  7. U Tonyho hlášek sem se válela smíchy :-D.
    Jen by mě zajímalo jaká bude asi Tonyho reakce až se vzbudí. Bude vědě, že ho Loki zachránil? Ale taky se moc těším až tam vtrhnou Thor a Steve :-D

    OdpovědětVymazat
  8. A tak to já zase tady klidně naprudko pravím, že je na překladu krapet vidět, že jsi jedním okem toužebně šilhala po polštáři a druhým po peřině - ale je otázka, jestli to tu někomu vadí. Za sebe tak jako mohu říci, že ani ne :-D Moc pěkně se to vrbí! Další kapitolu očekávám s obzvláštním zájmem. Šup šup, polštář neuteče :-D

    OdpovědětVymazat
  9. „Jarvisi, objevil se tady divný syčící chlap z kouře a stojí ve dveřích mé ložnice.“
    Tak z tohohle a dalších hlášek jsem chytla takovej hýkavej záchvat smíchu, že lituju své sousedy. Super kapitola!

    OdpovědětVymazat
  10. Co musím udělat pro brzký překlad další kapitoly? Obětovat tlustou jalovici? Nebo cokoliv jiného? Klidně řekli, co nabuzuje tvé překladatelské buňky. Pokud to urychlí další díl tohohle překladu, tak to klidně obstarám. (teda pokud to bude alespoň trochu legální:-)) Jinak Loki kocourek je snad ještě roztomilejší než Loki v božské podobě. Bude se mi po jeho chlupatém alteregu maličko stýskat. :-D
    Sineada

    OdpovědětVymazat
  11. Právě jsem dočetla předposlední kapitolu a autorčin dodatek. Hodláš překládat všechno, jo? :D

    Ehm. Spíš jsem se chtěla zeptat, jak jsi na tuhle povídku přišla? Je docela pěkná (hlavně kvůli NEpopisování sexu, aneb slash linku můžu směle skoro ignorovat)

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj kedy bude dašia poviedka

    OdpovědětVymazat
  13. Tak, po dlouhé době jsem si našla čas, abych si zase přečetla své milované povídky (a to je ani nestihnu všechny). Vážně nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet.
    Nádherná kapitola, konečně jsem se dočkala Lokiho odhalení a Stark si tam umírá, místo aby šokovaně zíral :D Ale na to dojde určitě v příštím díle. Děkuju za překlad, skvělá práce :)

    OdpovědětVymazat