sobota 14. září 2013

Nine lives, 4. kapitola

No znáte obětavější překladatelku než jsem já? Ne! Měla bych číst knížku, o které mám mít v úterý referát. Ten učitel je na palici. Co už. Tohle překládám necelé tři hodiny. Ještě do žádné kapitoly jsem se tak nezažrala. A to proto, že je to tak roztomilé. ^.^ Taková menší kočičí terapie. 

Užijte si to jako já. A sušenky! :D


4. kapitola - Jen se přizpůsobit

Bylo těžké obracet stránky dokumentů bez palců, ale Lokimu se to podařilo.

Sledoval kvůli tomu chodbu a čekal, až někdo otevře dveře kanceláře dost na to, aby do ní mohl nepozorovaně vklouznout. Bylo to až směšně snadné, vzhledem k tomu, že nikdo nečekal, že by jejich tajemství mohla odhalit kočka.

Čistě kvůli své roli se Loki zaměřil na soubory zabývající se Avengery, otevíral zásuvky a pomocí tlapek a zubů z nich vytahoval papíry. Jeho rezerva magie byla stále příliš slabá a vzácná na to, aby jí plýtval na něco takového, a to i když obtížná manipulace s papíry v kočičí podobě šla Lokimu královsky na nervy. Nikdy nebyl známý pro svou trpělivost.


Přesto byl za své úsilí odměněn, ačkoli se většina dokumentů ukázala být zákeřnými šiframi. Loki se jen pohodlně usadil na papíry a snažil se to duševní puzzle poskládat dohromady. Četl a překládal snad hodinu. Avengers, jak se zdálo, se v současné době snažili získat další členy. Zvláštní důraz byl na mladém muži jménem Peter Parker a několika bývalých studentech Xaviera. Loki si pročítal soubory těch rádoby hrdinů a informace si ukládal někam do pozadí své mysli.

Pak Loki spatřil soubor dokumentů trčící z kartotéky, který na sobě měl jeho jméno. Připlížil se k němu a mezitím ironicky přemýšlel, jak moc nebo spíš málo toho o něm lidé vlastně ví. Jeho samolibost rychle ustoupila, když si vzpomněl, že byl jejich zdrojem Thor.

„Hej! Zlobivá kočka!“

Výkřik a tlesknutí byly dostatečně nepříjemným zvukem na to, aby Loki leknutím nadskočil. Když se otočil a uviděl Tonyho jdoucího k němu od otevřených dveří, na okamžik ho vyděsila myšlenka, že byl přistižen a ihned sáhl po své magii, která tam ale nebyla. Místo toho mu člověk věnoval jen napůl naštvaný pohled a klekl si vedle něj. Pak si povzdychl a začal skládat papíry zpátky do složek a zásuvek na správné místo.

Po uklizení většiny nepořádku si dal Tony pauzu a dlouze si Lokiho prohlížel. Ten mu věnoval provinilý pohled a tiše mňoukl, a Tonyho nevraživý výraz se rychle změnil do láskyplného úsměvu. Pak se natáhl; Loki preventivně ucukl, ale Tonyho ruka ho jen jemně pohladila po zádech a zastavila se jen proto, aby ho mohla příjemně škrábat za ušima.

„Jak jsi vůbec otevřel zásuvku?“

Loki se zlomyslně zasmál, ale zvuk, který z něj vyšel, zněl jako předení. Tonyho úsměv se rozšířil.

„Jsi divná kočka,“ řekl. Pak Lokiho vyhnal z místnosti a zamkl za sebou dveře.

***

Byla to už staletí od doby, kdy Loki dlouho nemohl mluvit. Naposledy to bylo, když mu zašili rty. Byla to stará vzpomínka a stará bolest, ale z jeho mysli se to už nikdy nevytratí.

Schoulený na gauči si Loki dovolil spánek, zato spánek mu nedovolil odpočinek. Zdálo se mu o jehlách, krvi, o nepopsatelném ponížení, které by se mělo zase zajizvit a zůstat hezky v minulosti. Thor držel jehlu, pokaždé bodl a zase vytáhl, ale nechtěl se Lokimu podívat do očí. Ve snaze zaměřit se na svůj úkol se mračil a byl bledý, vypadal jako by se strachoval, a zároveň byl smutný.

Bratře, Loki se snažil o obhajobu, o naléhavou prosbu, ale sešitá kůže bolestivě táhla a z jeho opuchlých krvácejících rtů nevyšla ani hláska. Prosím.

Slova byla znetvořena jeho znetvořenými rty.

Jeho zrak byl rozmazaný slzami, Thor a zbytek soudu se měnili v barevné šmouhy. Přes šíleně rychle bušící srdce slyšel salvy smíchu.

Bodnout a vytáhnout. Pokusil se křičet, ale jeho ústa už byla zašitá.

***

Loki se vyděšeně probudil, ale jeho výkřik byl kočičím vytím. Pokusil se promluvit, nadávat, říct cokoli, ale vše, co z něj vyšlo, bylo jen absolutně zlomené mňoukání.

Strašlivě chtěl křičet a zuřit. Nemohl.

Věděl, že už po zbytek noci nebude moct spát, takže z gauče seskočil a vydal se do tiché a temné chodby. Pokud je mu mizerně, opravdu moc by se mu ulevilo, kdyby se ujistil, že jeho lidskému „ochránci“ je taky mizerně.

Loki vklouzl do Tonyho pokoje. Možná by člověka mohl vzbudit tak, že mu zaryje drápky do nohy. Ano, to by mu opravdu pomohlo.

Tony Stark však jeho podlý plán zmařil, jelikož byl vzhůru. Seděl na kraji postele, bledá záře obloukového reaktoru mohla za to, že jeho obličej vypadal až nezdravě bledě. Zíral před sebe bez jediného mrknutí, ale šlo poznat, že se jeho myšlenky potulovaly jinde, než bylo jeho tělo. Loki se ohlédl přes rameno, aby zjistil, na co se dívá. Na protější stěně viselo zrcadlo a Tony do něj hleděl, tmavé oči skelné a vyděšené. Prsty přejížděl po zářícím reaktoru uprostřed hrudi, a v jeho výrazu bylo něco tak bolestivého…

Loki to věděl, protože on sám tenhle výraz v zrcadle spatřil už mockrát.

Nechápu tě, smrtelníku, řekl si Loki. Vlastně… tím skutečným problémem bylo, že možná chápal.

Zdálo se, že Tonymu už mizerně je.
Loki skočil na postel, posadil se vedle člověka a s očekáváním se k němu obrátil. Tony zamrkal a podíval se na kočku vedle sebe, krátké rozčarování bylo zničeno a jeho pohled už byl jasnější.

„Ahoj, mrňousi,“ zamumlal. Jeho úsměv nedosáhl až k očím.  

Tony kočku poplácal po hlavě a Loki, instinktivně očekávajíce útok, sebou trhl. Opět byl překvapen tou jemností lidského doteku.

„To je v pořádku,“ řekl Tony a Loki si uvědomil, že byl napjatý jako tětiva luku. Přinutil se uvolnit, jak jen to šlo. Tony se na něj díval s takovou intenzitou, až sebou Loki začal vrtět. „Vždycky couvneš, když tě pohladím. Někdo ti moc ublížil, že, chlapče?“

Loki byl pro jednou vděčný, že byl v kočičí podobě, protože nevěděl, co na to říct.

„Nikdo ti znovu neublíží, slibuju.“

Loki si řekl, že ten člověk musel být blázen, když mluvil s kočkou. Záměrně ignoroval ten pocit, jako by měl knedlík v krku.

Byl bys ke mně tak laskavý, kdybys věděl, kdo jsem, Tony Starku?

Tony se schoulil na kraji postele a přitáhl si Lokiho k sobě, jednou rukou ho pevně držel a tou druhou jej hladil. Loki se mu snažil vykroutit kvůli panice, která ho na chvíli ovládla kvůli té děsivé blízkosti, ale Tony ho stále držel. Pomalu, ale jistě se Loki dopracoval až k uvolnění. Po tak dlouhé době, co tohohle člověka považoval jen za nepřítele, to bylo těžké, ale ruka hladící jeho záda mu v tom pomohla.  

Tony usínal s jednou rukou pohřbenou v Lokiho srsti. Vypadal teď klidně, téměř nevinně. Loki ho při spánku pozoroval.

Připomnělo mu to časy, kdy byl dítě, a on nebo Thor se občas snažili v noci dostat do pokoje toho druhého. Thor byl vždycky neposedný, Loki mu vyprávěl příběhy a pak jen sledoval, jak bratrova víčka těžknou. 

Loki si vždycky lehl vedle něj a pozoroval ho, dokud ho spánek taky nepřemohl.

Loki se pokusil si vzpomenout, kdy naposledy byl k někomu fyzicky tak blízko – aniž by se ho snažil jakkoli zabít – a spatřil jen prázdno. V hrudi ho cosi zabolelo, a Loki se snažil vrátit takové myšlenky zpátky do zadní části mysli, kde ho nemohly tak snadno zranit.


Uvězněn pod Tonyho rukou si Loki opřel bradu o tlapky a zavřel oči. Teplo lidského těla tak blízko k tomu jeho jej uklidňovalo, a když se konečně poddal spánku, žádné noční můry už neměl. 


Místo drápků v noze byla klidná noc. 

3 komentáře:

  1. Ano ano ano, jsi úžasně obětavá překladatelka a moc si toho považujeme, fakt! :-D Špatné sny, copak by mohly někde chybět? Že to vydrželo až do kapitoly čtyři je vlastně úspěch... :-D No ale hned je to dojímací jedna báseň. Ňuf ňuf. Teď už konečně usnu. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tady je Loki též brr, potom vrrr a potom ňuní... A ještě víc ňuní v kočičí podobě :D Překladatelce *mega potlesk* a velké díky! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvelí preklad potlesk, ale chybí ti tretí kapitola :) jen tak pro informaci

    OdpovědětVymazat