sobota 15. června 2013

Nine lives, 2. kapitola

Měla jsem pravdu, léto je opravdu tady. Co jsem komu udělala.
Neměla jsem tolik času, kolik jsem čekala (a potřebovala), samozřejmě. Nešťastný to život studentů, chtěli z nás sedřít kůži. 
Mimochodem, vítám vás u druhé kapitoly, smrtelníci. Tahle dala trochu víc práce, přece jen je delší. Odpusťte mi to zpoždění. ^.^


2. kapitola - Domov, sladký domov


Další den se Loki znovu pokusil vyvolat své kouzlo, ale bylo stále moc slabé na to, aby dokázalo udělat něco víc než jen takové malé zavíření, aby se neřeklo, že zmizelo úplně.

Jezdec byl jako pijavice, přežíval jen díky životním silám ostatních tvorů, a v tomto případě to schytala Lokiho magie. Ta se Lokimu sice časem vrátí, ale tímto tempem bude muset čekat několik dní, možná i týdnů, než se kouzlo obnoví a vytvoří si dostatek rezerv na to, aby se Loki mohl ubránit před dalším útokem. 

V tuto chvíli Loki soustředil to málo, co mu zbylo, aby se pokusil vyléčit spálenou ruku, technicky tedy přední tlapku. Taky přemýšlel nad tím, co kočky dělají pro to, aby ve městě získaly jídlo, a bránil se myšlence, že bude muset honit hlodavce v jejich doupatech.

No, tenhle problém si nechá na později. Právě totiž zjistil, že má strašlivou žízeň. U konce okapu sídla byla trocha dešťové vody. Loki si ji nedůvěřivě prohlédl, než se nad ni vůbec naklonil. Voda byla skvělá pro jeho vyprahlé hrdlo, což bylo dost na to, aby na chvíli ignoroval, jak ponižující byla celá tahle situace.

Klepnutí podpatku na chodníku ho upozornilo na něčí přítomnost. Bylo brzy, sotva svítalo, a Loki si pomyslel, že mohl ve tmě trucovat o pár hodin víc. Ale pak se otočil, uši pevně přitisknuté k hlavě, a pohlédl přímo na Pepper Pottsovou, formálně oblečenou ženu s polystyrenovým kelímkem kávy v jedné ruce a s perem a blokem v druhé. Pravidelné klepání podpatků o chodník zpomalilo kousek od místa, kde se krčil Loki.

Pepper se jemně usmála a pomalu, tak pomalu jak jen mohla, se sklonila a položila kávu i blok s perem vedle sebe. „Ahoj, koťátko!“ pozdravila Lokiho s takovým tím nepříjemně šišlavým hlasem, kterým lidé mluví na své děti.

Pomalu k němu natáhla ruku a z Lokiho hrdla se ozvalo duté zavrčení. Byl zvyklý, že u smrtelníků na první pohled vyvolal strach, a ne takové dětinské… nadšení?

„To je v pořádku,“ zavrkala. „Nechci ti ublížit.“

Loki si ji nedůvěřivě prohlédl, ale dovolil jí, aby ho pohladila po hlavě. Mezitím v jeho mysli začala ozubená kolečka šrotovat. Lidé měli kočky jako domácí zvířata, že? Možná, kdyby se choval dost uboze, mohl by Pepper využít a pak zmizet s nějakými informacemi o Avengers, nebo alespoň o Tonym Starkovi.

Ano… to by mohlo fungovat.

Loki se obrátil na svůj šarm. Když ho Pepper poškrábala za ušima, naklonil se vstříc jejímu doteku, nejprve váhavě, než se zabořil přímo do ruky. Nehty ho lehce škrábala na hlavě, pak na ramenou a zádech. Náhle přestala a opatrně mu zvedla tlapku – tu poraněnou tlapku.

„Chudáčku,“ zamumlala. Loki ji chvíli nechal, ale pak se vysmeknul a o krok ucouvl. Začínalo mu z toho být zle.

Pepper se ohlédla přes rameno, kousla se do rtu, a pak kočku jedním rychlým pohybem zvedla nahoru. Lokimu se sevřel žaludek, a odolal nutkání zarýt jí drápky do očí. Trochu ho uklidnilo, když ho chlácholivě poškrábala pod bradou.

„Myslím, že vím, co s tebou dělat,“ řekla, a její úšklebek byl natolik nevyzpytatelný, až to samotného boha zla zarazilo.

***

„Co je to?“

„To je kočka, pane Starku.“

Tony obrátil oči v sloup a povzdychl si. „To vidím. Ale co to tady dělá?“

Loki se snažil být až nechutně roztomilý. Teď, čistý a suchý, s tlapkou nově obvázanou, byl stočený v klíně Pepper, nechal se hladit po zádech a vrněl. Sedící na židli s vysokými opěradly a s kočkou na klíně, vypadala Pepper jako zlá císařovna. 

„Našla jsem ho za dveřmi,“ řekla a laskavě se na Lokiho usmála. „Měla jsem spoustu telefonátů, ale nikdo v New Yorku nehledá kočku, která by odpovídala popisu. Navíc se blíží tvoje narozeniny a já si říkala, že bys možná uvítal nového kamaráda,“ usmála se na svého šéfa nevinně.

Tony na ni zíral s pusou otevřenou jako ryba. Loki byl zvyklý ho vídat, jak se snaží zakrýt veškeré své pocity pod nějakou pomyslnou masku a bylo pro něj zábavné sledovat nepotlačené a odhalené výrazy, které se v jeho tváři střídaly.

„Pepper,“ řekl unaveným, ale trpělivým tónem. „Tohle už jsme probírali. Nepotřebuju domácího mazlíčka!“

„Já vím,“ přemlouvala dál. „Ale on je prostě tak roztomilý!“

„Tak proč si ho nevezmeš domů ty?“

„Můj přítel je alergický.“

Tony zkřížil ruce na prsou a díval se na Pepper způsobem, u kterého si zřejmě myslel, že je dominantní. I Loki věděl, že se jí stejně brzy podvolí.

„Ale no tak!“ zvolala Pepper. „Přece nechceš, abych ho dala do útulku, nebo snad chceš?“

Tony už se nemračil zdaleka tak jistě. „Já nechci kočku.“

***

„Mám kočku.“

Tony ta slova řekl, jako by to byl trest odnětí svobody. Seděl u stolu, a zíral na kočku, která seděla na stole.

„Takže… co teď? Děláš triky jako pes nebo tak něco?“ Loki na člověka zíral, ironicky pobaven nepohodlím v jeho výrazu i postoji. Oči se mu zúžily v jakémsi kočičím úsměvu. Být kočkou Tonyho Starka bylo ještě lepší než být kočkou Pepper – ach, tolik neplechy, které by mohl způsobit! – ale taky hrozilo větší nebezpečí, že ho nějaký Avenger pozná. I když… nebezpečí bylo polovinou zábavy.

Tony si povzdychl a prohrábl si vlasy. „Předpokládám, že bych ti měl dát nějaké jméno, co?“

Ano, hodně štěstí, smrtelníku.

„Pepper tě chce pojmenovat ,Sprinkles‘.“

Loki stáhl uši dozadu.

„Jo, taky se mi to nelíbí,“ zasmál se Tony. Prohlížel si ho dlouhou chvíli, a pak se ušklíbl. „Štíhlý, černá srst a zelené oči. Prstem kočku pohladil po krku. Trochu to lechtalo, a Loki škubl ocasem. „Jsi jako kočičí verze Lokiho.“

Loki ztuhl. Měl ten člověk podezření…?

Tony se naklonil a prsty Lokimu jemně přejel po zádech. Jeho tmavé oči byly měkké, skoro něžné a Loki se uvolnil. Možná, že to Tonyho napadlo kvůli jejich poslední bitvě? Nebylo to dlouho, co se viděli naposledy.

Tony se zlomyslně zasmál. „Jo, myslím, že ,Loki‘ na tebe pasuje. Co myslíš, kočko?“

Loki se na člověka díval dlouho, a snažil se najít nějaké známky podezření. Když nic nenašel, přitiskl se k Tonyho ruce, aby dal najevo, že ano – tohle jméno schvaluje.

„Takže Loki. Asi budu muset sehnat nějakou bedničku a takový věci, hm?“

Loki by svraštil obočí, kdyby mohl. Co je bednička?


8 komentářů:

  1. Hezká povídka, chtělo by to pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  2. Juchů, to mě baví. Budeš pokračovat, nebo ti bylo léto krátké?:-D
    (loki.pise)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věř tomu, léto je pro mě krátké vždycky. :D U třetího dílu jsem v půlce, je to složitější než jsem čekala. Každopádně budu pokračovat. :)

      Vymazat
    2. Chápu velice, překlad jsem zkusila, zjistila jsem, že mám sklony to celé přepisovat, a zůstala jsem u vlastní tvorby... tak se aspoň mám na co těšit :-)

      Vymazat
    3. Ta chuť přepisovat mi taky dělá problémy, přiznám se. :D Ale zatím to zvládám. ^.^

      Vymazat
  3. Budu další, kdo se ozve! Honem, honem další díl. :P :D *další potlesk* a *další poklona za překlad* a *nevinný úsměv* a kdepak jsi teď s překladem? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ^.^ S překladem jsem za půlkou, o víkendu bych to chtěla dodělat, samotnou mě štve, jak ta povídka stojí. ;)

      Vymazat
    2. Výborně, budu tě o víkendu povzbuzovat myšlenkami, snad to pomůže... :D

      Vymazat